§ 1

Úvodní ustanovení

Stále širší využívání zdrojů ionizujícího záření ve všech úsecích národního hospodářství, umožněné současným rozvojem vědy a techniky, vyžaduje, aby všem občanům, zvláště pak osobám pracujícím s těmito zdroji byla zabezpečena zvýšená ochrana zdraví před škodlivými účinky ionizujícího záření. Proto se touto vyhláškou určují zásady hygienické ochrany před tímto zářením a zároveň vytvářejí předpoklady pro bezpečné a účelné hospodaření s radioaktivními látkami.

§ 2

Výklad pojmů

V této vyhlášce se rozumí pod pojmem
Rozdělení radioaktivních izotopů do jednotlivých tříd je v příloze 2;
„ionizující záření“ - takové elektromagnetické nebo korpuskulární záření, které při průchodu hmotou vytváří přímo nebo nepřímo páry iontů; patří sem zejména záření gama, záření rentgenové, částice alfa, beta a neutrony;
„zdroj záření“ - radioaktivní zářič nebo zařízení (přístroj), které radioaktivní zářič obsahuje nebo při jehož provozu vzniká ionizující záření o energii větší než 5 kiloelektronvoltů;
„radioaktivní zářič“ - jakákoliv radioaktivní látka, jestliže její specifická aktivita a aktivita úhrnná přesahují v jednotlivých třídách tyto hodnoty:

Třída (skupina) radioaktivních izotopů	Specifická aktivita (µc)	Úhrnná aktivita (µc/g)*)
A	0,002	0,1
B	0,02	1
C	0,2	10
D	2	100

„uzavřený zářič“ - radioaktivní zářič bezpečně uzavřený v pevném a neaktivním pouzdru, které za předpokládaných podmínek použití zachovává zkouškami ověřenou těsnost a nezávadnost na povrchové zamoření; uzavřený zářič musí být provázen osvědčením (§ 22);
„otevřený zářič“ - radioaktivní zářič nevyhovující podmínkám uzavřeného zářiče;
„radioaktivní odpady“ - odpady obsahující radioaktivní látky v míře přesahující u odpadů tekutých nejvyšší přípustné koncentrace radioaktivních látek v pitné vodě (tabulka 1 v příloze 1), u odpadů plynných desetinásobek nejvyšších přípustných koncentrací ve venkovním ovzduší (tabulka 1 v příloze 1), u odpadů tuhých hodnoty specifické aktivity uvedené v tomto paragrafu pro jednotlivé třídy radioaktivních izotopů;
„relativní biologická účinnost záření“ - údaj, kolikrát větší biologické působení má absorbovaná dávka určitého druhu záření než stejně velká absorbovaná dávka rentgenového záření nebo záření gama; udává se číslem;
„dávka záření“ - absorbovaná dávka**) násobená relativní biologickou účinností daného druhu záření; vyjadřuje se v jednotkách rem;
„pracoviště se zdroji záření“ - vymezený prostor, ve kterém je používáno zdroje záření a kde osoby tam pracující mohou být vystaveny dávce záření převyšující 0,5 rem za rok, a to buď ze zevního zdroje záření nebo z vnitřní kontaminace radioaktivními látkami.

§ 3

Obecná ustanovení

Každý, kdo používá zdrojů záření nebo kdo může svou činností ovlivnit jejich působení na lidský organismus, je povinen činit v mezích své působnosti všechna opatření stanovená k ochraně zdraví lidí před škodlivými účinky ionizujícího záření. Je také povinen používat zdrojů záření jen v nezbytně nutném rozsahu, a zejména pečovat o to, aby pracovníci i ostatní občané byli jen v nejmenší možné míře vystaveni účinkům ionizujícího záření a aby dávky tohoto záření nebo koncentrace radioaktivních látek v životním a pracovním prostředí nepřesáhly hodnoty stanovené v příloze 1 k této vyhlášce.