§ 424

Základní ustanovení

Smlouvou o výměně se strany zavazují ke vzájemnému odevzdání určitého zboží za určité zboží jiné s tím, že si navzájem umožní nabýt k němu vlastnického práva.

§ 426

Základní ustanovení

Smlouvou o půjčce se zavazuje věřitel přenechat dlužníkovi zboží určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po čase zboží stejného druhu.

§ 427

Pro přechod nebezpečí škody na zboží platí přiměřeně ustanovení o smlouvě kupní.

§ 429

Při půjčce nepeněžité lze ujednat jako úroky plnění přiměřeného většího množství půjčených věcí nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu.

§ 430

Nezaplatí-li dlužník stanovenou splátku nebo úroky z půjčky, ač byl písemně upomenut, ani do splatnosti další splátky nebo úroků za další období, je věřitel oprávněn požadovat, aby celá půjčka byla ihned zaplacena.

§ 431

Základní ustanovení

Smlouvou o výpůjčce se zavazuje půjčitel přenechat věc vypůjčiteli k bezplatnému dočasnému užívání.

§ 432

Vypůjčitel je oprávněn užívat věc způsobem smluveným nebo přiměřeným povaze a určení věci a je povinen chránit ji před ztrátou, zničením, poškozením nebo znehodnocením. Vypůjčitel není oprávněn přenechat věc k užívání jiné osobě bez souhlasu půjčitele.

§ 434

Vypůjčitel má právo vrátit věc předčasně; kdyby však půjčiteli vznikly z předčasného vrácení obtíže, nemůže věc vrátit bez souhlasu půjčitele.

§ 435

Užívá-li vypůjčitel věci neoprávněným způsobem, může půjčitel žádat, aby mu věc byla vrácena ihned. Totéž platí, jestliže půjčitel potřebuje věc nutně z důvodů, které nepředvídal ani nemohl předvídat při vzniku smlouvy, ledaže by vrácení věci působilo vypůjčiteli nepřiměřené obtíže.

§ 436

Vypůjčitel je oprávněn domáhat se na půjčiteli náhrady škody, která mu byla způsobena vadou věci, kterou půjčitel vypůjčiteli zatajil.

§ 454

Základní ustanovení

§ 455

Schovatel je povinen věc převzít bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy a převzatou věc spolu s tím, co k ní přibylo, vydat uschovateli ve smluvené době a v místě, kde měla být opatrována. Požádá-li o to uschovatel, je schovatel povinen věc vrátit i dříve, než uplyne doba úschovy, sám však není oprávněn ji dříve vrátit.

§ 456

Není-li ujednáno ani z okolností patrno, jak dlouho má být věc v úschově, je schovatel povinen věc uschovateli vydat ihned, jakmile jej o to uschovatel požádá, a schovatel je oprávněn domáhat se toho, aby uschovatel věc převzal v přiměřené lhůtě po tom, kdy jej o převzetí požádal.

§ 457

Schovatel je oprávněn domáhat se na uschovateli, aby převzal věc ještě před uplynutím smluvené doby uschování, jestliže další plnění jeho povinností by mu způsobilo nepřiměřené obtíže nebo jestliže se vydání věci domáhá třetí osoba.

§ 458

Schovatel je povinen převzatou věc opatrovat pečlivě a dbát s přihlédnutím k její povaze a svým možnostem, aby na věci nevznikla škoda.

§ 459

Uschovatel je povinen nahradit schovateli všechny škody a účelně vynaložené náklady, jež vzniknou schovateli při plnění jeho povinností a kterým nemohl zabránit. Pokud je to možné, je schovatel povinen u mimořádných nákladů, které nemohly strany předvídat při uzavření smlouvy, vyžádat si před jejich vynaložením vyjádření uschovatele. Jestliže uschovatel bez zbytečného prodlení nesdělí nic jiného, má se za to, že s vynaložením nákladů souhlasí.

§ 463

Základní ustanovení

Smlouvou o skladování zavazuje se skladovatel převzít věc, aby ji uložil a opatroval, a ukladatel se zavazuje zaplatit mu za to odměnu (skladné).

§ 466

Není-li uvedena lhůta, na kterou se sjednává smlouva o skladování, má se za to, že věc má být uskladněna po dobu neurčitou. V tomto případě platnost smlouvy končí vyzvednutím věci ukladatelem.

§ 467

Skladovatel je povinen uložit uskladněné věci odděleně s označením, že jde o věci ukladatele. Ukladatel má právo kontrolovat stav uskladněné věci a brát z ní vzorky.

§ 468

Jestliže věci nebyly vyzvednuty po skončení ujednané doby, nebo jde-li o uskladnění na dobu neurčitou a ukladatel dluží skladné za dobu nejméně jednoho roku, nebo hrozí-li vznik podstatné škody na uložených věcech, může skladovatel po předchozím upozornění ukladatele a po marném poskytnutí přiměřené lhůty k vyzvednutí uložené věci prodat podle ustanovení § 369 a 370.

§ 470

Základní ustanovení

Smlouvou o svěření věci třetí osobě zavazují se dvě nebo více osob (ukladatelé) svěřit věc, o niž je mezi nimi spor, osobě třetí a ta se vůči nim zavazuje, že vydá věc osobě, v jejíž prospěch bude spor vyřešen.

§ 471

Uplyne-li doba přiměřená k vyřešení sporu, je ten, u něhož je věc uložena, oprávněn po předběžném upozornění ukladatelů, popřípadě ukladatele, v jehož prospěch byl spor vyřešen, uložit věc do úschovy úředního orgánu k tomu příslušného na účet osoby oprávněné požadovat vydání věci.

§ 472

Hrozí-li vznik podstatné škody na uložené věci, může osoba, u níž je věc uložena, věc prodat podle § 370.

§ 473

Osoba, u níž je věc uložena, má nárok na odměnu, jen pokud byla výslovně sjednána.

§ 474

Pokud z ustanovení § 470 až 473 nevyplývá nic jiného, řídí se práva a povinnosti stran podle předpisů o smlouvě o uskladnění, byla-li sjednána za uložení věci odměna, jinak podle předpisů o smlouvě o úschově.

§ 475

Základní ustanovení

Smlouvou o dílo zavazuje se ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), k jeho provedení a objednatel k zaplacení sjednané odměny.

§ 476

Zhotovitel díla je povinen na svůj náklad a na své nebezpečí provést dílo a obstarat i prostředky potřebné k jeho provedení. Při provádění díla postupuje samostatně a není co do způsobu výkonu díla vázán příkazy objednatele, ledaže se k jejich plnění výslovně zavázal.

§ 477

Za věci převzaté od objednatele k zpracování odpovídá zhotovitel díla jako skladovatel. Při jejich zpracování je povinen postupovat s odbornou péčí a s provedeným dílem vrátit objednateli věci, které mu zbyly po dokončení díla.

§ 478

Opatřil-li zhotovitel díla část věcí zpracovaných při provádění díla, má stran těchto věcí, pokud se staly součástí díla, postavení prodávajícího. V pochybnostech má se za to, že kupní cena těchto věcí je zahrnuta v odměně za zhotovení díla.

§ 479

Zhotovitel díla, i nedokončeného, stává se jeho vlastníkem, jestliže hodnota jeho provádění spolu s hodnotou věcí zhotovitelových, které byly zpracovány, je stejná nebo vyšší, než hodnota zpracovaných věcí, které náležely objednateli díla. Zhotovitel díla stává se vlastníkem také tehdy, má-li dílo povahu věci určené podle druhu.

§ 480

Nestal-li se podle ustanovení § 479 vlastníkem zpracováním vzniklé věci zhotovitel díla, nabývá zpracováním vlastnického práva objednatel díla.

§ 491

Základní ustanovení

Smlouvou příkazní se zavazuje příkazník, že pro příkazce obstará určitou záležitost.

§ 492

Pokud smlouva neuděluje výslovně příkazníkovi oprávnění jednat jménem příkazce, nezakládá udělení plné moci, a to ani tehdy, jestliže osoba, s kterou příkazník jedná, o příkazní smlouvě ví. Ustanovení § 53 a 54 nejsou tím dotčena.

§ 493

Příkaz je třeba provést tak, jak to odpovídá pokynům a zájmům příkazce, které jsou příkazníkovi známy. Od pokynů příkazcových se příkazník může odchýlit jen tehdy, je-li to nezbytné v zájmu příkazce a nemůže-li včas obdržet jeho souhlas.

§ 494

Příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi vše, co je nutné pro splnění jeho závazku a co si nemůže opatřit sám příkazník.

§ 495

Příkazník je povinen jednat osobně; svěří-li provedení příkazu jinému, odpovídá, jako by příkaz prováděl sám. Má-li příkazník provést příkaz bezplatně a musí-li svěřit provedení příkazu někomu jinému, odpovídá pouze za zástupce, o němž věděl nebo musil vědět, že se k provedení příkazu nehodí.

§ 496

Příkazník je povinen jednat pečlivě podle svých schopností a znalostí. Má-li být příkaz proveden za odměnu, odpovídá příkazník za škodu způsobenou tím, že příkaz nebyl proveden s potřebnou odbornou péčí.

§ 505

Základní ustanovení

Smlouvou komisionářskou se zavazuje komisionář, že obstará pro komitenta a na jeho účet určitou záležitost vlastním jménem, a komitent se zavazuje zaplatit mu odměnu.

§ 506

Z právních úkonů, které učinil komisionář ve vztahu k třetím osobám, není ani zavázán ani oprávněn komitent, nýbrž komisionář sám.

§ 507

Komisionář je povinen jednat s odbornou péčí podle pokynů komitenta. Komisionář se může odchýlit od pokynů komitenta jen tehdy, je-li to v zájmu komitenta a nemůže-li si vyžádat jeho včasný souhlas, jinak komitent nemusí uznat jednání za provedené na svůj účet, jestliže účinnost jednání pro sebe odmítl bez zbytečného odkladu poté, co se o obsahu jednání dověděl.

§ 508

Komisionář je povinen chránit jemu známé zájmy komitentovy a zpravit ho o všech okolnostech, které mohou mít vliv na změnu komitentových příkazů. Pojištění však je povinen obstarat jen tehdy, dostal-li k tomu od komitenta příkaz.

§ 509

Komisionář je povinen použít k splnění komisionářské smlouvy jiné osoby, jestliže svůj závazek ze smlouvy nemůže splnit sám.

§ 510

Použije-li komisionář k splnění závazku ze smlouvy jiné osoby, odpovídá komitentovi, jako by záležitost obstarával sám.

§ 277

Za kupní smlouvu považuje se i smlouva, jejíž předmětem je zboží, které má být vyrobeno, jestliže věci určené pro zpracování při jeho výrobě má opatřit prodávající.

