Zvláštní ustanovení o dovážených výrobcích

(1) Výrobky podléhající povinné kontrole mohou být dováženy ze zahraničí a v tuzemsku uváděny do oběhu jen tehdy, jestliže ústav schválil jejich vzorek z hlediska bezpečnosti, trvanlivosti, spolehlivosti, účelnosti a hospodárnosti a odpovídají-li technickým normám, popřípadě doporučením mezinárodních normalizačních organizací, přijatým Úřadem pro normalizaci a měření.

(2) Ústav je v závažných případech oprávněn schvalovat dovážené výrobky jen na podkladě jejich vyzkoušení z hlediska bezpečnosti.

(1) Žádost o schválení výrobku předkládá ústavu tuzemský velkoodběratel, popřípadě organizace zahraničního obchodu, jestliže výrobek dováží bez předchozího projednání s velkoodběratelem.

(2) Velkoodběratel, popřípadě organizace zahraničního obchodu uvede v žádosti

(3) K žádosti o schválení dováženého výrobku je nutno připojit technické podklady (výkresy a vyobrazení, technické podmínky, popis, návod k obsluze apod.), dokládající zejména údaje podle odstavce 2 písm. b), a předložit vzorky výrobků.

(1) Vyhoví-li vzorek výrobku při zkoušce, ústav jej schválí a vyrozumí o tom žadatele.

(2) Organizace zahraničního obchodu odpovídá za to, že dovážené výrobky jsou v souladu se schváleným vzorkem výrobku.

a) přesné označení a popis výrobku (typ, jmenovité hodnoty, technická data apod.),

b) československé státní a jiné technické normy, kterým má dovážený výrobek vyhovovat, popřípadě údaje o tom, že výrobek již byl podle tuzemských předpisů vyzkoušen a vyhověl, nebo že výrobek byl vyzkoušen jinde a má přidělenou kontrolní značku podle mezinárodních dohod, v jejichž rámci byl ústav pověřen zkoušením a schvalováním,

c) organizaci zahraničního obchodu, která výrobek dováží,

d) označení zahraničního výrobce.