Důchodové zabezpečení
Dávky
Starobní důchod
Invalidní a částečný invalidní důchod
Důchody pozůstalých

(1) Pokud tento zákon požaduje pro vznik nebo výši nároků na dávky určitou dobu důchodového zabezpečení, rozumí se jí

2. před tímto dnem doba započitatelná podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev.

1. od 1. dubna 1962 doba důchodového zabezpečení podle tohoto zákona,

(3) Kryje-li se doba důchodového zabezpečení s náhradní dobou, započítá se jen jedna z nich, a to ta, jejíž zápočet je pro družstevníka výhodnější; to platí též, kryje-li se doba důchodového zabezpečení s dobou započitatelnou podle předpisů o důchodovém zabezpečení (pojištění) zaměstnanců nebo kryjí-li se náhradní doby navzájem.

(2) Byl-li družstevník důchodově zabezpečen (pojištěn) aspoň rok, započítávají se do doby důchodového zabezpečení tyto náhradní doby:

(4) Kalendářní roky, v nichž družstevník neodpracoval bez závažného důvodu aspoň počet pracovních dnů nebo nesplnil aspoň počet výkonových norem, které je člen družstva povinen odpracovat nebo splnit podle usnesení členské schůze družstva, se nezapočítávají pro vznik nároku na dávky důchodového zabezpečení ani pro jeho výši. Za závažný důvod se považuje zejména výkon veřejné funkce, účast na odborném nebo politickém školení a uznaná neschopnost k práci pro nemoc nebo pro úraz.

1. v období do 30. září 1948 v rozsahu stanoveném předpisy platnými pro pracovníky v pracovním poměru:

2. v období od 1. října 1948 též:

3. v období od 1. dubna 1962 též doba, po kterou měl družstevník nárok na nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny a peněžitou pomoc v mateřství, poskytované místo pracovní odměny.

a) doba vojenské služby,

b) doby odbojové činnosti a věznění z politických nebo rasových důvodů v době nesvobody;

a) doba přípravy na povolání po skončení povinné školní docházky studiem na výběrových a vysokých školách, doba vědecké a umělecké aspirantury, jakož i doba odborného nebo politického školení,

b) doba vojenské služby v československých ozbrojených silách a ve spojeneckých armádách,

c) doba výcviku nebo školení osob se změněnou pracovní schopností pro nové povolání prováděných se souhlasem orgánů sociálního zabezpečení,

d) pro vznik nároku též doba, po kterou žena pečovala o dítě (§ 47) mladší než 8 let nebo o nezletilce, který pro svůj trvale nepříznivý zdravotní stav potřeboval stálé péče;

(2) Prováděcí předpisy stanoví,

(1) Doby, které družstevník získal v důchodovém zabezpečení (zaopatření) jako pracovník v pracovním poměru, člen výrobního družstva nebo jako příslušník ozbrojených sil účastný sociálního zaopatření těchto příslušníků, se hodnotí pro důchodové zabezpečení podle tohoto zákona, jako by byly získány v tomto důchodovém zabezpečení; pokud se doby kryjí, započítávají se jen jednou, a to podle předpisů pro družstevníka výhodnějších.

a) jak se zhodnotí doba důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření) získaná podle jiných předpisů,

b) kdy se budou nároky pracovníka v pracovním poměru (člena výrobního družstva, příslušníka ozbrojených sil účastného důchodového zaopatření těchto příslušníků) na důchodové dávky posuzovat podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců i poté, kdy se stal družstevníkem.

(1) Bylo-li důchodové zabezpečení družstevníka přerušeno na dobu nepřesahující pět let, započítává se též doba před přerušením důchodového zabezpečení; trvalo-li však přerušení důchodového zabezpečení déle než pět let, započítává se doba důchodového zabezpečení před přerušením, jen jestliže družstevník byl znovu důchodově zabezpečen aspoň tři roky.

(2) Bylo-li důchodové zabezpečení družstevníka přerušeno po dobu, po kterou je mu poskytován invalidní nebo částečný invalidní důchod, posuzují se nároky z důchodového zabezpečení tak, jako kdyby družstevník nepřerušil důchodové zabezpečení, doba přerušení se však nezapočítává do doby důchodového zabezpečení. To platí též, bylo-li důchodové zabezpečení přerušeno na dobu delší než dva roky z jiných vážných důvodů. O tom, bylo-li důchodové zabezpečení přerušeno z vážných důvodů, rozhoduje na žádost družstevníka okresní národní výbor.