§ 278

Prodávající je povinen kupujícímu zboží odevzdat. Odevzdáním zboží ve smyslu tohoto zákona rozumí se předání (dodání) zboží a jeho příslušenství, pokud se uskutečňuje ve shodě se smlouvou, popřípadě tímto zákonem.

§ 283

Výrazy použitými k určení doby plnění se rozumí, pokud z obchodních zvyklostí nevyplývá nic jiného:
„V polovině měsíce“: od 10. do 20. dne měsíce;
„V polovině čtvrtletí“: v druhém měsíci čtvrtletí;
„Ihned“: u potravin a surovin do dvou dnů, u strojírenských výrobků vybavených mechanismem do deseti dnů, u ostatních výrobků do pěti dnů.
„Začátkem období“: v prvních deseti dnech období;
„Koncem období“: v posledních deseti dnech období;

§ 284

Prodávající je povinen plnit v místě určeném ve smlouvě. Není-li ve smlouvě místo plnění určeno, je jím místo, kde má prodávající podle tohoto zákona odevzdat zboží.

§ 285

Má-li prodávající zboží podle smlouvy předat k přepravě, je místem odevzdání zboží místo, kde podle okolností případu má začít tato přeprava do místa určení podle § 335.

§ 280

Jestliže zboží při předání dopravci není zjevně dostatečně označeno jako zásilka pro kupujícího, splní prodávající povinnost odevzdat zboží teprve tím, že vyrozumí kupujícího o tom, že zboží bylo předáno dopravci, popřípadě tím, že kupujícímu odešle doklad blíže určující odeslané zboží.

§ 286

Nemá-li podle smlouvy prodávající předat zboží k přepravě do místa určení, je povinen odevzdat zboží v místě, kde měl své sídlo (bydliště) v době uzavření smlouvy. Jestliže však jde o zboží jednotlivě určené, je místem odevzdání zboží místo, kde zboží bylo v době uzavření smlouvy, pokud bylo stranám známo. Jde-li o zboží určené podle druhu, které má být dodáno z určitého skladu nebo přesně vymezených zásob, nebo které má být vyrobeno na určitém místě, je místo skladování (výroby) místem odevzdání zboží, pokud bylo stranám v době uzavření smlouvy známo.

§ 282

Není-li doba plnění smluvena, je prodávající povinen bez vyzvání kupujícího odevzdat zboží v přiměřené lhůtě po uzavření smlouvy s přihlédnutím k povaze zboží a k ostatnímu obsahu smlouvy.

§ 338

Prodávající je povinen předat bez zbytečného odkladu kupujícímu doklady a poskytnout údaje nutné pro uplatnění nároků kupujícího vůči dopravci.

§ 337

Požádá-li o to kupující, je prodávající povinen poskytnout kupujícímu všechny údaje nutné k pojištění dopravy, pokud nemá pojištění sjednat podle smlouvy sám.

§ 336

Jestliže prodávající nesplněním povinností stanovených v § 335 porušil smluvní povinnost nepodstatným způsobem, nemůže kupující od smlouvy odstoupit.

§ 334

Vývozní povolení

Prodávající je povinen obstarat vývozní povolení, popřípadě průvozní povolení do místa plnění, pokud jsou tato povolení předepsána pro uskutečnění dodání v době plnění bez ohledu na to, zda byla předepsána i v době uzavření smlouvy.

§ 333

Ustanovení o právních vadách použije se přiměřeně i na případy, kdy užívání zboží nebo nakládání s ním dotýká se jiných než věcných práv třetích osob působících i proti kupujícímu, zejména práv souvisejících s ochranou průmyslového vlastnictví.

§ 332

Neuplatní-li kupující u soudu nárok na náhradní zboží bez právních vad do šesti měsíců a nárok na náhradu škody do jednoho roku od doby uplatnění práv třetích osob, nastávají obdobně účinky stanovené v § 313.

§ 330

Jestliže prodávající nesplnil povinnost stanovenou mu v § 321 a kupující nabyl vlastnického práva k zboží omezeného právy jiných osob a toto omezení smlouvou na sebe nepřevzal, nebo jestliže nenabyl vlastnického práva vůbec, má zboží právní vady.

§ 302

Kupující je povinen při přechodu nebezpečí škody na zboží se přesvědčit o množství a vlastnostech dodaného zboží.

§ 301

Dodá-li prodávající zboží před určenou dobou plnění nebo před koncem dodací lhůty, má právo až do konce určené doby plnění dodat buď chybějící zboží nebo nové zboží odpovídající smlouvě nebo odstranit vady dodaného zboží. Nárok kupujícího na náhradu škody způsobené vadami zboží tím není dotčen.

§ 299

Plyne-li ze smlouvy nebo z povahy zboží, že jeho množství je stanoveno pouze přibližně, je prodávající oprávněn sám určit přesné množství dodávaného zboží, pokud z okolností nevyplývá, že uvedené ustanovení bylo do smlouvy zahrnuto ve výlučném zájmu kupujícího. Rozdíl mezi množstvím přibližně určeným a množstvím skutečně dodaným nesmí činit, pokud ze zvyklostí nevyplývá nic jiného, více než 5 % množství zboží uvedeného ve smlouvě, nebo 10 %, jestliže se prodej týká celého lodního nákladu.

§ 298

Rozhodnou dobou pro posuzování jakosti a množství zboží je doba přechodu nebezpečí škody na zboží (§ 380). Jestliže však k přechodu nebezpečí nedojde pro včasné odstoupení od smlouvy nebo uplatnění nároku na náhradní dodání [§ 305 odst. 1 písm. a)], je rozhodnou doba, kdy by bývalo došlo k přechodu tohoto nebezpečí v případě, že zboží by bylo bez vad.

§ 292

Za odevzdání zboží se považuje i jeho pozdní dodání, jestliže do jeho uskutečnění kupující neodstoupil od smlouvy, jakož i předčasné dodání zboží, které kupující bez zbytečného odkladu poté, kdy se o předčasném dodání dověděl, neodmítl převzít. Nárok na náhradu škody není tím dotčen.

§ 291

Dodá-li prodávající zboží předčasně, může kupující odmítnout zboží převzít a požadovat, aby prodávající zboží dodal ve stanovené době plnění, nebo plnění přijmout a požadovat náhradu škody vzniklé mu předčasným plněním, jestliže si tento nárok při převzetí zboží vyhradil.

§ 290

Je-li ve smlouvě stanoveno, že závazek ze smlouvy zanikne nebo že kupující od smlouvy odstoupí, nebude-li závazek prodávajícím splněn v době, která je ve smlouvě přesně určena, zanikne závazkový vztah počátkem prodlení prodávajícího, ledaže kupující prodávajícímu ihned po počátku prodlení oznámí, že na splnění smlouvy trvá. Zánikem závazku ze smlouvy nastávají tytéž účinky, jako kdyby kupující od smlouvy odstoupil.

§ 289

Kupující může odstoupit od smlouvy z důvodu, že prodávající nesplnil svůj závazek včas, jen dokud mu prodávající zboží neodevzdal.

§ 327

Na kupujícího přejdou s vlastnickým právem spojené povinnosti, o kterých kupující při nabytí vlastnického práva věděl nebo vědět musil.

§ 326

Kupující nabude spolu s vlastnickým právem k zboží i práv s tímto vlastnickým právem spojených, pokud tato práva nejsou omezena na prodávajícího.

§ 325

Kupující získává vlastnické právo i tehdy, jestliže prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy mělo dojít k nabytí vlastnického práva, kupující věděl, že prodávající není vlastníkem a že ani není oprávněn zbožím nakládat.
Nabytí vlastnického práva od nevlastníka

§ 323

Má-li prodávající podle smlouvy předat zboží k přepravě nebo je-li předmětem smlouvy zboží přepravované, nabývá kupující vlastnického práva ke zboží teprve v době, kdy získal oprávnění zásilkou nakládat.

§ 321

Prodávající je povinen umožnit kupujícímu, aby nabyl vlastnického práva neomezeného právy jiných osob.

§ 319

Jestliže prodávající tím, že neodevzdal doklady včas a na stanoveném místě, porušil smlouvu nepodstatným způsobem, má kupující pouze nárok na náhradu škody.

§ 318

Jestliže prodávající poruší podstatným způsobem smlouvu tím, že neodevzdá doklady včas nebo na stanoveném místě, je kupující oprávněn stanovit přiměřenou lhůtu pro odevzdání s tím, že při jejím nedodržení od smlouvy odstoupí.

§ 316

Pro oznámení nedostatku způsobilosti zboží nebo nedostatku zachování jeho vlastností, jakož i pro uplatnění a vymáhání nároků z odpovědnosti za poskytnutou záruku za jakost zboží platí přiměřeně ustanovení o vadách zboží; jestliže však nedostatky způsobilosti nebo zachování vlastností zboží nebyly prodávajícímu oznámeny nejpozději tři měsíce po skončení záruční lhůty, práva ze záruky za jakost zboží zanikají.

§ 315

Odpovědnost ze záruky však nevzniká, jestliže nedostatek způsobilosti zboží nebo zachování jeho vlastností, jichž se záruka týká, byl způsoben tím, že se zbožím bylo po jeho odevzdání neodborně zacházeno.

§ 314

Záruka za jakost zboží

§ 312

Jestliže prodávající dodá kupujícímu větší množství zboží, než byl povinen podle smlouvy, může kupující toto nadbytečné zboží buď přijmout, nebo bez zbytečného odkladu odmítnout. Neodmítne-li nadbytečné množství zboží bez zbytečného odkladu, platí, že je přijal. Při odmítnutí nadbytečného množství zboží má kupující nárok na náhradu škody podle § 251 až 257; při jeho přijetí je povinen za ně zaplatit kupní cenu odpovídající kupní ceně stanovené ve smlouvě.

§ 311

Kupující je povinen při dodání náhradního zboží vrátit prodávajícímu zboží nahrazované a je oprávněn požadovat na prodávajícím úhradu nákladů s tím spojených.

§ 309

Prodá-li se zboží jak „stojí a leží“ (úhrnkem) neodpovídá prodávající za jeho vady, ledaže zboží nemá vlastnosti, které prodávající výslovně přislíbil nebo které si kupující výslovně vymínil.

§ 294

Za odevzdání zboží se považuje i dodání zboží na jiném než určeném místě, jestliže kupující bez zbytečného odkladu poté, kdy se o takovém dodání dozví, od smlouvy neodstoupí nebo jestliže od smlouvy není oprávněn odstoupit. Nárok na náhradu škody není tím dotčen.

§ 295

Prodávající je povinen dodat zboží v určeném množství, jakosti a provedení.

§ 296

Prodej podle vzorků

§ 308

Jestliže prodávající dodal část zboží, jež mělo být předmětem dodávek, nebo jestliže pouze část dodaného zboží neodpovídala smlouvě, může kupující odstoupit od smlouvy pouze ohledně této vadné části. Od celé smlouvy může odstoupit pouze v případě, že nesplnění dodání zboží jako celku představuje podstatné porušení smlouvy. Ustanovení § 305 až 307 nejsou tím dotčena.

