I. část
Právní ochrana, doručování a právní pomoc v občanskoprávních věcech
Právní ochrana
Náklady řízení
Výhody poskytované se zřetelem na majetkové poměry (právo chudých)
Společná ustanovení o doručování a právní pomoci
Zvláštní ustanovení o doručování
Zvláštní ustanovení o právní pomoci
Oprávnění diplomatických a konzulárních zastupitelských úřadů

(1) Občané jednoho smluvního státu mají na území druhého smluvního státu volný přístup k soudům a mohou před nimi vystupovat za stejných podmínek jako vlastní občané.

(2) Ustanovení této Smlouvy o občanech jednoho ze smluvních států se vztahují rovněž na právnické osoby včetně obchodních společností, které byly zřízeny podle právního řádu jednoho ze smluvních států a mají sídlo na jeho území.

(1) Občanům jednoho ze smluvních států, kteří vystupují před soudy druhého smluvního státu jako žalobci (navrhovatelé) nebo intervenienti, a mají své bydliště, pobyt nebo sídlo v jednom ze smluvních států, nelze uložit složení žalobní jistoty pro náklady řízení z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že nemají ve druhém smluvním státě bydliště, pobyt nebo sídlo.

(2) Pokud se vyžaduje podle právního řádu jednoho ze smluvních států složení zálohy k úhradě soudních poplatků, platí ustanovení odstavce 1.

(3) Pokud se vyžaduje podle právního řádu jednoho ze smluvních států zaplacení soudního poplatku pro řízení při podání žaloby (návrhu), musí být poskytnuta občanu druhého smluvního státu pro zaplacení tohoto poplatku lhůta nejméně 1 měsíc.

(4) Občanům druhého smluvního státu smí být uloženo složení zálohy pro náklady, které má nésti jedna strana, jen za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako vlastním občanům.

(1) Pravomocná a vykonatelná rozhodnutí vydaná v jednom z obou smluvních států, kterými bylo uloženo žalobci (navrhovateli) nebo intervenientu osvobozenému podle článku 2 nebo podle právních předpisů platných ve státě, kde byla žaloba podána, od žalobní jistoty nebo složení zálohy, zaplacení nákladů řízení nebo soudních poplatků, jsou na návrh vykonatelná na území druhého smluvního státu. Návrh může být podán přímo u soudu, který je příslušný pro rozhodnutí o něm, nebo u soudu, který ve věci rozhodl v první stolici.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí také pro rozhodnutí, kterými bude výše nákladů řízení nebo soudních poplatků stanovena dodatečně.

(3) Navrhovatel musí předložiti:
Pro překlady platí článek 17 odstavec 3. Je-li návrh podán u soudu, který rozhodl v první stolici, bude odeslán stejným způsobem jako dožádání o právní pomoc.

a) vyhotovení výroku rozhodnutí opatřené doložkou o právní moci a vykonatelnosti;

b) jeho překlad do jazyka soudu, který je příslušný k rozhodnutí o návrhu;

c) v případě podání návrhu u soudu, který rozhodl v první stolici, též jeho překlad do jazyka soudu, který jest příslušný k rozhodnutí o návrhu.

(4) Rozhodnutí soudů druhého státu uvedená v odstavci 1 budou vykonána jako tuzemská rozhodnutí s tím, že proti rozhodnutí o návrhu na exekuci je přípustný opravný prostředek.

(5) K nákladům řízení ve smyslu odstavce 1 patří také náklady za vydání doložky o právní moci a vykonatelnosti, jakož i za požadované překlady a ověření. Tyto náklady určí na návrh ten soud, který rozhoduje o výkonu.

(1) Občané jednoho ze smluvních států požívají před soudy druhého smluvního státu výhod poskytovaných se zřetelem na majetkové poměry (právo chudých) za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako vlastní občané.

(2) Výhody uvedené v odstavci 1, které příslušejí účastníkovi v soudním řízení v jednom smluvním státě, se vztahují také na všechny procesní úkony, které budou provedeny v téže věci ve druhém smluvním státě. Tyto výhody se vztahují též na exekuční řízení o vymáhání nákladů (článek 3) pokud platí pro toto exekuční řízení podle práva státu, ve kterém má být exekuce provedena.

(1) Potvrzení k dosažení výhod uvedených v článku 4, odstavci 1, budou vystavena příslušnými úřady smluvního státu, na jehož území má navrhovatel své bydliště, pobyt nebo sídlo.

