Neplatnost právních úkonů
§ 26
Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.
(2) Výhrůžka, třebas odůvodněná, je bezprávná, bylo-li jí vynucováno něco, čeho jí dosaženo být nesmělo.
(1) Projev vůle, k němuž byl někdo druhou stranou přiveden lstí nebo bezprávnou výhrůžkou vzbuzující důvodnou bázeň, je neplatný. Totéž platí, jestliže některou ze stran takto přivede k projevu vůle třetí osoba a druhá strana o tom věděla.
§ 28
Právní úkon je neplatný, pokud svým obsahem nebo účelem se příčí zákonnému zákazu nebo jej obchází, anebo jestliže jeho předmětem je plnění nemožné.
§ 29
Postihuje-li důvod neplatnosti jen část právního úkonu, není tím dotčena platnost části zbývající, ledaže z povahy nebo z obsahu právního úkonu nebo z okolností, za kterých k němu došlo, je zřejmé, že jedna část nemá být oddělována od druhé.
§ 30
Obsahuje-li neplatný právní úkon náležitosti jiného právního úkonu, je tento vadami nepostižený úkon platný, jestliže z okolností je zřejmé, že taková by byla vůle jednající osoby, kdyby o neplatnosti úkonu věděla.
(1) Neplatnosti právního úkonu podle § 26 nebo § 27 se může dovolávat pouze osoba, na jejíž ochranu je důvod platnosti stanoven.
(2) Právní úkon neplatný podle § 26 nebo § 27, jenž byl dodatečně schválen osobou, na jejíž ochranu je důvod neplatnosti stanoven nebo který byl dodatečně mezi účastníky vyjasněn, zakládá práva a povinnosti, jako kdyby právní úkon byl platný od počátku.
(1) Má-li být právním úkonem učiněným naoko zastřen úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti.
(2) Neplatnosti právního úkonu učiněného naoko nelze se dovolávat vůči účastníkovi, který jej pokládal za vážný.
b) týká-li se osoby a právní úkon by se bez tohoto omylu neuskutečnil.
(1) Omyl činí právní úkon neplatný, jestliže se týká jeho podstaty a osoba, jíž je projev vůle určen, o omylu druhé strany věděla nebo musela vědět. Omyl je podstatný,
(2) Týká-li se omyl jiných okolností, je právní úkon platný, ledaže je tato okolnost podle projevené vůle okolností rozhodující.
a) týká-li se předmětu nebo jakosti plnění v té míře, že jednající osoba se zřetelem na povahu právního úkonu by nebyla právní úkon učinila, kdyby o omylu věděla;
§ 34
Omyl v pohnutce nečiní právní úkon neplatným.
(1) Početní chyby nečiní právní úkon neplatným.
(2) Osoba, na jejíž straně se početní chyba stala, je povinna ji opravit, je-li o to požádána.
§ 36
Došel-li projev vůle změněn vlivem sdělovacích prostředků nebo jiných okolností, posuzuje se podle ustanovení o omylu.
§ 37
Kdo způsobil neplatnost právního úkonu, je povinen nahradit škodu osobě, které byl právní úkon určen a která utrpěla škodu proto, že důvěřovala v jeho platnost.
§ 38
Překročí-li orgán právnické osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě, pokud se právní úkon týká předmětu jejího podnikání nebo náleží k její běžné činnosti, ledaže druhá strana o překročení věděla.
§ 39
Překročí-li své oprávnění zástupce, platí ustanovení § 51 až 65.