(2) Průměrná měsíční pracovní odměna se vypočítává z úhrnu pracovních odměn dosažených v posledních 10 kalendářních letech před vznikem nároku na důchod, popřípadě v posledních pěti kalendářních letech, jestliže je to pro družstevníka výhodnější.

(1) Důchodové pásmo (§ 37), podle něhož se stanoví výše důchodu, je určeno výší průměrné měsíční pracovní odměny.

(4) Naturální požitky poskytované členům ostatních družstev se oceňují pro účely stanovení dávek sociálního zabezpečení částkou, kterou stanoví prováděcí předpisy.

(3) Průměrná měsíční pracovní odměna družstevníka (družstevnice) staršího 60 let se vypočítává za kalendářní léta před dovršením tohoto věku, je-li tato průměrná pracovní odměna vyšší než průměrná měsíční odměna vypočtená podle odstavce 2; starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod osoby, která již požívá nebo požívala některý z těchto důchodů z důchodového zabezpečení (pojištění, zaopatření), nesmí být určen v nižším důchodovém pásmu, než je pásmo, v němž byl již důchod přiznán, nebo jež by odpovídalo průměrnému výdělku, z něhož byl vyměřen důchod z důchodového zabezpečení zaměstnanců (příslušníků ozbrojených sil).

Splnění podmínky uvedené pod písm. a) se nevyžaduje, nemůže-li družstevník (družstevnice) pracovat v družstvu z vážných důvodů nebo dosáhl-li věku 65 let.
(1) Starobní důchod náleží družstevníku (družstevnici), který byl důchodově zabezpečen nejméně 20 roků, jestliže v době trvání důchodového zabezpečení nebo nejpozději do dvou roků po jeho zániku dosáhl věku aspoň 60 let a

b) je trvale neschopen jakékoliv práce v družstvu.

a) pracuje v družstvu podle svých schopností nebo

(2) Starobní důchod náleží též družstevníku, který byl důchodově zabezpečen po dobu kratší než 20 let, avšak nejméně 8 let, a jde-li o družstevnici, nejméně 5 let, jestliže v době trvání důchodového zabezpečení nebo nejpozději do dvou roků po jeho zániku dosáhli věku aspoň 65 let.

(2) Základní výměra starobního důchodu člena družstva, který byl po dobu aspoň pěti let bezprostředně před vznikem nároku na důchod odborným nebo předním pracovníkem, činí při průměrné měsíční pracovní odměně nad 1 500 Kčs, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny, měsíčně 650 Kčs. Kdo se považuje za odborného nebo předního pracovníka, stanoví prováděcí předpisy.

(1) Základní výměra starobního důchodu činí:

při průměrné měsíční pracovní odměně, čítajíc v to i hodnotu naturálií poskytovaných jako součást pracovní odměny nad Kčs	do Kčs	důchodové pásmo měsíčně Kčs
-	300	230
300	450	270
450	600	310
600	750	350
750	900	390
900	1 200	440
1 200	1 500	500
1 500	-	560

(3) K základní výměře starobního důchodu se přičítá 1 % její výše za každý rok práce v družstvu, pokud se započítává do doby potřebné pro vznik nároku na důchod a jeho výši (§ 32 odst. 4).

a) zda a v jaké výši náleží starobní důchod z důchodového zabezpečení zaměstnanců nebo výsluhový důchod příslušníků ozbrojených sil a v jaké výši náleží starobní důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) družstevníků těm, kdo po splnění podmínek pro vznik nároku na důchod trvale pracují v družstvu,

b) zda a v jaké výši náleží starobní důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) družstevníků poživatelům tohoto důchodu, kteří jsou činni v pracovním poměru.

(2) Zásady, podle nichž se posuzuje invalidita a částečná invalidita, stanoví vláda.

