Vznik a obsah smluv
Smlouva o uzavření budoucí smlouvy
§ 119
Smlouvou může být převzat závazek uzavřít do stanovené doby budoucí smlouvu, pokud je dohodnut alespoň předmět plnění obou stran; smlouva o uzavření budoucí smlouvy musí být uzavřena písemně.
§ 121
Chybějící obsah smlouvy, k jejímuž uzavření je zavázaná strana povinna, je třeba určit v rámci ustanovení § 118 podle účelu, který vzhledem k okolnostem, za nichž došlo k uzavření předběžné smlouvy, strany sledovaly uzavřením budoucí smlouvy a s přihlédnutím k zásadě poctivého obchodního styku.
§ 122
Závazek uzavřít budoucí smlouvu zaniká, jestliže okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku vycházely, se do té míry změnily, že nelze na zavázané straně rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela.
(1) Smlouva je uzavřena, jakmile se strany dohodnou alespoň o podstatných částech smlouvy.
(2) Za podstatné části smlouvy se považují ty, o nichž při jednání jedna ze stran dala najevo, že dohoda o nich je předpokladem uzavření smlouvy, jakož i náležitosti uvedené v základních ustanoveních pro jednotlivé druhy smluv upravených v hlavě IV.
§ 107
Vzniku závazku nepřekáží, že v smlouvě není vyjádřen důvod, z kterého je dlužník povinen plnit. Věřitel je povinen důvod závazku prokázat, ledaže se nárok opírá o listinu, která sama závazek podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů představuje (cenný papír).
(1) Návrh na uzavření smlouvy upravené v hlavě IV musí obsahovat alespoň podstatné části smlouvy, u jiných smluv obsah navrhované smlouvy, jinak jde jen o výzvu k podání návrhu na uzavření smlouvy.
(2) Navrhovatel je návrhem na uzavření smlouvy vázán, ledaže jeho závaznost výslovně vyloučil nebo ledaže jeho nezávaznost vyplývá z dosavadního obchodního styku mezi stranami.
(1) Závazný návrh na uzavření smlouvy zanikne jeho odvoláním, jen když odvolání dojde nejpozději s návrhem. Totéž platí obdobně o přijetí návrhu.
(2) Zemře-li některá ze stran nebo pozbude-li způsobilosti vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti, návrh nezanikne, není-li z návrhu samého nebo z povahy a účelu navrhované smlouvy zřejmý opak.
(1) Návrh na uzavření smlouvy je třeba přijmout bez výhrady ve lhůtě určené navrhovatelem. Není-li lhůta určena, je třeba přijmout návrh bez zbytečného odkladu, jednají-li účastníci přímo; jinak je třeba návrh přijmout nejdéle do doby, do které navrhující může očekávat odpověď, počítaje s tím, že návrh došel včas a že také odpověď byla vypravena řádně a bez zbytečného odkladu.
(2) Nebyl-li návrh přijat v době stanovené v odstavci 1 nebo byl-li odmítnut, zaniká.
(2) Totéž platí, je-li nezávazný návrh přijat včas a řádně a navrhovatel bez zbytečného odkladu neprohlásí, že odmítá smlouvu uzavřít.
(1) Smlouva je uzavřena i tehdy, dojde-li projev o přijetí návrhu po stanovené lhůtě (§ 110), jestliže navrhovatel musel poznat, že přijetí návrhu bylo vypraveno včas, a přesto bez zbytečného odkladu neprohlásí, že přijetí návrhu odmítá jako opožděné.
§ 112
Na přijetí návrhu s odchylkami nebo výhradami se hledí jako na jeho odmítnutí a na nový návrh druhé strany, má-li obsah stanovený v § 108 odstavec 1. Za nový návrh se považuje i opožděné přijetí návrhu.
§ 113
Ujednání, že určitá část obsahu smlouvy bude smluvena mezi stranami dodatečně, se považuje za podmínku platnosti uzavřené smlouvy.
§ 114
Smlouva může být uzavřena jakýmkoliv souhlasným projevem vůle stran. Ke vzniku smlouvy také stačí, jestliže strana, které je návrh určen, dá svým chováním vzhledem k okolnostem případu najevo, že návrh přijala.
§ 115
Smlouva mezi přítomnými nebo jinak přímo jednajícími vzniká okamžikem přijetí návrhu; jinak smlouva vzniká okamžikem, kdy prohlášení o přijetí návrhu došlo navrhovateli nebo kdy došlo na adresu udanou v návrhu. Nebyl-li návrh přijat výslovně, vzniká smlouva okamžikem, kdy strana, které je návrh určen, se podle něho ve lhůtě pro přijetí počala chovat.
§ 116
Smlouvu lze uzavřít také odkazem na stranám známé nebo navrhovatelem předložené obchodní podmínky nebo použitím smluvních formulářů zavedených v obchodním styku. Odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním těchto obchodních podmínek nebo smluvních formulářů.
§ 117
Použijí-li strany ve smlouvě některé z doložek upravených v mezinárodně užívaných vykládacích pravidlech, má se za to, že strany zamýšlely dosáhnout touto doložkou právních účinků stanovených vykládacími pravidly, na něž strany buď poukázaly, nebo které měly nejspíše na mysli.
§ 118
Práva a povinnosti, jejichž úprava není ve smlouvě dohodnuta, řídí se tímto zákonem a obchodními zvyklostmi obecně zachovávanými v mezinárodním styku v příslušném obchodním odvětví, pokud nejsou v rozporu ani se smlouvou, ani s tímto zákonem.
(1) Odmítá-li bezdůvodně osoba zavázaná podle § 119 uzavřít budoucí smlouvu, může oprávněná strana požadovat náhradu škody, nebo stanoví-li to smlouva, žádat, aby nestanovený obsah budoucí smlouvy byl určen soudem nebo osobou ve smlouvě určenou.
(2) Nárok na stanovení chybějícího obsahu smlouvy lze uplatnit u soudu do jednoho roku od doby, kdy měla být budoucí smlouva uzavřena, jinak nárok zaniká; totéž platí, nebyl-li v uvedené lhůtě stanoven chybějící obsah smlouvy ve smlouvě určenou osobou.
(1) Ustanovení o převzetí závazku uzavřít budoucí smlouvu se použije přiměřeně i na smlouvy, v kterých se strany dohodly, že obsah smlouvy ještě bude doplněn, pokud strany daly nepochybně najevo, že smlouva má platit, i kdyby k dohodě o zbytku obsahu smlouvy nedošlo.
(2) V případech uvedených v odstavci 1 může se oprávněná osoba domáhat doplnění smlouvy soudem, i když to ve smlouvě není stanoveno.