Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
§ 20
Regresní nároky přiznané rozhodnutím nebo schváleným smírem a regresní nároky uznané podle § 8 účtují finanční odbory příslušných okresních národních výborů (§ 11 odst. 4); rozhodnutí a smíry též vykonávají. Není-li plněn regresní nárok pouze uznaný, postoupí se věc ústavu národního zdraví k uplatnění před rozhodujícím orgánem.
(1) Sazby náhrad nákladů léčebné péče pro regresní účely se stanoví:
(2) V sazbách uvedených v odstavci 1 je zahrnuta náhrada všech běžných i zvláštních úkonů, jakož i všech léků a běžných ortopedických pomůcek poskytnutých ať přímo nebo na základě lékařského předpisu. Za léčebné a ortopedické pomůcky, které nejsou běžné (např. protézy končetin, vozíky pro nemocné), jakož i za jiné služby, zejména též za fyzikální léčbu a za jiné úkony poskytované mimo ordinaci se počítá náhrada podle příslušných ceníků nebo sazebníků, popřípadě ve výši skutečně poskytnutého příspěvku. Náklady dopravy nemocných jinými dopravními prostředky než sanitními vozidly se nahrazují ve výši skutečně vyplacených částek.
§ 21
Náhrady z regresních nároků se platí na účet příslušných okresních národních výborů u Státní banky československé; jsou přímým příjmem okresních národních výborů a účtují se na kapitole „Všeobecná pokladní správa“.
§ 22
Pokud se řízení o regresních nárocích v této vyhlášce neupravuje odchylně, platí pro ně obecné předpisy o správním řízení před národními výbory.
§ 23
Uplatňování regresních nároků řídí a metodicky vede ministerstvo zdravotnictví v součinnosti se Státním úřadem sociálního zabezpečení a Ústřední radou odborů.
§ 24
V uplatňování a vymáhání regresních nároků, o kterých bylo před 1. únorem 1962 zahájeno řízení u soudu, pokračují orgány dosud příslušné. Tyto orgány dokončí také šetření o regresních nárocích z úrazů, které jim byly před 1. únorem 1962 ohlášeny, a vyzvou odpovědnou organizaci nebo občana k zaplacení náhrady; případy, v nichž odpovědná organizace nebo občan ve stanovené lhůtě požadovanou náhradu nezaplatí nebo písemně neuzná co do důvodu i výše anebo uznaný závazek neplní, odevzdají příslušnému ústavu národního zdraví k řízení podle třetího oddílu.
§ 25
Tato vyhláška se nevztahuje na regresní nároky podle zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, a podle zákona č. 33/1957 Sb., o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil, uplatňované orgány a zařízeními ministerstva národní obrany a ministerstva vnitra.
§ 26
Předpisy, podle nichž je možno zjednodušeným způsobem projednávat a vypořádávat regresní nároky proti osobám, které jsou pojištěny u Státní pojišťovny pro případ své odpovědnosti, nejsou dotčeny.*)
§ 27
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. února 1962.
a) za ambulantní péči částkou 5 Kčs za každý den pracovní neschopnosti (dny ústavní nebo lázeňské péče se odečítají). Při ambulantní péči bez souvislosti s pracovní neschopností se počítá 20 Kčs za každou ordinaci nebo návštěvu. V zubní péči se kromě toho za protetické práce z drahého kovu počítá cena volného drahého kovu, pokud nebyla uhrazena léčeným občanem;
b) za ústavní péči (s výjimkou lázeňské péče) částkou 60 Kčs za každý ošetřovací den bez zřetele k druhu zdravotnického zařízení, v němž byla tato péče poskytnuta;
c) za lázeňskou péči při ústavním léčení podle stanovených cen léčebných pobytů, jinak podle stanovených cen léčebných výkonů poskytovaných v lázeňských organizacích;
d) za dopravu nemocného nebo zdravotnického pracovníka k nemocnému sanitními vozy částkou 2 Kčs za každý ujetý kilometr; na vzdálenost menší než 6 km jednotnou částkou 13 Kčs.