(1) Nejvyšší soud zamítne stížnost pro porušení zákona,
a) není-li přípustná,
b) byla-li podána opožděně, nebo
c) není-li důvodná.
(2) Shledá-li Nejvyšší soud, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem, že napadeným rozhodnutím, popřípadě jeho částí (§ 266 odst. 3) nebo v řízení, jež takovému rozhodnutí předcházelo, byl porušen zákon.
Ustanovení § 272 a § 276 věty čtvrté zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se dnem 31. prosince 2001 zrušují.
Nejvyšší soud rozhodl, že soudci JUDr. Vladimír Veselý, JUDr. Jan Engelmann a JUDr. Ivo Kouřil nejsou vyloučeni z projednávání stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti. Soud z…
Nejvyšší soud rozhodl, že policejní provokace je aktivní činnost policie, která podněcuje osobu ke spáchání trestného činu, k němuž by jinak nedošlo, nebo podstatně ovlivňuje jeho rozsah či kvalifikac…
Nejvyšší soud rozhodl, že odepření nároku obviněného na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu s odkazem na rozpor s morálními zásadami je v rozporu s trestním řádem. Jediným kritériem p…
Nejvyšší soud rozhodl, že Vrchní soud v Olomouci porušil zákon, když zpřísnil trest odnětí svobody obviněnému T. B., ačkoliv státní zástupce napadl pouze výrok o propadnutí majetku. Soud dále stanovil…
Je věcí úvahy Nejvyššího soudu ČR, zda o zamítnutí stížnosti pro porušení zákona rozhodne v neveřejném zasedání. Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší do této úvahy vstupovat a zasahovat.
Nejvyšší soud rozhodl, že řízení o správním vyhoštění a následné prodloužení doby vyhoštění nemá trestněprávní povahu ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto nepředstavuje