§ 339

Kupující je povinen zaplatit kupní cenu a převzít dodané zboží.

§ 360

Kupující je povinen včas opatřit úřední povolení, kterého je zapotřebí k uskutečnění dovozu zboží nebo k zaplacení kupní ceny s příslušenstvím bez ohledu na to, zda nutnost takového úředního povolení byla stanovena před uzavřením smlouvy nebo po něm. Nesplní-li kupující tuto povinnost, je prodávající oprávněn po marném uplynutí dodatečné přiměřené lhůty od smlouvy odstoupit.

§ 359

Pokud je kupující podle smlouvy oprávněn určit dodatečně po uzavření smlouvy formu, velikost nebo jiné vlastnosti zboží (prodej podle specifikace) a tohoto práva v smluvené, jinak v přiměřené lhůtě nevyužije, může mu prodávající poskytnout k tomuto účelu dodatečnou přiměřenou lhůtu nebo navrhnout vhodnou specifikaci. Jestliže kupující ani pak v přiměřené lhůtě prodávajícímu potřebné údaje nesdělí, je prodávající oprávněn od smlouvy odstoupit nebo plnit podle specifikace, kterou sám kupujícímu navrhl.

§ 358

Kupující nemůže odmítnout částečné plnění, pokud to neodporuje povaze zboží nebo není v rozporu s účelem smlouvy, jenž byl nebo musel být prodávajícímu znám v době uzavření smlouvy.

§ 356

Závdavek na kupní cenu

§ 353

Bylo-li smluveno zajištění zaplacení kupní ceny, je kupující povinen předat prodávajícímu v době smluvené nebo odpovídající účelu smlouvy, jinak před odevzdáním zboží všechny doklady prokazující, že zaplacení kupní ceny bylo zajištěno podle smlouvy.

§ 352

Prodávající může odstoupit od smlouvy, jen dokud kupující nezaplatí kupní cenu.

§ 351

Porušil-li kupující tím, že nezaplatil kupní cenu nebo její část podle určených podmínek, smlouvu nepodstatně, je prodávající povinen poskytnout kupujícímu dodatečnou lhůtu k placení, po jejímž marném uplynutí může od smlouvy odstoupit. Bez poskytnutí této lhůty nebo před jejím uplynutím může však prodávající od smlouvy odstoupit, jestliže mu v souvislosti s prodlením kupujícího hrozí neúměrně vysoké náklady nebo značná škoda.

§ 349

Má-li být kupní cena placena akreditivem nebo šekem, považuje se za zaplacenou teprve splněním závazku peněžního ústavu z akreditivu nebo šeku vůči prodávajícímu.

§ 346

Ustanovení § 343 až 345 použije se přiměřeně i v případě přeměny měny, v níž má být kupní cena placena, v měnu jinou.

§ 345

Lze-li zároveň použít ustanovení § 343 a 344, použije se toho z obou ustanovení, které má za následek větší změnu kupní ceny.

§ 342

Je-li kupní cena ujednána v určité měně a kupující má podle smlouvy nebo právních předpisů platit v jiné měně, je pro měnový přepočet rozhodný poměr platný v době placení kupní ceny. Ustanovení § 341 odst. 2 platí přiměřeně.

§ 344

Je-li zlatý obsah měnové jednotky, v níž je kupní cena určena, v době placení kupní ceny změněn o více než 10 % ve srovnání se zlatým obsahem této jednotky v době uzavření smlouvy, mění se ve stejném poměru i kupní cena.

§ 362

Má-li být podle smlouvy zboží odesláno prodávajícím do místa určení, jež není místem odevzdání zboží, a zaplacení kupní ceny není stanoveno na dobu pozdější, než je doba odevzdání zboží, může prodávající odložit odeslání zboží, dokud mu není kupní cena zaplacena, jestliže mu smlouva o přepravě nezachovává právo nakládat zbožím během dopravy. Jestliže smlouva o přepravě prodávajícímu umožňuje nakládat zbožím během přepravy, může prodávající odmítnout vydání zboží v místě určení, dokud mu není kupní cena zaplacena.

§ 374

V případě § 373 písm. b) ztrácí kupující nárok na vrácení kupní ceny odpovídající spotřebované, popřípadě zpracované části zboží, ledaže použití zboží nepřineslo mu žádný hospodářský prospěch.

§ 373

Ustanovení § 372 neplatí

§ 372

Kupující není oprávněn odstoupit od smlouvy, jestliže nemůže vrátit zboží prodávajícímu ve stavu, v jakém mu bylo dodáno.

§ 371

S vrácením kupní ceny je prodávající povinen zaplatit i úroky ze zaplacené kupní ceny podle úřední eskontní sazby platné na území, kde má své sídlo (bydliště). Není-li tam taková sazba stanovena, je prodávající povinen zaplatit úrok ve výši stanovené v § 428.

§ 379

Strana, která odstoupila od smlouvy, je povinna učinit vše, aby rozsah škody způsobené nesplněním smlouvy druhou stranou byl co nejmenší, zejména včas usilovat o náhradní koupi nebo náhradní prodej; jinak má druhá strana nárok na přiměřené snížení závazku nahradit škodu.

§ 378

Nárok na náhradu škody, určený podle § 377, nesmí přesahovat nárok na náhradu skutečně vzniklé škody podle § 251 až 257.

§ 376

Nárok kupujícího na náhradu škody zůstává zachován, i když kupující ztratil podle § 372 právo odstoupit od smlouvy nebo se toto odstoupení stalo neúčinným (§ 375).

§ 375

Nastane-li nemožnost vrátit zboží ve stavu, v jakém kupujícímu bylo dodáno, teprve po jeho odstoupení od smlouvy, stane se toto odstoupení neúčinným, jestliže tuto nemožnost vrácení zboží způsobil kupující nebo osoba, za niž odpovídá.

§ 369

Strana, která je povinna podle ustanovení § 367 a 368 postarat se o uložení zboží, může zboží po předchozím upozornění druhé strany a marném stanovení přiměřené lhůty také prodat na její účet.

§ 384

Při smíšených hromadných zásilkách, které obsahují zboží určené pro několik kupujících, přechází nebezpečí škody na zboží na každého z kupujících v poměru k jeho podílu na hromadné zásilce, jakmile došlo k odevzdání zboží jeho předáním prvnímu dopravci; prodávající je však povinen kupujícího vyrozumět o odeslání hromadné zásilky.

§ 383

Smluvní ujednání určující místo, kam hradí prodávající dopravní náklady, neznamená v pochybnostech určení místa přechodu nebezpečí škody na zboží.

§ 382

Je-li v době uzavření smlouvy zboží již přepravováno (zboží na cestě), přechází nebezpečí škody na zboží na kupujícího okamžikem předání zboží prvnímu dopravci, jsou-li zároveň splněny podmínky pro odevzdání zboží. Jestliže prodávající při uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět, že již došlo ke škodě na zboží, nese tuto škodu prodávající.

§ 365

Jestliže kupující je podle smlouvy zavázán zaplatit kupní cenu nebo její část před odevzdáním zboží, může toto placení odepřít, jestliže majetkové poměry prodávajícího způsobují důvodné obavy kupujícího, že prodávající zboží neodevzdá včas, ledaže prodávající mu poskytne dostatečnou jistotu.

§ 366

Náklady spojené s odevzdáním zboží hradí prodávající; všechny další náklady jdou k tíži kupujícího.
Náklady

§ 367

Při prodlení kupujícího s převzetím zboží nebo se zaplacením kupní ceny je prodávající, dokud od smlouvy neodstoupí, povinen se postarat o bezpečné uložení zboží na účet a nebezpečí kupujícího; prodávající je oprávněn odmítnout vydání takto uloženého zboží kupujícímu, dokud mu nejsou uhrazeny náklady spojené s uložením zboží.

§ 385

Dohodnou-li se strany písemně o zřízení práva zpětné koupě, je prodávající oprávněn požadovat na kupujícím vrácení prodaného zboží, bude-li kupujícímu vrácena kupní cena.

§ 388

Dohodnou-li se strany písemně o zřízení práva zpětného prodeje, může kupující zboží jednotlivě určené vrátit a požadovat vrácení kupní ceny; jinak platí pro právo zpětného prodeje obdobně ustanovení o právu zpětné koupě.

§ 391

Uzavře-li kupující smlouvu s tím, že je oprávněn koupit zboží téhož druhu u jiného prodávajícího za výhodnějších podmínek, platí pro určení práv a povinností stran obdobně ustanovení o výhradě výhodnějšího prodeje.

§ 393

Smluví-li strany, že předkupní právo působí i vůči třetím osobám, může osoba z předkupního práva oprávněná požadovat vydání zboží od třetí osoby, která je nabyla, jestliže třetí osoba o předkupním právu věděla a jestliže jí nabídne prodávající totéž, co bylo naposled zaplaceno.

§ 395

Je-li v kupní smlouvě písemně smluveno, že se kupujícímu zakazuje další vývoz (reexport) koupeného zboží, odpovídá kupující prodávajícímu pro případ, že by zboží bylo kýmkoliv vyvezeno ze stanovené oblasti. Kupující je povinen nahradit prodávajícímu škodu způsobenou mu porušením tohoto závazku bez ohledu na to, zda zboží dále vyvezl sám nebo zda je vyvezla jiná osoba, a bez ohledu na to, zda kupující dalšího nabyvatele zboží potřebným způsobem zavázal.

§ 396

Kupující, který převzal závazek zboží dále nevyvážet, je povinen na vyzvání prodávajícího bez zbytečného odkladu prokázat, že zboží nebylo ze stanovené oblasti vyvezeno.

§ 397

Je-li pochybné, z kterého území je další vývoz zakázán, má se za to, že je to území státu, v němž je místo určení zboží, jehož se zákaz týká; neobsahuje-li smlouva místo určení, má se za to, že je to území státu, v němž má kupující sídlo (bydliště).

§ 398

Základní ustanovení

§ 399

Závazek prodávajícího zaniká, jestliže kupující poruší své povinnosti z kupní smlouvy. Není-li určena lhůta, po kterou je prodej omezen, nebo ujednají-li si strany lhůtu delší než dva roky, zaniká uplynutím lhůty dvou let od odevzdání zboží.

§ 400

Poruší-li prodávající své povinnosti z ujednání o omezení prodeje, je kupující oprávněn požadovat náhradu škody; nemůže však z tohoto důvodu odstoupit od kupní smlouvy.

§ 403

Měnová doložka

§ 402

Strana, která se chce dovolávat změny kupní ceny na základě klouzavé doložky, musí druhé straně před odevzdáním zboží oznámit úpravu kupní ceny s náležitým odůvodněním.

