(1) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny zachovávat důvěrnost informací sdělovaných mezi obviněným a obhájcem jakýmkoli způsobem, zejména ústně, elektronicky nebo v listinné podobě, ať již přenášených nebo uchovávaných v soukromí (dále jen „důvěrnost komunikace“). Ochrana důvěrnosti komunikace se ve stejném rozsahu vztahuje také na komunikaci mezi podezřelým a jeho advokátem v trestní věci. Pokud osoby uvedené ve větě první a druhé nebo jiné osoby, kterým byly informace uvedené ve větě první a druhé poskytnuty, uchovávají takové informace, jsou povinny je výslovně označit tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o informace, na které se vztahuje ochrana důvěrnosti komunikace.