(1) Jakýkoli spor mezi dvěma nebo více smluvními stranami ve věci výkladu nebo provádění této Úmluvy má být, pokud je to možné, urovnán jednáním mezi stranami, mezi nimiž došlo ke sporu.

(2) Každý spor, který nebude urovnán jednáním, bude řešen rozhodčím řízením, jestliže některá ze smluvních stran, jíž se spor týká, o to požádá, a bude předložen jednomu nebo více rozhodčím vybraným na základě dohody mezi stranami ve sporu. Jestliže do tří měsíců od podání žádosti o rozhodčí výrok se strany ve sporu nedohodnou na výběru rozhodčího nebo rozhodčích, může kterákoliv z těchto stran požádat generálního tajemníka Organizace spojených národů, aby jmenoval jediného rozhodčího, jemuž bude spor předložen k rozhodnutí.

(3) Výrok rozhodčího nebo rozhodčích jmenovaných podle předcházejícího odstavce bude pro strany ve sporu závazný.