§ 404

Stanoví-li smlouva, že kupní cena se rozumí při určitém zlatém obsahu měnové jednotky, v níž je kupní cena sjednána, a dojde-li k změně zlatého obsahu této měnové jednotky po uzavření smlouvy, je kupující povinen zaplatit kupní cenu sníženou nebo zvýšenou tak, aby kupní cena vyjádřená ve zlatě zůstala beze změny. Pro porovnání změny zlatého obsahu je rozhodný zlatý obsah měnové jednotky uvedený ve smlouvě, jinak zlatý obsah měnové jednotky, jaký byl v době uzavření smlouvy.
Zlatá doložka

§ 405

Základní ustanovení

§ 406

Jednotlivé prodeje zboží v rámci smlouvy o výhradním prodeji se uskutečňují na základě samostatných kupních smluv. Část obsahu těchto smluv může být smluvena již ve smlouvě o výhradním prodeji.

§ 407

Není-li ve smlouvě o výhradním prodeji stanoveno, na jakou dobu se uzavírá, zaniká smlouva po uplynutí jednoho roku od jejího uzavření. Je-li ze smlouvy zřejmé, že ji strany zamýšlely uzavřít na dobu neurčitou, může ji kterákoliv ze stran kdykoliv ukončit jednoměsíční výpovědí.

§ 408

Dodavatel nesmí po dobu platnosti smlouvy dodávat stanovené zboží přímo ani nepřímo do oblasti uvedené ve smlouvě nikomu jinému než výhradnímu odběrateli uvedenému ve smlouvě o výhradním prodeji, popřípadě dalším osobám v ní uvedeným. Zřízení práva výhradního prodeje nezbavuje dodavatele oprávnění provádět propagaci a průzkum trhu ve vyhrazené oblasti.

§ 410

Smlouvou o výhradním odběru se zavazuje písemně odběratel, že zboží uvedené v smlouvě bude odebírat pouze od určitého dodavatele.
Základní ustanovení

§ 411

Jednotlivé koupě zboží v rámci smlouvy o výhradním odběru se uskutečňují na základě samostatných kupních smluv. Část obsahu těchto kupních smluv může být smluvena již ve smlouvě o výhradním odběru.

§ 412

Není-li ve smlouvě o výhradním odběru stanoveno, na jakou dobu se uzavírá, zaniká smlouva po uplynutí jednoho roku od jejího uzavření. Je-li ze smlouvy zřejmé, že strany zamýšlely ji uzavřít na dobu neurčitou, může ji kterákoliv ze stran kdykoliv ukončit jednoměsíční výpovědí.

§ 413

Odběratel nesmí po dobu platnosti smlouvy odebírat stanovené zboží bez souhlasu výhradního dodavatele přímo nebo nepřímo od nikoho jiného, než od výhradního dodavatele, popřípadě od jiných osob uvedených ve smlouvě.

§ 415

Smlouvou o přednostním odběru se zavazuje odběratel písemně, že bude přednostně odebírat určité zboží od určitého dodavatele podle své potřeby.
Základní ustanovení

§ 416

Odběratel je podle smlouvy o přednostním odběru povinen před uzavřením kupní smlouvy týkající se smluveného zboží s jinými dodavateli vyrozumět přednostního dodavatele o smluvních podmínkách nabízených jinými dodavateli. Toto oznámení má povahu závazného návrhu odběratele na uzavření kupní smlouvy za shodných smluvních podmínek. Nepřijme-li přednostní dodavatel návrh ve lhůtě určené pro jeho přijetí, je odběratel oprávněn zboží za oznámených podmínek koupit od jiných dodavatelů.

§ 417

Není-li smluvně stanoveno, na jakou dobu se uzavírá nebo v jaké lhůtě ji lze vypovědět, zaniká smlouva po uplynutí jednoho roku po jejím uzavření. Je-li však ze smlouvy zřejmé, že strany zamýšlely uzavřít ji na dobu neurčitou, může ji kterákoliv ze stran kdykoliv ukončit jednoměsíční výpovědí.

§ 418

Základní ustanovení

§ 419

Vyplývá-li ze smlouvy nebo z okolností, za nichž byla smlouva (hlavní smlouva) uzavřena a jež byly známé oběma stranám, že její splnění je, zejména s přihlédnutím k úpravě mezistátního platebního styku, závislé na plnění ze smlouvy jiné (smlouvy vedlejší), má se za to, že plnění z vedlejší smlouvy tvoří odkládací podmínku účinnosti smlouvy hlavní. Má-li být nebo je-li z hlavní smlouvy plněno předem, má nesplnění vedlejší smlouvy povahu podmínky rozvazovací.
Smlouvy závislé (reciproční a junktimové)

§ 421

Na rozdíl od ustanovení o smlouvě kupní však u vícestranných výměnných obchodů

§ 422

Žádný z účastníků vícestranného výměnného obchodu nemůže bez ohledu na ustanovení § 361 až 365 odkládat odevzdání zboží vůči účastníku majícímu sídlo (bydliště) na území cizího státu jen proto, že mu nesplnil závazek jiný účastník mající s ním sídlo (bydliště) na území téhož státu.

§ 423

Účastníci vícestranného výměnného obchodu mající sídlo (bydliště) na území téhož státu ručí za splnění závazku každého z nich vůči účastníkům majícím sídlo (bydliště) na území jiného státu společně a nerozdílně.

§ 437

Obvyklé náklady spojené s užíváním věci nese vypůjčitel. K vynaložení mimořádných nákladů na zachování věci není povinna žádná ze stran, vypůjčitel je však povinen upozornit půjčitele na potřebu takových mimořádných nákladů.

§ 438

Vzájemných práv z výpůjčky lze se domáhat jen do jednoho roku po vrácení věci, jinak zanikají.

§ 439

Smlouvou nájemní se zavazuje pronajímatel přenechat nájemci věc, aby ji dočasně užíval, a nájemce se zavazuje platit nájemné.
Základní ustanovení

§ 440

Pronajímatel je povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém smluvenému užívání, nebo nebyl-li způsob užívání smluven, užívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udržovat. Drobné opravy a obyčejné náklady spojené s užíváním nese však nájemce.

§ 442

Nájemce je oprávněn užívat najatou věc přiměřeně její povaze a určení. Stejně se posuzuje, zda nájemce je povinen věc užívat a jakou měrou.

§ 443

Vynaložil-li nájemce na věc náklad při opravě, kterou je povinen obstarat pronajímatel (§ 440), přísluší mu náhrada podle ustanovení o jednatelství bez příkazu. Nárok na náhradu musí ohlásit pronajímateli do jednoho měsíce po provedení opravy; uplatnit před soudem jej lze jen do šesti měsíců po vrácení věci, jinak právo zanikne.

§ 444

Nájemné se platí čtvrtletně předem.

§ 448

Za podstatné porušení smlouvy pronajímatelem považuje se předání najaté věci ve stavu nezpůsobilém k užívání smluvenému nebo obvyklému, anebo jestliže se stane věc nezpůsobilou k smluvenému nebo obvyklému užívání později bez souvislosti s porušením povinnosti nájemce.

§ 449

Za podstatné porušení smlouvy nájemcem se považuje užívání najaté věci způsobem, při němž pronajímateli vzniká značná škoda, nebo jestliže nájemce, ač upomenut, nezaplatil dlužné nájemné ani do splatnosti dalšího nájemného, a je-li tato doba kratší než tři měsíce, nezaplatil-li dlužné nájemné do tří měsíců.

§ 450

Zničením najaté věci nájemní poměr končí.

§ 451

Po skončení nájmu je nájemce povinen vrátit najatou věc ve stavu, jaký odpovídá stanovenému způsobu užívání, jinak ve stavu, v jakém ji nájemce převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.

§ 453

O právních vadách najaté věci platí přiměřeně ustanovení § 331 až 333.

§ 460

Vyžadují-li to okolnosti, které strany v době uzavření smlouvy nemohly předvídat, může se schovatel odchýlit od způsobu smluveného opatrování, musí však o tom ihned vyrozumět uschovatele.

§ 461

Schovatel nemůže věc bez souhlasu uschovatele užívat ani přenechat k užívání třetí osobě. Dal-li uschovatel k užívání věci schovateli dodatečně souhlas, mění se smlouva o úschově ve smlouvu o výpůjčce.

§ 462

Svěří-li schovatel opatrování věci jiné osobě bez souhlasu uschovatele, odpovídá stejně, jako by věc opatroval sám. Odporuje-li uschování věci u jiné osoby ujednání stran nebo účelu smlouvy, který byl schovateli znám při uzavření smlouvy, odpovídá schovatel podle ustanovení § 232.

§ 469

Skladovatel má k zajištění svých nároků ze smlouvy o skladování zákonné zástavní právo na věcech u něho uložených.

§ 483

Nabyl-li vlastnického práva objednatel díla a dojde-li k zmaření díla z důvodů, za něž zhotovitel díla neodpovídá, může objednatel díla požadovat pouze vydání zpracováním vzniklé věci, je však zhotoviteli díla povinen uhradit hodnotu jeho věcí použitých k zpracování.

§ 484

Zhotovitel díla není povinen provést dílo osobně, pokud ze smlouvy nebo z povahy díla nevyplývá něco jiného.

§ 486

Zhotovitel díla je povinen objednatele upozornit bez odkladu na zřejmě nevhodnou povahu věcí předaných k zpracování nebo pokynů daných mu objednatelem k provádění díla. Zhotovitel díla, který tyto povinnosti splní, neodpovídá za vady díla, které vznikly v důsledku nevhodnosti věcí nebo pokynů, a má nárok na odměnu, i když se dílo z uvedených příčin nezdaří; odměna však se sníží o to, co zhotovitel ušetřil tím, že neprovedl dílo v plném rozsahu.

§ 487

Znemožní-li objednatel provedení díla tím, že porušil povinnosti ze smlouvy, náleží přesto zhotoviteli díla sjednaná odměna. Od odměny se však odečte vše, co zhotovitel díla ušetřil neprovedením díla.

§ 489

Bylo-li dílo zadáno podle rozpočtu, jehož závaznost nebyla zaručena, a ukáže-li se, že je nevyhnutelné jej značně překročit, může objednatel díla od smlouvy odstoupit, poskytne-li přiměřenou náhradu za vykonanou práci a vzniklé náklady. Zhotovitel díla však musí, jakmile se ukáže, že překročení rozpočtu je nevyhnutelné, oznámit to bez zbytečného odkladu objednateli; jinak pozbude nároku na náhradu za práce rozpočet převyšující.

