a) v části první (o právech a povinnostech):

1. § 15 zní:
„Provinění
(1) Proti zaměstnancům, kteří se proviní tím, že poruší své povinnosti, lze použít bez újmy jejich odpovědnosti podle jiných předpisů jako výchovných prostředků kárných opatření (§ 16).
(2) Kárné opatření lze uložit pouze do měsíce ode dne, kdy se o provinění zaměstnance dozvěděl vedoucí úřadu (orgánu), který je oprávněn kárné opatření uložit (§ 27), nejpozději však do jednoho roku, a jde-li o provinění zjištěné orgány vnitřní kontroly, do dvou let ode dne, kdy se zaměstnanec provinění dopustil.“

2. § 16 zní:
„Kárná opatření
(1) Jako kárných opatření lze použít
a) důtky,
b) veřejné důtky,
c) snížení funkčního nebo základního platu až o 10 %, popřípadě převedení na jinou práci; tato opatření lze uložit nejdéle na dobu tří měsíců.
(2) Při rozhodování o tom, jakých opatření má být vůči zaměstnanci použito, je třeba přihlížet k závažnosti jeho provinění, způsobené škodě, míře jeho zavinění a jeho dosavadnímu postoji k práci. Jde-li o porušení povinnosti nepatrného významu, vedoucí je zaměstnanci pouze vytkne a poučí ho o nesprávnosti jeho jednání.
(3) Ustanovení zákona č. 24/1957 Sb., o kárném (disciplinárním) stíhání rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, zůstávají nedotčena.
(4) Za totéž provinění lze uložit zaměstnanci pouze jedno z kárných opatření uvedených v odstavci 1. Byl-li zaměstnanec odsouzen pro trestný čin nebo mu byl uložen trest v trestním řízení správním, popřípadě kárný trest ministerstvem státní kontroly nebo kárné opatření podle zákona č. 24/1957 Sb., nemůže mu být za totéž provinění uloženo ještě také kárné opatření podle tohoto nařízení. Bylo-li o provinění zaměstnance zahájeno některé z uvedených řízení, je třeba vyčkat jeho výsledku; doba tohoto řízení se nezapočítává do doby, ve které lze uložit kárné opatření (§ 15 odst. 2).“