Podmínky pronájmu
(1) Organizace, jejichž oborem podnikání je přeprava nebo jiné výkony vozidly pro cizí potřebu (dále jen „dopravní podnik“), mohou pronajímat
a) k výkonům pro cizí potřebu
1. vozidla určená k provádění výkonů, které jsou jejich oborem podnikání, jen dopravním podnikům se stejným oborem podnikání,
2. jiná vozidla, tj. taková, která nejsou určena k provádění výkonů, jež jsou jejich oborem podnikání, jen těm dopravním podnikům, jimž tato vozidla slouží k provádění výkonů, které jsou jejich oborem podnikání,
b) k výkonům pro vlastní potřebu
1. vozidla uvedená v písmenu a) č. 1 jen dopravním podnikům se stejným oborem podnikání,
(2) Organizace, jejichž oborem podnikání není přeprava nebo jiné výkony vozidly pro cizí potřebu (dále jen „nedopravní organizace“), mohou pronajímat vozidla
a) k výkonům pro cizí potřebu jen těm dopravním podnikům, jimž tato vozidla slouží k provádění výkonů, které jsou jejich oborem podnikání,
b) k výkonům pro vlastní potřebu všem organizacím bez omezení.
(3) Všechny organizace mohou
a) pronajímat organizacím, které provádějí podle platných předpisů výcvik řidičů, vozidla potřebná pro tento výcvik,
b) pronajímat nebo najímat vozidla, bylo-li jim to uloženo příslušným orgánem v obecném zájmu.
(4) Organizace nesmějí pronajímat vozidla soukromým osobám.
(5) Najímat vozidla mohou
a) k výkonům pro cizí potřebu jen dopravní podniky, a to jen taková vozidla, která slouží k plnění úkolů, jež jsou jejich oborem podnikání,
b) k výkonům pro vlastní potřebu všechny organizace navzájem v rozsahu, ve kterém jsou oprávněny vozidla pronajímat,
c) k výcviku řidičů organizace, které tento výcvik podle platných předpisů provádějí,
d) organizace od soukromých osob, jen vysloví-li s tím souhlas okresní národní výbor po zjištění, že organizace nemůže úkoly včas zajistit ani vlastními vozidly, ani že je nemůže zajistit oprávněný dopravní podnik a že je nelze zajistit ani vozidly najatými od jiné organizace,
e) soukromé osoby od soukromých osob.
(6) Doba trvání téhož pronájmu vozidel státních socialistických organizací nesmí být delší než jeden rok.*) Nedošlo-li mezi navazujícími pronájmy téhož vozidla k delšímu přerušení než jeden měsíc, považuje se navazující pronájem za pokračování pronájmu předcházejícího, a to i když byla pro navazující pronájem sjednána nová dohoda. Doba, po kterou nemohl nájemce používat najatého vozidla pro provádění střední nebo generální opravy vozidla, se do celkové doby pronájmu nezapočítává.
(7) Soukromé osoby mohou vozidla pronajímat navzájem bez omezení a organizacím jen na zvláštní povolení (odstavec 5 písm. d)), popřípadě bylo-li jim to uloženo příslušným orgánem v obecném zájmu.
(8) Za výkony pro cizí potřebu v rámci této vyhlášky se považují ty případy, kdy organizace (osoba), která výkony provede, je povinna organizaci (osobě), pro níž se výkony provádějí, počítat za ně náhradu.
Sjednání pronájmu
(1) Pronájem vozidel mezi pronajímatelem a nájemcem, je-li jednou ze smluvních stran organizace, sjednává se písemnou dohodou, jejíž prvopis si ponechá pronajímatel.
(2) Dohoda o pronájmu obsahuje
a) označení (adresu) pronajímatele a nájemce,
b) údaje o vozidle nutné pro stanovení nájemného a vedlejších náhrad při pronájmu, zejména počet základních kilometrů (§ 5 odst. 2) ujetých od zařazení vozidla do provozu, popřípadě ujetých od poslední střední nebo generální opravy, s uvedením, o kolikátou opravu šlo, a údaje o technickém stavu vozidla,
c) odůvodnění pronájmu, předpokládanou dobu jeho trvání a ustanovení o výpovědi,
d) úmluvu o opatřeních pro provedení střední nebo generální opravy vozidla, přijde-li v úvahu v době pronájmu, a úmluvu o tom, kdo a které práce plánované údržby**) v době pronájmu zajistí,
e) výši sazby nájemného (§ 6) a vedlejších náhrad (§ 7 odst. 1 písm. a)) a úmluvu o způsobu placení nájemného a vedlejších náhrad,
f) jiná ujednání (např. o omezení rozsahu používání vozidla, o opatřeních pro kontrolu výkonů v době pronájmu, o pojištění).