§ 490

O nárocích z vad díla platí přiměřeně ustanovení o vadách zboží při kupní smlouvě (§ 297 až 313). Objednateli díla však nepřísluší nárok podle § 305 odst. 1 písm. a). Odstoupit od smlouvy může objednatel jen v případě, že oprava není možná a dílo pro své vady nemůže sloužit smluvenému, popřípadě obvyklému účelu. Není-li oprava možná, avšak dílo může v omezeném rozsahu sloužit tomuto účelu, přísluší objednateli nárok na přiměřenou slevu z odměny.

§ 497

Příkazník je povinen podat příkazci na jeho žádost zprávu o plnění příkazu a po jeho provedení provést vyúčtování.

§ 499

Příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi odměnu, je-li smluvena nebo obvyklá vzhledem k povolání příkazníka, jestliže řádně vykonal činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek či nikoliv.

§ 500

Příkazce je povinen uhraditi příkazníkovi veškeré náklady, které příkazník účelně vynaložil k provedení příkazu; provádí-li příkazník příkaz bezplatně, je příkazce povinen nahradit mu veškerou škodu, která mu vznikla při provádění příkazu, až do výše obvyklé odměny, kterou by jinak příkazce musel zaplatit, a to i když se výsledek nedostavil.

§ 501

Smlouva příkazní zaniká provedením smluvené činnosti nebo smrtí příkazníka.

§ 503

Zanikne-li smlouva výpovědí, je příkazník povinen učiniti vše, co nelze odložit a co si nemůže příkazce obstarat sám.

§ 504

Pokud příkazník obstarává pro příkazce záležitost bez odměny vlastním jménem, použije se přiměřeně i ustanovení § 506, 514, 515 a 519 o smlouvě komisionářské. Kromě toho je příkazce povinen zprostit příkazníka závazků, které příkazník převzal při plnění smlouvy. Příkazník neručí za splnění závazku osoby, s níž uzavřel smlouvu na účet příkazce.

§ 511

Komisionář je povinen zpravit komitenta o provádění jeho příkazů a po obstarání záležitosti provést vyúčtování, postoupit komitentovi nároky získané v souvislosti s obstaráváním záležitosti a vydat mu vše, co při tom získal.

§ 512

Komitent může požadovat na komisionáři splnění závazku osoby, s níž uzavřel komisionář smlouvu na účet komitenta, jen pokud komisionář takový závazek písemně převzal nebo pokud porušil příkazy komitenta o osobě, s níž měla být smlouva uzavřena. V takovém případě platí přiměřeně ustanovení o ručení.

§ 513

Za škodu na věcech svěřených komitentem komisionáři odpovídá komisionář podle ustanovení o smlouvě o skladování (§ 463 až 469). Nelze-li hrozící škodu na věcech jinak odvrátit, je komisionář oprávněn věci prodat podle § 369 a 370.

§ 514

Věci svěřené komisionáři k prodeji zůstávají vlastnictvím komitenta, pokud vlastnické právo nenabude třetí osoba.

§ 515

Komitent může požadovat přímo na třetí osobě vydání věci nebo plnění závazků, které pro něho opatřil komisionář, jestliže komisionář není s to uskutečnit vydání věci nebo převedení práva na komitenta pro okolnosti týkající se osoby komisionáře.

§ 517

Zároveň s odměnou je komitent povinen uhradit komisionáři náklady, které komisionář nutně nebo užitečně vynaložil při plnění svého závazku, pokud nejsou zahrnuty ve sjednané odměně. V pochybnostech má se za to, že v odměně je obsažena i náhrada nákladů. Kromě toho je komitent povinen zprostit komisionáře závazků, které komisionář převzal při plnění smlouvy.

§ 518

Neoznačí-li komisionář ve zprávě o provedení příkazu osobu, s níž na účet komitenta uzavřel smlouvu, je komitent oprávněn uplatnit své nároky proti komisionáři samotnému jako zavázanému z této smlouvy.

§ 519

Komitent je oprávněn odvolat příkaz toliko do doby, než vznikl závazek komisionáře vůči třetí osobě.

§ 520

Pokud není stanoveno v § 505 až 519 jinak, použije se přiměřeně ustanovení o smlouvě příkazní.

§ 521

Základní ustanovení

§ 522

Není-li sjednáno, kdy a kde se má kontrola provést, má se za to, že se má uskutečnit bez zbytečného odkladu v místě, kde je předmět kontroly v době uzavření smlouvy.

§ 524

Není-li výše odměny smluvena, je objednatel kontroly povinen zaplatit odměnu obvyklou se zřetelem k předmětu, rozsahu, způsobu a místu kontroly.

§ 525

Objednatel kontroly je povinen uhradit vykonateli kontroly vedle odměny i nutné a užitečné náklady, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem kontroly, pokud z jejich povahy nevyplývá, že jsou již zahrnuty v odměně.

§ 526

Vykonatel kontroly je povinen postupovat při kontrole tak, jak to odpovídá odborným znalostem použitým s náležitou péčí s přihlédnutím ke způsobu kontroly předepsanému nebo obvyklému pro daný předmět, dále k době, místu a rozsahu kontroly, jakož i ke stavu, v jakém předmět kontroly byl v době jejího provádění.

§ 528

Objednatel kontroly je povinen poskytnout vykonateli kontroly spolupůsobení potřebné k provedení kontroly, zejména umožnit mu dostatečný přístup k předmětu kontroly.

§ 530

Použije-li vykonatel kontroly k jejímu uskutečnění dalších osob, odpovídá tak, jako by kontrolu prováděl sám. Jestliže však objednatel kontroly si vymínil, že ke kontrole má být použito určité osoby, odpovídá vykonatel kontroly pouze za vadné pověření této osoby kontrolní činností; nároky z tohoto pověření uplatní vykonatel kontroly svým jménem na žádost a účet objednatele.

§ 529

Ustanovení smlouvy o kontrolní činnosti, jež ukládají vykonateli povinnosti, které by mohly ovlivnit nestrannost prováděné kontroly nebo správnost kontrolního osvědčení, jsou neúčinná.

§ 532

Pokud vykonatel kontroly neprovedl kontrolu řádně, nemá nárok na odměnu a objednatel kontroly může po uplynutí doby stanovené k provedení kontroly od smlouvy odstoupit.

§ 531

Provádění kontroly se nedotýká právních poměrů mezi objednatelem kontroly a jinými osobami, zejména osobami, jimž je určeno nebo od nichž pochází kontrolované zboží nebo práce, a nemá vliv na běh lhůt pro vytýkání vad.

§ 534

Je-li vykonatel kontroly povinen podle § 533 nahradit škodu zahrnující nároky vůči osobě odpovědné za vadné plnění, přecházejí na něho vůči této osobě zaplacením náhrady škody všechna oprávnění objednatele kontroly. Ustanovení § 140 až 143 platí obdobně.

§ 533

Vykonatel kontroly je povinen nahradit škodu způsobenou vadným výkonem kontroly, jen pokud tato škoda nemůže být nahrazena uplatněním nároku objednatele kontroly vůči osobě odpovědné za vadné plnění předmětu kontroly. Jako náhradu škody nemůže však objednatel kontroly požadovat náhradu toho, co opomenul včas uplatnit nebo vymáhat vůči osobě odpovědné za vadné plnění předmětu kontroly, nebo co nelze vymáhat vzhledem k ujednání uzavřenému s touto osobou, jež takové uplatnění po provedené kontrole vylučuje.

§ 535

Poskytne-li vykonatel kontroly písemně objednateli kontroly záruku, že zjistí všechny vady předmětu kontroly bez ohledu na rozsah a způsob kontroly, je povinen nahradit škodu vzniklou vadnou kontrolou bez omezení vyplývajícího z § 526. Ustanovení § 533 v tomto případě neplatí; ustanovení § 534 však tím není dotčeno.

§ 547

Zasílatel je povinen na žádost dřívějších zasílatelů uplatnit všechna oprávnění, která jim přísluší, zejména z jejich zástavního práva, a je oprávněn uspokojit jejich nároky. Pokud tyto nároky uspokojil, přecházejí na něho spolu se zástavním právem je zajišťujícím.

§ 542

Za škodu na zásilce, kterou má zasílatel u sebe, odpovídá podle ustanovení o smlouvě o skladování.

§ 541

Zasílatel je povinen pojistit zásilku, jen jestliže je to smluveno.

§ 540

Zasílatel odpovídá za škodu na zásilce vzniklou při obstarávání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit ani při vynaložení odborné péče.

§ 539

Při plnění smlouvy je zasílatel povinen jednat s odbornou péčí a dodržet v rámci smlouvy pokyny příkazce. Zasílatel je povinen upozornit příkazce na zjevnou nesprávnost jeho pokynů. Neobdržel-li zasílatel od příkazce dostatečné pokyny, je povinen si vyžádat u příkazce jejich doplnění; při nebezpečí z prodlení je povinen však obstarat přepravu tak, aby vyhovovala co nejvíce zájmům příkazce zasílateli známým.

§ 537

Zasílatel je oprávněn žádat, aby mu byl dán příkaz k obstarání přepravy (zasílatelský příkaz) písemně.

§ 536

Základní ustanovení

Smlouvou zasílatelskou se zavazuje zasílatel příkazci, že mu vlastním jménem na jeho účet obstará přepravu věci (zásilky) z určitého místa (místo odeslání) do jiného místa (místo určení) nebo úkony s přepravou související, a příkazce se zavazuje zaplatit zasílateli odměnu.

§ 545

Přijetím zásilky přejímá příjemce ručení za úhradu pohledávek zasílatele vůči příkazci ze zasílatelské smlouvy, pokud o nich příjemce věděl nebo vědět musel.

§ 546

Zasílatel má k zajištění všech svých nároků, a to i z běžného účtu vzniklého ze zasílatelského poměru, zástavní právo na zásilce, dokud je u něho nebo u někoho, kdo ji má u sebe jeho jménem, anebo dokud má listiny, které jej opravňují, aby se zásilkou nakládal.

§ 564

O právu dopravce prodat zásilku a o povinnostech dopravce ve vztahu k předchozím dopravcům platí obdobně ustanovení o smlouvě zasílatelské.

§ 548

Základní ustanovení

Smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc (zásilku) z jednoho místa (místo odeslání) do jiného místa (místo určení) a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci odměnu (přepravné).

§ 553

Náložný list je rozhodný pro právní vztah mezi dopravcem a osobou oprávněnou požadovat vydání zásilky při předložení náložného listu. Dopravce se nemůže vůči ní dovolávat ustanovení přepravní smlouvy, pokud nejsou v náložném listě obsažena nebo pokud se tam na ně výslovně nepoukazuje. Proti osobě oprávněné k přijetí zásilky podle náložného listu může dopravce vznést jen námitky, které vyplývají z obsahu náložného listu nebo z vlastního vztahu dopravce k oprávněnému.