(1) Invalidní nebo částečný invalidní důchod náleží družstevníku, který získal dobu důchodového zabezpečení potřebnou pro nárok na důchod (§ 40), jestliže se v době trvání důchodového zabezpečení nebo do dvou roků po jeho zániku stal pro trvalé zhoršení zdravotního stavu invalidním nebo částečně invalidním; částečný invalidní důchod však nenáleží, odpírá-li družstevník dále konat práce v družstvu, jichž je schopen podle rozhodnutí posudkové komise sociálního zabezpečení vydaného o částečné invaliditě družstevníka.

nad 20 let do 22 let	1 rok
nad 22 let do 24 let	2 roky
nad 24 let do 26 let	3 roky
nad 26 let do 28 let	4 roky
nad 28 let	5 roků.

(1) Doba důchodového zabezpečení potřebná pro nárok na invalidní nebo částečný invalidní důchod činí u družstevníků ve věku
U družstevníků ve věku nad 28 let se doba důchodového zabezpečení potřebná pro nárok na důchod zjišťuje z posledních 10 let počítaných zpět od vzniku invalidity (částečné invalidity). U družstevníka mladšího než 20 let stačí i doba důchodového zabezpečení kratší než rok.

(2) Získal-li družstevník potřebnou dobu důchodového zabezpečení v některém z věkových pásem (odstavec 1) a byl-li poté nepřetržitě důchodově zabezpečen, považuje se za získanou doba důchodového zabezpečení potřebná v nejblíže vyšším věkovém pásmu.

(3) Stane-li se invalidní (částečně invalidní) vdova, jejíž nárok na vdovský důchod v době vzniku invalidity již netrvá a ani z důvodu invalidity nemůže vzniknout, považuje se doba důchodového zabezpečení potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod vždy za získanou, jestliže vdova byla družstevnicí v době smrti svého manžela nebo se jí stala nejpozději do jednoho roku po zániku nároku na vdovský důchod a pokračovala v pracovní činnosti v družstvu (§ 5 odst. 3) až do dne, kdy se stane invalidní (částečně invalidní).

(4) Vznikla-li invalidita nebo částečná invalidita pracovním úrazem (nemocí z povolání), nepožaduje se, aby doba důchodového zabezpečení trvala po dobu stanovenou v předchozích odstavcích.

(2) Částečný invalidní důchod činí 60 % invalidního důchodu.

(1) Invalidní důchod náleží ve výši starobního důchodu (§ 37).

c) při výkonu veřejné funkce.

(1) Vznikla-li invalidita nebo částečná invalidita pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, zvyšuje se invalidní důchod o 50 Kčs měsíčně a částečný invalidní důchod o 30 Kčs měsíčně.

(2) Pracovním úrazem je úraz, který družstevník utrpěl

(3) Nemocemi z povolání se rozumějí nemoci, které jsou uvedeny v seznamu nemocí z povolání platném pro pracovníky v pracovním poměru, jestliže vznikly za podmínek stanovených v tomto seznamu.^*)

a) při provozu družstevního zemědělského závodu nebo v přímé souvislosti s ním anebo při práci na záhumenku,

b) při činné účasti na opatřeních proti živelním pohromám a při odstraňování následků živelních pohrom nebo při záslužné činnosti konané bez právního závazku ve prospěch celku,

(6) Vdovský důchod může být přiznán, jsou-li pro to okolnosti hodné zvláštního zřetele, také družce, která žila s družstevníkem (důchodcem) až do jeho smrti ve společné domácnosti a byla na něj odkázána výživou.

(1) Vdovský důchod činí

(2) Ženě, jejíž manželství bylo rozvedeno, náleží vdovský důchod jen do výše výživného (§ 44 odst. 5).

(1) Důchod vdovecký náleží vdovci po družstevnici (důchodkyni), je-li invalidní (§ 39 odst. 2) a byl-li poslední rok před smrtí družstevnice (důchodkyně) odkázán výživou na její pracovní příjem (důchod).

(2) Vdovecký důchod náleží ve výši vdovského důchodu.

(1) Sirotčí důchod náleží vlastnímu i osvojenému dítěti zemřelého družstevníka (důchodce).

(2) Sirotčí důchod náleží také dítěti, jestliže zemřel jeho děd (bába) nebo pěstoun, který byl družstevníkem (důchodcem), a jestliže dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou.

