Soustava soudů a hlavní zásady jejich organizace a činnosti
Úkoly soudů
Základní zásady organizace a činnosti soudů

(1) Soudnictví vykonávají volené a nezávislé lidové soudy: Nejvyšší soud, krajské a okresní soudy, vojenské soudy (vyšší vojenské soudy a vojenské obvodové soudy), jakož i místní lidové soudy.

(2) Na území hlavního města Prahy vykonává působnost krajského soudu městský soud; působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy.

(1) Soudy jsou povolány chránit:

(2) Svou činností soudy vychovávají občany k oddanosti k vlasti, k věci socialismu a komunismu, k zachovávání zákonů a jiných právních předpisů, k ochraně socialistického vlastnictví, k dodržování pracovní kázně, k úctě k právům, cti a vážnosti spoluobčanů, k plnění povinností, které jim ukládá obrana vlasti, k čestnému plnění všech povinností ke státu a společnosti a k zachovávání všech pravidel socialistického soužití.

(3) Při ukládání trestů (opatření) mají soudy na zřeteli nejen potrestání pachatele trestného činu nebo provinění, nýbrž i jeho polepšení a převýchovu.

(4) Soudy upozorňují orgány a organizace na nedostatky, které zjistily v jejich činnosti. Orgány a organizace jsou povinny na tato upozornění odpovídat a sdělovat, co učinily k odstranění zjištěných nedostatků.

(1) Soudy plní své úkoly zejména tím:

(2) Soudy provádějí mezi občany výchovnou činnost směřující k propagaci socialistického právního řádu a k prohlubování socialistického právního vědomí pracujících.

(1) Soudnictví se vykonává za široké účasti pracujícího lidu. Při plnění svých úkolů postupují soudy v úzké součinnosti s jinými státními orgány, zejména s národními výbory a s dobrovolnými společenskými organizacemi pracujících a usilují o to, aby do boje proti porušování socialistického právního řádu byly zapojeny nejširší vrstvy občanů.

(2) V soudním řízení mohou vystupovat též zástupci dobrovolných společenských organizací, zejména jako společenští žalobci nebo společenští obhájci.

(1) Soudy rozhodují zásadně ve sborech (senáty, presidium, plénum).

(2) Senáty Nejvyššího soudu, krajských, okresních a vojenských soudů se skládají jednak ze soudců, kteří svou funkci vykonávají jako své povolání, jednak ze soudců, kteří svou funkci vykonávají vedle svého zaměstnání. Obojí soudci jsou si při rozhodování rovni.

(1) Všichni občané jsou si před zákonem i před soudem rovni.

(2) Každý občan může před soudem jednat ve své mateřštině.

(1) Jednání před všemi soudy je zásadně ústní a veřejné. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

(2) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně.

(1) V řízení postupují soudy tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, a při svém rozhodování z něho vycházejí.

(2) Při projednávání protispolečenských činů mohou soudy ukládat jen tresty (opatření) stanovené zákonem a za činy v zákoně uvedené.

a) socialistický stát, jeho společenské zřízení a vztahy ke světové socialistické soustavě,

b) politická, osobní, rodinná, pracovní, sociální, bytová, majetková a jiná práva a zákonem chráněné zájmy občanů,

c) práva a zákonem chráněné zájmy státních, družstevních a jiných společenských a hospodářských organizací,

d) bojeschopnost ozbrojených sil i ozbrojených sborů a kázeň a pořádek v nich stanovený.

a) že rozhodují o právech a zákonem chráněných zájmech občanů a socialistických organizací,

b) že ukládají osobám, které se dopustily trestného činu (provinění) zákonem stanovené tresty (opatření).