§ 554

Odesílatel je oprávněn žádat, aby přeprava byla přerušena a zásilka mu vrácena nebo aby byla dodána jinému příjemci, anebo aby s ní bylo naloženo jinak, pokud dopravce ještě zásilku příjemci nevydal. Byl-li však vydán náložný list a byl již předán osobě oprávněné požadovat vydání zásilky, může takové příkazy udělit jen tato oprávněná osoba při předložení náložného listu, popřípadě jen při předložení všech jeho stejnopisů, byly-li vydány.

§ 556

Přijetím zásilky přejímá příjemce ručení za úhradu pohledávek dopravce vůči odesílateli z přepravní smlouvy, pokud o těchto pohledávkách příjemce věděl nebo vědět musel.

§ 557

Dopravce je povinen provést přepravu s odbornou péčí ve smluvené lhůtě, jinak bez zbytečného odkladu.

§ 558

Dopravce může k provedení přepravy užít dalšího dopravce; při tom odpovídá, jako by přepravu uskutečňoval sám.

§ 559

Dopravce odpovídá za škodu na zásilce, jež na ní vznikla v době od jejího převzetí k přepravě až do vydání příjemci, ledaže ji dopravce nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče.

§ 565

Tento zákon platí pro přepravu zásilek bez ohledu na použití dopravních prostředků, pokud předpisy upravující jednotlivé druhy přeprav neobsahují úpravu odlišnou.

§ 568

Pronajímatel odpovídá za škody vzniklé v důsledku nezpůsobilosti lodi k plavbě, ledaže šlo o vadu, kterou nemohl při zachování obvyklé péče zjistit do převzetí lodi nájemcem.

§ 566

Základní ustanovení

§ 567

Pronajímatel je povinen odevzdat loď ve stavu způsobilém k plavbě a k smluvenému užívání spolu s potřebnými listinami; nájemce je povinen udržovat loď ve stavu způsobilém k plavbě a k smluvenému užívání na náklad pronajímatele.

§ 574

Pokud v § 571 až 573 není stanoveno jinak, platí pro smlouvu o provozu lodi mezinárodní zvyklosti, jinak, pokud to povaha věci připouští, ustanovení o smlouvě přepravní.

§ 573

Objednatel může převést oprávnění ze smlouvy na další osobu. Tato osoba nenabývá v pochybnostech přímého nároku vůči provozci a ani mu není zavázána.

§ 571

Základní ustanovení

§ 570

Pokud § 567 až 569 nestanoví jinak, platí přiměřeně ustanovení o smlouvě nájemní.

§ 569

Nestanoví-li smlouva výslovně jinak, nesmí nájemce dát najatou loď do podnájmu, ani postoupit svá práva ze smlouvy.

§ 598

Ustanovení o právních úkonech a vědomostí pojistníka se použije přiměřeně, pokud jde o dobu, kdy byly oprávněny ze smlouvy jiné osoby, i na právní úkony a vědomosti těchto osob.
Význam úkonů a vědomostí osob třetích

§ 587

Pokud je věc pojištěna pro tutéž dobu ještě jiným pojištěním proti jednotlivým zvláštním nebezpečím, hradí pojistitel škody způsobené takovým zvláštním nebezpečím - je-li vůbec k náhradě povinen - pouze potud, pokud pojistník nemohl dosáhnout náhrady z pojištění proti takovému zvláštnímu nebezpečí.

§ 586

Je-li táž věc pojištěna proti témuž nebezpečí u více pojistitelů a převyšuje-li úhrn pojistných částek pojistnou hodnotu věci nebo převyšuje-li úhrn částek, které by z uzavřených pojistných smluv z téže události všichni pojistitelé byli povinni hradit, výši škody (dvojité pojištění), je každý z pojistitelů povinen nahradit škodu v mezích pojistné hodnoty věci toliko v poměru částky, kterou by byl povinen hradit podle své smlouvy, k částkám, které by byli úhrnem povinni hraditi všichni pojistitelé.

§ 585

Pojistitel je povinen nahradit pojistníku náklady, které nutně a účelně vynaložil k odvrácení bezprostředně hrozící pojistné události nebo ke zmírnění jejích následků, anebo k tomu, aby se škoda nezvětšila.

§ 584

Pojistitel je zproštěn závazku z pojistné smlouvy, splnil-li v dobré víře svou povinnost poskytnout pojistnou náhradu tomu, kdo má pojistku. Bylo-li vydáno více stejnopisů pojistky, je pojistitel zproštěn závazku ze smlouvy, splnil-li v dobré víře svou povinnost poskytnout pojistnou náhradu tomu, kdo předložil kterýkoliv stejnopis pojistky.

§ 582

Pojistitel je povinen poskytnout pojistnou náhradu bez zbytečného odkladu.

§ 581

Pojistník je povinen

Povinnosti pojistníka vztahující se k pojistné události

§ 580

Pojistné

§ 579

Pojištění s počátkem před uzavřením pojistné smlouvy

Bylo-li dohodnuto, že se pojištění vztahuje i na dobu před uzavřením pojistné smlouvy, není pojistitel povinen poskytnout pojistnou náhradu, pokud pojistník v době uzavření smlouvy věděl nebo musel vědět, že pojistná událost již nastala.

§ 578

Pojistka

§ 577

Pojistník je povinen oznámit pojistiteli

Údaje o rozhodných skutečnostech

§ 576

Součástí pojistné smlouvy jsou pojistitelovy pojistné podmínky, pokud se na ně smlouva odvolává; odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před ustanoveními pojistných podmínek.

§ 575

Pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje nahradit ve sjednaném rozsahu škodu způsobenou nahodilou událostí ve smlouvě blíže označenou (pojistná událost) a pojistník se zavazuje zaplatit pojistné.
Základní ustanovení

§ 599

Časové omezení nároků

Nárok na pojistnou náhradu zaniká, nepředložil-li pojistník doklady o vzniku pojistné události a o výši škody nejpozději do tří let ode dne, kdy se o pojistné události dověděl nebo dovědět mohl.

§ 597

Projeví-li se následky v § 596 uvedeného pojistníkova jednání teprve v době, kdy již pojistitel svůj závazek poskytnout náhradu splnil, je pojistník povinen vrátit pojistiteli pojistnou náhradu nebo takovou její část, o kterou tím bylo uspokojení jeho postiženého nároku sníženo.

§ 596

Vzdal-li se pojistník svého nároku na náhradu škody vůči třetí osobě, kterou lze činit odpovědnou za vzniklou škodu, nebo svého práva na zajištění takového nároku, anebo zmařil-li jinak uplatnění postihu proti takové osobě, není pojistitel povinen poskytnout pojistnou náhradu potud, pokud bylo lze z nároku nebo práva jej zajišťujícího dosáhnout náhrady.

§ 595

Pojistník je povinen učinit vše, aby právo na náhradu škody vůči třetí osobě, kterou lze činit odpovědnou za vzniklou škodu, bylo zachováno.

§ 594

Nahradil-li pojistitel jen část škody, má pojistník přednost před pojistitelem pro uspokojení svého nároku z majetku osoby povinné k náhradě škody. Dosáhl-li pojistitel uspokojení svého nároku před pojistníkem, je povinen na jeho žádost převést na něho dosaženou náhradu až do částky, kterou nebyl pojistníkův nárok třetí osobou uspokojen z toho důvodu, že byl uhrazen nárok pojistitelův.

§ 592

Vyšlo-li porušení pojistníkových povinností najevo teprve po výplatě pojistné náhrady, je pojistník povinen vrátit pojistnou náhradu nebo takovou její část, o kterou by byl pojistitel oprávněn náhradu snížit.

§ 591

Porušil-li pojistník povinnosti uvedené v § 577 písm. b) a c) a v § 581 a toto porušení se týkalo okolností, které přispěly ke vzniku pojistné události nebo ke zvýšení pojistné náhrady, je pojistitel oprávněn pojistnou náhradu přiměřeně snížit nebo odmítnout ji poskytnout.

§ 589

Uzavře-li pojistník pojistnou smlouvu nevěda o jiném pojištění, může žádat o zrušení nebo o úpravu smlouvy a o vrácení pojistného nebo jeho poměrné části, avšak jen tehdy, požádá-li o to bez zbytečného odkladu, jakmile se o dvojitém pojištění dověděl, a jen jestliže pojištění ještě nezačalo a neuplynula-li od uzavření smlouvy doba jednoho roku.

§ 588

Nastane-li pojistná událost, nesmí pojistník změnit ani zrušit v neprospěch ostatních pojistitelů žádné z uzavřených několika pojištění. Učiní-li tak, jsou ostatní pojistitelé oprávněni snížit poskytovanou náhradu v poměru k částce, která by pojistníku náležela, kdyby ke změně nebo ke zrušení pojištění nebylo došlo.

§ 606

Zprostředkovatel je povinen pro potřeby zájemce uschovat po přiměřenou dobu doklady, které se v souvislosti se zprostředkovatelskou činností dostaly do jeho rukou, zejména listiny, vzorky apod.

§ 605

Zájemce a zprostředkovatel jsou povinni sdělovat si navzájem všechny důležité okolnosti souvisící se zprostředkováním, zejména okolnosti, které mohou ovlivnit rozhodnutí zájemce uzavřít zprostředkovanou smlouvu.

§ 604

Zprostředkovatel není oprávněn pro zájemce cokoliv přijímat nebo za něho jednat, ledaže k tomu obdržel písemnou plnou moc.

§ 603

Vyplývá-li však nepochybně z obsahu nebo z povahy smlouvy, že postačí, aby zprostředkovatel obstaral pro nájemce pouze příležitost k uzavření smlouvy s třetí osobou, vzniká zprostředkovateli nárok na provizi již obstaráním této příležitosti.

§ 600

Smlouvou o zprostředkování se zavazuje zprostředkovatel vyvíjet činnost, která má vést k uzavření určité smlouvy mezi zájemcem a třetí osobou, a osoba, pro kterou má být smlouva zprostředkována (zájemce), se zavazuje zaplatit za zprostředkování odměnu (provizi).
Základní ustanovení

§ 601

Zprostředkováním se rozumí činnost směřující k tomu, aby třetí osoba uzavřela se zájemcem smlouvu, jež je předmětem zprostředkování, a aby pak splnila své smluvní povinnosti.

§ 615

Je-li smlouva o obchodním zastoupení sjednána na určitou dobu, zaniká obchodní zastoupení uplynutím této doby. Jestliže se však strany nadále smlouvou řídí, má se za to, že platnost smlouvy byla prodloužena o dobu, na kterou byla sjednána, nejvýše však o šest měsíců.

§ 614

Obchodní zástupce nesmí údaje, které získal na základě zastupitelského poměru, sdělit třetí osobě nebo je jinak využít pro sebe nebo pro jiného, a to ani po skončení platnosti smlouvy o obchodním zastoupení.

§ 613

Pomůcky poskytnuté zástupci podle § 612 zůstávají majetkem zastoupeného a obchodní zástupce je povinen po skončení platnosti smlouvy o obchodním zastoupení je zastoupenému vrátit.