(3) Sirotčí důchod náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 25. roku věku, jestliže dítě

(4) Po několika družstevnících (důchodcích) náleží dítěti jen jeden sirotčí důchod, a to nejvyšší.

(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti družstevníka (důchodce).

b) po poživateli starobního, invalidního a částečného invalidního důchodu poskytovaného z důchodového zabezpečení družstevníků.

a) po družstevníkovi (družstevnici), který byl důchodově zabezpečen po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod, jestliže neuplynuly od zániku důchodového zabezpečení do dne smrti více než dva roky, nebo po družstevníkovi (družstevnici), který zemřel následkem pracovního úrazu (nemoci z povolání),

(4) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek uvedených v odstavci 2 do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(5) Vdovský důchod náleží za podmínek uvedených v předchozích odstavcích též ženě, jejíž manželství s družstevníkem (důchodcem) bylo rozvedeno, jestliže byla v době jeho smrti odkázána na výživné, které jí byl povinen poskytovat.

(7) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; je-li však splněna některá z podmínek uvedených v odstavci 2, vznikne při opětném ovdovění původní nárok znovu, jestliže by po posledním manželu nárok nenáležel nebo by náležel v nižší výměře.

b) jde-li o vdovu po poživateli starobního nebo invalidního důchodu, 70 % důchodu, který důchodce požíval v době smrti;

a) jde-li o vdovu po družstevníku nebo po poživateli částečného invalidního důchodu, 70 % invalidního důchodu, na který by měl družstevník nebo pracující poživatel částečného invalidního důchodu nárok v době smrti, čítajíc v to i zvýšení důchodu při pracovním úrazu;

c) jde-li o vdovu po pracujícím poživateli starobního nebo invalidního důchodu, 70 % toho důchodu, který důchodce požíval v době smrti, čítajíc v to i zvýšení důchodu při pracovním úrazu.

a) se soustavně připravuje předepsaným výcvikem nebo studiem na budoucí povolání nebo

b) je pro nemoc nebo pro tělesnou či duševní vadu trvale neschopno k práci.

(3) Nárok na vdovský důchod nezanikne, odpadne-li některá z podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a) nebo b), jestliže vdova v době trvání nároku na důchod dosáhla věku 50 let anebo věku 45 let a vychovala alespoň dvě děti.

a) je invalidní (§ 39 odst. 2), nebo

b) pečuje aspoň o jedno dítě, jež má nárok na sirotčí důchod (§ 47), nebo

c) vychovala aspoň tři děti, nebo

d) dosáhla věku 45 let a vychovala alespoň dvě děti, nebo

e) dosáhla věku 50 let.

(2) Vdovský důchod náleží nadále po uplynutí jednoho roku od smrti družstevníka (důchodce) vdově, jestliže

(1) Výchovné náleží na každé dítě (§ 47) poživatele důchodu starobního, invalidního nebo částečného invalidního, osobního a sociálního důchodu. Výchovné nenáleží, je-li poživatel důchodu uvedeného v předchozí větě uživatelem zemědělské půdy ve výměře větší, než připouštějí Vzorové stanovy jednotných zemědělských družstev pro výměru záhumenku, nebo žije ve společné domácnosti s uživatelem zemědělské půdy o takové výměře.

(2) Výchovné činí měsíčně na jedno dítě 70 Kčs, na dvě děti 170 Kčs, na tři děti 430 Kčs, na čtyři děti 690 Kčs, na pět dětí 950 Kčs a zvyšuje se na každé další dítě o 260 Kčs měsíčně. Činí-li důchod spolu s pracovním příjmem důchodce více než 1400 Kčs měsíčně, stanoví se výše výchovného jako u přídavků na děti (§ 26).

(3) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik osob, náleží výchovné té, která má nárok na vyšší výchovné, a při stejné výši výchovného té, jíž bylo dříve přiznáno.

(4) Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte a poté za stejných podmínek jako sirotčí důchod.

(5) Je-li dítě v zaopatření jiné osoby než důchodce, vyplácí se výchovné této osobě.

(6) Určuje-li soud výživné na dítě, přihlíží i k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte uhrazovány výchovným, které se na ně poskytuje; do určeného výživného se výchovné nezapočítává.