Případy, které se nepovažují za pronájem
(1) Za pronájem podle této vyhlášky se nepovažuje
a) poskytne-li organizace nedopravní organizaci ve všech případech a dopravní podnik k výkonům pro vlastní potřebu vozidlo včetně řidiče, popřípadě dodá-li pro prováděný výkon i pohonné látky, s výjimkou případů, kdy organizace dodá vozidlo i s pohonnými látkami při pronájmu vozidel k výcviku řidičů;
b) provede-li přechodný držitel (nájemce) vozidlem výkony pro cizí potřebu, které nejsou jeho oborem podnikání, jestliže mu nebyly uloženy podle předpisů o řízení silniční nákladní dopravy, popřípadě podle jiných předpisů;
c) nebyla-li o pronájmu, kdy jednou ze smluvních stran je organizace, sjednána písemná dohoda;
d) používání vozidla státní socialistické organizace jinou organizací nad nejvýše přípustnou dobu pronájmu (§ 2 odst. 6).
(2) Případy podle odstavce 1 se pro stanovení náhrad posuzují tak, jako by vlastník vozidla provedl sám vozidlem pro přechodného držitele výkony; je proto povinen počítat za ně náhradu podle cenových předpisů vztahujících se na provádění odpovídajících výkonů pro cizí potřebu. Nedodal-li v takových případech vlastník vozidla na vlastní náklad řidiče, popřípadě pohonné látky a mazadla a pod., je přechodný držitel oprávněn odpovídající náklady fakturovat vlastníku vozidla podle platných cenových a mzdových předpisů.
(3) Ustanovení a sazby této části neplatí pro půjčování (pronájem) vozidel, prováděné organizacemi jako obor jejich podnikání.
Druhy náhrad při pronájmu a jednotky výkonů
(1) Celková náhrada za pronájem se skládá
a) z nájemného, popřípadě z náhrady za užívání - dále jen „nájemné“ - § 6,
b) z vedlejších náhrad (§ 7).
(2) Náhrada za pronájem se počítá za výkony vyjádřené počtem kilometrů ujetých v příznivých provozních poměrech, tj. základních kilometrů.
(3) Nevykáže-li nájemce jízdní výkony vozidla v základních kilometrech podle zvláštních předpisů,*) považuje se za základní kilometry
a) je-li pronajímatelem organizace, počet skutečně ujetých kilometrů, zvýšený u vozidel sloužících přepravě osob o 15 % a u ostatních vozidel o 25 %,
b) v ostatních případech počet skutečně ujetých kilometrů zvýšený o 10 %.
(4) V případech, kdy počet skutečně ujetých kilometrů nelze spolehlivě zjistit, popřípadě kdy je takové zjištění značně obtížné (výkony traktorů apod.) nebo kdy výkon vozidla nezáleží v jízdě, avšak je při něm v činnosti jeho motorické zařízení, s výjimkou použití sklápěčky nebo zvedací plošiny, jíž je vozidlo vybaveno, považuje se každá minuta takového výkonu za 0,2 základního kilometru.
(5) Podkladem pro stanovení výše nájemného a vedlejších náhrad jsou normy nákladů na jednotlivé složky nájemného a normy vedlejších náhrad, stanovené zvláštními předpisy.*) Nejsou-li normy stanoveny nebo nevztahují-li se na pronajímatele příslušné předpisy, jsou podkladem skutečné náklady, popřípadě náklady odpovídající odstavci 6.
(6) U vozidel, pro která nejsou normy nákladů stanoveny nebo u nichž lze skutečné náklady zjistit teprve po delším časovém odstupu (později než do jednoho měsíce), vychází se z norem nákladů, popřípadě ze skutečných nákladů jiného vozidla, které se takovému vozidlu nejvíce přibližuje pořizovací cenou, udržovacími náklady, určením, dovoleným zatížením, počtem náprav, zvláštním zařízením, obsahem válců apod. V případech pochybnosti rozhoduje okresní národní výbor.