§ 612

Zastoupený je povinen předat zástupci podklady, vzorky, výkresy a propagační materiál, který zastoupený považuje za vhodný a potřebný ke zprostředkování obchodů. Je rovněž povinen včas upozornit zástupce na změny ve svých dodávkových možnostech.

§ 609

Obchodní zástupce je povinen s vynaložením náležité péče dbát zájmů zastoupeného, podávat zastoupenému pravidelné zprávy o tržní situaci a o všech okolnostech důležitých pro posuzování zájmů zastoupeného ve stanovené územní oblasti. Není-li zástupce s to vykonávat svou činnost, musí o tom bez zbytečného odkladu zpravit zastoupeného.

§ 608

Mezi zastoupeným a obchodním zástupcem nevzniká pracovní poměr.

§ 617

Sjednaná provize zahrnuje všechny nároky zástupce vůči zastoupenému, včetně náhrady za získání zákazníků.

§ 607

Základní ustanovení

§ 618

Po skončení platnosti smlouvy o obchodním zastoupení má obchodní zástupce ještě nárok na provizi z obchodů uzavřených v době platnosti smlouvy, jestliže byly splněny podmínky § 602.

§ 619

Zástupce ručí zastoupenému za splnění povinností třetí osoby z obchodů, které zprostředkoval, jen jestliže se k tomu výslovně zavázal. V takovém případě jeho práva a povinnosti se u všech zprostředkovaných obchodů posuzují podle ustanovení o ručení.

§ 620

Pokud z § 607 až 619 nevyplývá nic jiného, řídí se práva a povinnosti stran rovněž ustanoveními § 600 až 606.

§ 621

Není-li ve smlouvě stanoveno výslovně něco jiného, může zastoupený pro zprostředkování obchodů ve stanovené územní oblasti používat i další obchodní zástupce a obchodní zástupce je oprávněn zprostředkovat obchody i pro jiné osoby, popřípadě uzavírat obchody na vlastní účet.

§ 622

Bylo-li sjednáno výhradní zastoupení, je zastoupený zavázán nepoužívat pro příslušný druh obchodů ve stanovené územní oblasti jiného obchodního zástupce a obchodní zástupce je zavázán zprostředkovávat příslušný druh obchodů jen pro zastoupeného. V takovém případě není obchodní zástupce oprávněn uzavírat obchody, jichž se výhradní zastoupení týká, na vlastní účet.

§ 623

Zastoupený je oprávněn uzavírat obchody v územní oblasti, pro kterou bylo sjednáno obchodní zastoupení, i bez zprostředkování obchodního zástupce, je však povinen zaplatit obchodnímu zástupci provizi z těchto obchodů. V pochybnostech má se za to, že není rozdílu ve výši provize za zprostředkované a nezprostředkované obchody.

§ 624

Jestliže v územní oblasti, pro kterou bylo sjednáno výhradní zastoupení, nedosáhl obchodní zástupce ve smlouvě stanoveného, popřípadě odbytovým možnostem přiměřeného objemu obchodů během jednoho roku, je kterákoliv ze stran oprávněna kdykoliv odstoupit od smlouvy; nemá však nárok na náhradu škody.

§ 610

Obchodní zástupce je povinen spolupůsobit podle pokynů zastoupeného při uskutečňování obchodů, a to až do jejich úplného skončení, zejména také zajišťovat zájmy zastoupeného spolupůsobením při projednávání nesrovnalostí, pokud vyplynuly z vad zboží, které bylo předmětem zprostředkovaných obchodů.

§ 611

Obchodní zástupce není oprávněn uzavírat jménem zastoupeného nebo na jeho účet jakékoliv obchody, přijímat pro něho jakékoliv plnění nebo jakkoli zastoupeného zavazovat, ledaže k tomu obdržel písemnou plnou moc.

§ 626

Každý účastník je povinen vyvíjet činnost k dosažení hospodářského účelu sdružení. Vzájemná práva a povinnosti účastníků při výkonu činnosti pro sdružení řídí se přiměřeně podle ustanovení o smlouvě příkazní, při níž je činnost vykonávána za odměnu.

§ 651

Zcizuje-li se podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo koupit zcizovaný podíl rovným dílem.

§ 650

O hospodaření se společnou věcí rozhoduje většina spoluvlastníků počítaná podle velikosti jejich podílů. Při rovnosti hlasů rozhodne soud. Jde-li o důležitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní spoluvlastníci požadovat na většině, aby jim dala jistotu proti hrozící budoucí škodě.

§ 649

Spoluvlastník se může kdykoliv přesvědčit, jak se hospodaří s věcí, jejímž je spoluvlastníkem, a může v obvyklých obdobích nebo z důležitých důvodů kdykoli žádat vyúčtování.

§ 646

Společník je oprávněn zavazovat ostatní společníky jen na základě jimi udělené plné moci. O obstarávání záležitostí podle smlouvy o sdružení rozhodují společníci jednomyslně.

§ 645

Majetek nabytý při provozování společné činnosti stává se spoluvlastnictvím všech společníků podle poměru velikosti vkladů a rozsahu činnosti jednotlivých společníků, kterou přispěli k dosažení hospodářského výsledku.

§ 644

Vklady složené v penězích nebo v jiných věcech určených podle druhu stávají se spoluvlastnictvím všech společníků v poměru k hodnotě jednotlivých vkladů. Podíly složené ve věcech jednotlivě určených jsou v bezplatném užívání společníků. Ustanovení § 637 odst. 2 platí obdobně.

§ 641

Sdružení zaniká teprve výmazem v rejstříku, v němž je zapsáno.

§ 640

Sdružení jedná členem sdružení nebo osobou zapsanou v rejstříku jako orgán sdružení. O náležitostech sdružení rozhoduje většina členů, přičemž v pochybnostech má každý člen jeden hlas.

§ 639

Majetek nabytý při provozování společné činnosti náleží sdružení.

§ 630

Za vady věcí vnesených do sdružení odpovídá jeho účastník, pokud to povaha věci připouští, jako prodávající. O vadách věcí přenechaných k bezplatnému užívání, jakož i pro stanovení práv a povinností při udržování a užívání těchto věcí platí přiměřeně ustanovení o smlouvě nájemní.

§ 629

Každý účastník je oprávněn přesvědčit se o hospodářském stavu sdružení.

§ 628

Škodu, kterou účastník způsobil sdružení (společníkům) porušením svých povinností, nelze vyrovnat prospěchem, který účastník získal pro dosažení hospodářského účelu sdružení.

§ 627

Každý účastník sdružení je povinen zdržet se jakékoliv činnosti znemožňující nebo ztěžující dosažení hospodářského účelu, pro který smlouva o sdružení byla uzavřena.

§ 625

Základní ustanovení

Smlouvou o sdružení se zavazují dvě nebo více osob, že spojí svou činnost nebo majetkové hodnoty k dosažení určitého hospodářského účelu.

§ 638

Členové sdružení ručí za závazky sdružení jen do výše určených podílů, pokud ze zápisu v rejstříku, do něhož je sdružení zapsáno, nevyplývá nic jiného.

§ 636

Sdružení stává se právnickou osobou, je-li to stanoveno ve smlouvě a je-li sdružení zapsáno do rejstříku, do něhož se právnické osoby zapisují. Zápis musí obsahovat alespoň název sdružení, jeho sídlo, výši podílů jednotlivých členů a orgány, kterými sdružení jedná.

§ 635

Závazky účastníků sdružení, které vznikly v době jejich účasti ve sdružení, trvají i po vystoupení ze sdružení nebo po zániku sdružení.

§ 632

Smlouva o sdružení zaniká:

§ 631

O zisk se účastníci sdružení dělí podle poměru velikostí podílů nebo vkladů a rozsahu činnosti, kterou přispěli k dosažení hospodářského výsledku. Ztrátu nesou účastníci sdružení podle poměru velikosti podílů nebo vkladů.

§ 654

Závazky banky vůči oprávněnému vznikají dnem, kdy mu bylo otevření akreditivu oznámeno. V poměru k bance je příkazce akreditivu vázán dnem udělení příkazu.

§ 653

Základní ustanovení

§ 659

Ustanovení o dokumentárním akreditivu (§ 656 až 658) platí přiměřeně pro jiné druhy akreditivů.
Jiné druhy akreditivu

§ 658

Potvrzení dokumentárního akreditivu

§ 655

Akreditiv je nezávislý na právním ujednání mezi příkazcem akreditivu a oprávněným, které dalo podnět k jeho otevření.

§ 660

Pokud ustanovení § 653 až 659 neobsahují odchylnou úpravu, platí zvyklosti obecně zachovávané v mezinárodním bankovním styku.

§ 663

Při obstarávání bankovního inkasa nebo bankovního dokumentárního inkasa odpovídá banka za vadné provedení inkasního příkazu v rozporu s přijatým příkazem.

§ 662

Smlouvou o bankovním dokumentárním inkasu se banka příkazci zavazuje, že vydá třetí osobě listiny oprávňující nakládat se zbožím nebo jiné doklady, bude-li při jejich vydání zaplacena peněžitá částka, kterou má banka vybrat, nebo bude-li při tom proveden jiný inkasní úkon.

§ 661

Základní ustanovení

Smlouvou o bankovním inkasu zavazuje se banka (peněžní ústav), že obstará pro příkazce vybrání pohledávky nebo jiný inkasní úkon.

§ 664

Pokud ustanovení § 661 až 663 neobsahují odchylnou úpravu, platí zvyklosti obecně zachovávané v mezinárodním bankovním styku; jinak, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, ustanovení o smlouvě příkazní s výjimkou § 501, 502 odst. 2 a § 504, pokud se poukazuje na smlouvu komisionářskou.

§ 665

Základní ustanovení

§ 666

Banka je povinna poskytnout z bankovní záruky uspokojení peněžité, a to i v případě, že bankovní záruka zajišťuje plnění nepeněžité.

§ 667

Je-li bankovní zárukou zajištěna nepeněžitá pohledávka, má se za to, že do výše stanovené v záruční listině, jinak do výše hodnoty, jakou má nepeněžité zajišťované plnění v době zřízení záruky, je zajištěn nárok, který věřiteli přísluší v případě porušení závazku, jehož splnění je bankovní zárukou zajištěno.

§ 668

Je-li banka z bankovní záruky povinna plnit ve prospěch oprávněného jiné bance, je tím povinna plnit na účet oprávněného u této banky.

§ 670

Jestliže bankovní záruka obsahuje závazek banky uspokojit oprávněného v případě, že třetí osoba nesplní svůj závazek, může oprávněný postoupit svá práva z bankovní záruky pouze s postoupením pohledávky bankovní zárukou zajištěné a s převedením závazků oprávněného se zajištěnou pohledávkou souvisejících.

