Úvodní ustanovení
§ 1
Ke zvýšení účasti pracujících na řízení národního hospodářství a k vytvoření předpokladů pro lepší plnění plánovaných úkolů socialistickými organizacemi mohou být jednotlivé hospodářské spory projednávány a rozhodovány rozhodcem, kterého si zúčastněné organizace pro určitý spor zvolí.
§ 2
Rozhodcem může být každý občan, který má potřebné odborné znalosti pro rozhodnutí konkrétního sporu a svými vlastnostmi poskytuje záruku, že bude svou funkci plnit v souladu s celospolečenskými zájmy. Funkce zvoleného rozhodce je čestná.
(1) Rozhodce může být zvolen k projednání a rozhodnutí kteréhokoli hospodářského sporu, patřícího do pravomoci orgánů hospodářské arbitráže, a to bez ohledu na podřízenost a sídlo zúčastněných organizací.
(2) Rozhodce volí zúčastněné organizace především pro rozhodnutí takového odborně náročného sporu, při jehož řešení se mohou uplatnit speciální znalosti a zkušenosti rozhodce s cílem objasnit podstatu a příčiny tohoto sporu a zabránit jeho opakování.
(3) Rozhodce pro určitý spor zvolí zúčastněné organizace zpravidla z řad vedoucích pracovníků socialistických organizací nebo hospodářských orgánů (ředitelů podniků, vedoucích hospodářských pracovníků organizací a institucí, vedoucích inženýrsko-technických pracovníků, pracovníků vědeckých a výzkumných ústavů a pracovišť).
(1) Při projednávání a rozhodování hospodářského sporu je rozhodce povinen řídit se právními předpisy a zásadami hospodářské politiky Československé socialistické republiky. Rozhodce není vázán návrhy zúčastněných organizací; je povinen vést organizace k tomu, aby své podnikové a místní zájmy podřizovaly zájmům celé společnosti.
(2) Rozhodce projednává spor spolu se zástupci zúčastněných organizací a vede je k dohodě.