§ 128
Vyhlášení rozsudku
(1) Rozsudek je nutno vždy vyhlásit; vyhlašuje jej předseda senátu.
(2) Vyhlašují se úvodní slova „Jménem republiky“, plné znění výroku, aspoň podstatná část odůvodnění a poučení o opravném prostředku. Vyhlášení musí být v naprosté shodě s obsahem rozsudku, tak jak byl odhlasován.
(3) Pokud je popis skutku rozsáhlý, obsahuje řadu technických údajů nebo ústní vyhlášení plného výroku, jímž se obviněný uznává vinným nebo jímž se obžaloby zprošťuje, není z jiných obdobných důvodů vhodné, předseda senátu vyhlásí výrok tak, že uvede podstatné skutkové okolnosti a označení trestného činu, jehož se výrok o vině týká, a to jeho zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, včetně skutečnosti, zda jde o zločin nebo přečin; ve zbytku odkáže na písemné znění výroku rozsudku, jež bezprostředně po vyhlášení předá stranám. Považuje-li to za vhodné, může předseda senátu písemné znění výroku rozsudku také promítnout nebo jinak zpřístupnit veřejnosti.
(4) Rozsudek se vyhlásí zpravidla ihned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo. Není-li to možné pro rozsáhlost nebo odbornou náročnost věci, lze za účelem vyhlášení rozsudku odročit jednání ve vazebních věcech na dobu nejdéle 5 dnů a v ostatních věcech nejdéle na dobu 10 dnů.