(2) Případy podle odstavce 1 se pro stanovení náhrad posuzují tak, jako by vlastník vozidla provedl sám vozidlem pro přechodného držitele výkony; je proto povinen počítat za ně náhradu podle cenových předpisů vztahujících se na provádění odpovídajících výkonů pro cizí potřebu. Nedodal-li v takových případech vlastník vozidla na vlastní náklad řidiče, popřípadě pohonné látky a mazadla a pod., je přechodný držitel oprávněn odpovídající náklady fakturovat vlastníku vozidla podle platných cenových a mzdových předpisů.