(2) Jestliže navrhovatel nemá bydliště ani pobyt na území žádného ze smluvních států, může toto potvrzení vystavit příslušný diplomatický nebo konzulární zastupitelský úřad státu, jehož občanem je navrhovatel. Toto ustanovení nevylučuje poskytnutí výhod uvedených v článku 4, odstavec 1, na základě potvrzení vydaného úřadem státu, ve kterém má navrhovatel své bydliště nebo pobyt.

(1) Chce-li občan jednoho z obou smluvních států mající bydliště, pobyt nebo sídlo v jednom z těchto států použít před soudem druhého smluvního státu výhod uvedených v článku 4, odstavci 1, může podat návrh na přiznání těchto výhod do protokolu u okresního soudu příslušného podle jeho bydliště, pobytu nebo sídla.

(2) K tomuto návrhu se připojí potvrzení uvedené v článku 5 a případně vylíčení podstaty věci.

(3) Návrh i s doklady bude odeslán způsobem uvedeným v článku 9.

(4) Návrh bude projednán bez ohledu na to, že není sepsán v jazyce soudu, který o něm rozhoduje. Překlady, kterých bude popřípadě zapotřebí, opatří orgány státu, jehož soud ve věci rozhoduje.

(5) Soud příslušný k rozhodnutí o návrhu určí navrhovateli v případě, že výhody povolí, z úřední moci zástupce.

(1) Smluvní státy se zavazují, že jejich soudy si budou vzájemně na dožádání poskytovat právní pomoc a provádět doručování ve věcech občanskoprávních, jakož i ve věcech rodinného práva.

(2) Soudy poskytují právní pomoc a provádějí doručování ve věcech uvedených v odstavci 1 také na dožádání správních úřadů, pokud jsou pro tyto věci příslušné. Ustanovení o doručování a o právní pomoci, která se vztahují na dožádání soudů, se užije obdobně i na dožádání uvedených správních úřadů.

a) označení věci, které se dožádání týká;

b) jméno a příjmení účastníků, povolání, bydliště nebo pobyt, u právnických osob název a sídlo;

c) jména, příjmení a adresy jejich zástupců, jestliže byli zřízeni;

d) potřebné údaje o předmětu dožádání, při dožádání o doručení zejména adresu příjemce a označení písemnosti, která má být doručena, při dožádání o právní pomoc zejména okolnosti, o nichž má být proveden důkaz, popřípadě také otázky, které mají být kladeny osobám, o jejichž výslech se žádá.

(1) Jestliže adresa osoby, která má být vyslechnuta nebo jíž má být doručena písemnost, je uvedena nesprávně nebo nepřesně, zjistí dožádaný soud podle možnosti správnou adresu.

(2) Není-li dožádaný soud pro vyřízení dožádání příslušný, postoupí dožádání příslušnému soudu, je-li tento soud v témže státě. Dožádaný soud o tom vyrozumí přímo poštou soud dožadující.

(3) Dožádaný soud sdělí včas dožadujícímu soudu na jeho žádost doporučeným dopisem přímo poštou místo a čas, kdy dožádání o právní pomoc vyřídí.

(1) Mezi smluvními státy nebudou hrazeny náklady, které vznikly při vyřízení dožádání, s výjimkou odměn vyplácených znalcům.

(2) Výši nákladů, která se podle odstavce 1 nehradí, je třeba sdělit dožadujícímu soudu s tím, o jaké náklady jde.

(3) Provedení znaleckého důkazu může být učiněno závislým na složení zálohy u dožádaného soudu pouze tehdy, jestliže znalečné má hradit účastník, jehož bydliště, pobyt nebo sídlo je ve státě, jehož soud byl dožádán.

(1) Dožádaný soud doručí písemnosti podle svých právních předpisů, jestliže jsou sepsány v jeho jazyce nebo je-li k nim připojen překlad do jeho jazyka; článek 12 není tím dotčen.

(2) V ostatních případech, které nejsou uvedeny v odstavci 1, doručí se písemnosti příjemci pouze tehdy, jestliže je dobrovolně převezme.

(3) Překlad uvedený v odstavci 1 musí být buď vyhotoven úředně nebo jeho správnost potvrzena tlumočníkem, který byl úředně ustanoven v jednom z obou smluvních států; podpis tlumočníka nemusí být ověřen.