(1) Při plnění úkolů podle ustanovení § 12 mohou národní výbory zejména:

a) udílet odpovědným vedoucím zemědělských závodů, průmyslových, dopravních a jiných podniků, zařízení, ústavů i úřadů a jednotlivým osobám závazné pokyny nutné k uplatnění řádné veterinární péče;

b) nařídit opatření účelná a nutná k ochraně zdraví zvířat, k zamezení šíření nákaz a jiných nemocí zvířat a k jejich zdolávání, popřípadě nařídit usmrcení zvířat, ošetření a v krajním případě i zničení předmětů, které jsou nositeli zárodků nakažlivých nemocí, a izolaci osob nebo jiná omezení v osobním styku;

c) nařídit opatření k ochraně zdraví zvířat před nemocemi, které jsou společné zvířatům i lidem;

d) zakázat výrobu, zpracování a uvádění potravin a surovin živočišného původu a krmiv do oběhu, popřípadě nařídit jejich vyskladnění, jiný způsob jejich použití nebo jejich zneškodnění, jsou-li zdravotně závadné, méněhodnotné nebo hrozí-li nebezpečí dalšího jejich znehodnocení.