§ 671

Je-li doba platnosti bankovní záruky omezena, je oprávněný povinen nejpozději během doby platnosti bankovní záruky oznámit bance své nároky, jinak jeho práva z bankovní záruky zanikají.

§ 672

Jestliže bankovní záruka obsahuje povinnost banky splnit zajištěný závazek na první výzvu oprávněného a bez námitek, nemůže banka uplatňovat vůči oprávněnému námitky, které jinak příkazci jako dlužníku příslušejí ze zajišťovaného závazku vůči oprávněnému.

§ 673

Příkazce je povinen uhradit bance to, co banka plnila podle své povinnosti z bankovní záruky, bez ohledu na námitky, které mohl příkazce vznést vůči oprávněnému. Oprávněný však odpovídá příkazci za škodu způsobenou tím, že dosáhl na základě záruky plnění, na které by jinak pro oprávněné námitky příkazce neměl nárok.

§ 675

Pokud § 665 až 674 neobsahuje odchylnou úpravu a pokud to dovoluje povaha bankovní záruky, platí pro bankovní záruku podpůrně akreditivní zvyklosti obecně zachovávané v mezinárodním obchodním styku.

§ 679

Cestovní šek je platný, jestliže obsahuje tyto náležitosti:

§ 677

Banka (peněžní ústav), která cestovní šek vydala, je povinna cestovní šek proplatit nebo obstarat jeho proplacení.

§ 676

Základní ustanovení

Cestovní šek opravňuje jeho vlastníka k přijetí peněžité částky v něm uvedené při předložení k výplatě, a to podle podmínek stanovených výstavcem šeku.

§ 680

Ustanovení zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. se na cestovní šek nevztahuje.

§ 678

Při výplatě je proplácející osoba oprávněna požadovat průkaz totožnosti vlastníka cestovního šeku.

§ 681

Smlouvou o uložení cenných papírů a jiných hodnot se zavazuje banka (peněžní ústav) převzít cenné papíry nebo jiné hodnoty, aby je uložila a spravovala, a uložitel se zavazuje zaplatit jí za to odměnu.
Základní ustanovení

§ 685

Na smlouvu o uložení cenných papírů a jiných hodnot se použije přiměřeně ustanovení § 468 a 469 o smlouvě o skladování.

§ 684

Banka neodpovídá za škody způsobené uložiteli při úschově cenných papírů nebo jiných hodnot, jestliže těmto škodám nemohla zabránit ani při vynaložení odborné péče.

§ 683

Obě strany mohou kdykoli s okamžitou účinností smlouvu vypovědět. Po výpovědi je banka povinna uložiteli vydat uložené cenné papíry nebo jiné hodnoty spolu s tím, co k nim přibylo, a uložitel je povinen je převzít a zaplatit odměnu za dobu úschovy.

§ 682

Banka je povinna odborně o uložené cenné papíry a jiné hodnoty pečovat a činit na účet uložitele veškeré úkony k zachování jeho práv z cenných papírů nebo jiných hodnot.

§ 686

Základní ustanovení

§ 687

Slib odškodnění stává se závazným, jakmile příjemce slibu jej přijal. Příjemce slibu je povinen uskutečnit jednání, jehož se odškodnění týká, jen jestliže se k tomu výslovně zavázal.

§ 688

Slibující je povinen nahradit náklady a škody, které příjemci slibu vznikly z jednání, o něž slibující požádal; jejich rozsah řídí se ustanoveními § 253 až 257.

§ 689

Příjemce slibu je povinen učinit na náklad slibujícího taková opatření, aby rozsah škod byl co nejmenší.

§ 693

Povinnost uzavřít smlouvu na základě nejvýhodnějšího návrhu má ten, kdo soutěž vyhlásil, jen pokud se k tomu při určení obsahu veřejné soutěže výslovně zavázal; i v tomto případě je oprávněn vyhlásit užší soutěž mezi několika návrhy, které nejlépe vyhovují obsahu veřejné soutěže.

§ 692

Účastníkům soutěže nepřísluší nárok na úhradu nákladů spojených s podáním návrhů.

§ 691

Tomu, kdo vyhlásil soutěž, přísluší právo posoudit, který z podaných návrhů nejlépe vyhovuje jeho potřebám a zda jej použije k uzavření smlouvy. Závazek vznikne tomu, kdo soutěž vyhlásil, teprve tím, že některý návrh přijal.

§ 690

Základní ustanovení

§ 695

Nestanoví-li podmínky veřejného příslibu nic jiného, obdrží odměnu ten, kdo je nejdříve splní.

§ 696

Splní-li podmínky veřejného příslibu současně několik osob a z obsahu podmínek vyplývá, že odměnu má obdržet pouze jedna osoba, rozdělí se odměna mezi ně rovným dílem.

§ 694

Základní ustanovení

Veřejným příslibem se zavazuje ten, kdo veřejně vyhlásil, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění jedné nebo několika z blíže neomezeného počtu osob, které splní podmínky stanovené ve veřejném příslibu.

§ 697

Nikdo není oprávněn zasahovat do cizích záležitostí bez dostatečného právního důvodu.

§ 698

Obstará-li někdo, aniž je k tomu oprávněn, přiměřeným způsobem cizí záležitost, aby odvrátil hrozící škodu, je ten, jemuž škoda hrozila, povinen nahradit jednateli bez příkazu nutný náklad, i když se výsledek nedostavil.

§ 699

Nejde-li o odvrácení hrozící škody, musí ten, kdo chce obstarat záležitost jiného, zpravit jej o tom a vyčkat jeho souhlasu. Neučiní-li tak a obstará záležitost k převážnému prospěchu jiného, má nárok na náhradu vynaložených nákladů až do výše opatřeného prospěchu. Zdali jde o převážný prospěch, je třeba posoudit podle hospodářských zájmů toho, jehož záležitost byla obstarána.

§ 700

Jestliže jednatel bez příkazu neobstaral záležitost k převážnému prospěchu jiného nebo vmísil-li se někdo do záležitosti jiného proti jeho vůli, je povinen uvést vše do původního stavu, a není-li to dobře možné, je povinen nahradit škodu, kterou při obstarávání záležitosti způsobil. Omezení vyplývající z ustanovení § 254 odst. 2 pro tento případ neplatí.

§ 701

Jednatel bez příkazu je povinen, je-li to účelné, jednání dokončit, podat o něm zevrubné vyúčtování a převést vše, co při tom získal, na toho, jehož záležitost obstaral.

§ 702

Nemá-li jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, je oprávněn vzít si, pokud je to možné bez zhoršení podstaty věci, co pořídil svým nákladem.

§ 703

Základní ustanovení

§ 704

Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc, kterou nabyl bez právního důvodu, nebo u níž důvod nabytí dodatečně zanikl, stává se vlastníkem věci zpracováním vzniklé a je povinen poskytnout za ni vlastníku zpracované věci náhradu.

§ 705

Ustanovení § 704 rovněž platí, jestliže někdo v dobré víře věci tam uvedené sloučí nebo smísí s věcmi vlastními a jestliže tyto věci nelze oddělit buď vůbec, nebo jen s nepřiměřenými náklady.

§ 707

Za bezdůvodné obohacení se nepovažuje prospěch získaný dlužníkem tím, že pohledávka proti němu se promlčela nebo zanikla.

§ 708

Dá-li někdo vědomě něco k dosažení výsledku nemožného nebo nedovoleného, nemůže se domáhat, aby mu to bylo vráceno.

§ 710

Povinnost vydat získaný majetkový prospěch zahrnuje i povinnost vydat výtěžky ode dne získání majetkového prospěchu.

§ 709

Nelze žádat vrácení toho, co bylo plněno na závazek, který ještě není splatný nebo který následkem uplynutí času nebo z jiných důvodů nelze uplatnit před soudem. Totéž platí, jestliže pro získání majetkového prospěchu vznikne dodatečně právní důvod.

§ 711

Nelze-li získaný majetkový prospěch vrátit zcela nebo zčásti nebo nelze-li vydat výtěžky, zejména proto, že jejich vytěžení bylo opomenuto, je obohacený povinen zaplatit náhradu ve výši majetkového prospěchu určeného ke dni, kdy byl získán nebo kdy výtěžku mělo být dosaženo; od téhož dne vzniká povinnost platit úrok. Pokud obohacený o bezdůvodném obohacení nevěděl, platí pro stanovení výše úroku § 428; jinak platí § 231.

§ 712

Zanikl-li dodatečně právní důvod, je obohacený povinen vydat nebo nahradit jen to, oč v den, kdy právní důvod zanikl, byl ještě obohacen. K témuž dni určí se též náhrada; náhrada však nesmí být vyšší, než kolik činil majetkový prospěch v době, kdy byl získán. Týmž dnem vzniká obohacenému povinnost vydat nebo nahradit výtěžky a platit úroky.

§ 713

Je-li oprávněný držitel povinen vrátit nebo vydat věc, je vlastník povinen nahradit mu náklad účelně na věc učiněný s přihlédnutím k zhodnocení věci v době vydání, nejvýše však náklad skutečný. Obyčejné náklady udržovací se však nehradí; oprávněnému držiteli připadají užitky z věci.

§ 714

Neoprávněný držitel je povinen vydat s věcí i všechen užitek. Z nákladu učiněného neoprávněným držitelem nahradí se jen tolik, kolik bylo zapotřebí pro zachování věci; jinak má nárok na náhradu nákladů jako jednatel bez příkazu.

§ 715

Při vzájemném vypořádání je třeba dbát, aby žádná ze stran nebyla bezdůvodně obohacena na úkor druhé strany.

§ 716

Byla-li bez úmyslu obstarat cizí záležitost upotřebena věc k prospěchu druhého, může se na něm vlastník, není-li vrácení možné nebo účelné, domáhat zaplacení ceny, jakou věc měla v době upotřebení, i když zamýšlený prospěch nenastal nebo byl zmařen.

§ 717

Byla-li ve společné nouzi obětována věc nebo byl-li vynaložen náklad, aby byla odvrácena větší škoda, je každý, komu z toho vznikl prospěch, povinen dát poškozenému poměrnou náhradu.

§ 718

Kdo vynaloží náklad za někoho, kdo jej měl po právu vynaložit sám, je oprávněn domáhat se náhrady na tom, za koho náklad vynaložil.

§ 719

Ustanovení o náhradě škody způsobené porušením povinnosti ze závazkového vztahu použije se přiměřeně i pro náhradu škody způsobené porušením jiné povinnosti stanovené tímto zákonem.

§ 720

Kdo použije k splnění povinností nebo k právnímu úkonu podle tohoto zákona jiné osoby, ručí druhé straně za škodu při tom způsobenou touto osobou porušením jiné povinnosti než upravené tímto zákonem. Ustanovení § 197 až 204 platí přiměřeně i pro toto ručení.