(1) Nedojde-li při rozvodu manželství mezi manželi k soudní dohodě o společném bytě a není-li žádný z nich ochoten se z bytu dobrovolně vystěhovat, může místní národní výbor na žádost jednoho z rozvedených manželů, aby jim umožnil oddělené bydlení, uložit některému z nich, aby se z bytu vystěhoval. Při rozhodování o takové žádosti musí místní národní výbor přihlížet k zájmům nezletilých dětí.

(2) Ustanovení odstavce 1 nelze použít, měl-li by se rozvedený manžel vystěhovat z vlastního rodinného domku nebo z rodinného domku příslušníka své rodiny, pokud jím není jeho dítě.