Pravomoc československých justičních orgánů
Pravomoc ve věcech rodinných
Pravomoc ve věcech dědických

(1) Pravomoc československých soudů v majetkových sporech je dána, je-li dána podle československých předpisů jejich příslušnost.

(2) Pravomoc československých soudů v majetkových sporech může být založena také písemnou úmluvou stran. Věcnou příslušnost československých soudů nelze však takovou úmluvou měnit.

(3) Československá organizace může pro majetkové spory písemně ujednat i příslušnost cizozemského soudu.

(1) Ve věcech manželských (řízení o zrušení manželství rozvodem, o neplatnost manželství a o určení, zda tu manželství je, či není) je pravomoc československých soudů dána, je-li alespoň jeden z manželů československým občanem.

(2) Není-li žádný z manželů československým občanem, je pravomoc československého soudu dána:

b) má-li alespoň jeden z manželů v Československé socialistické republice pobyt delší dobu, anebo

c) jde-li o neplatnost manželství, která se má podle československého práva vyslovit i bez návrhu, pokud manželé zde žijí.

a) má-li zde alespoň jeden z manželů pobyt a může-li být rozhodnutí soudu uznáno v domovských státech obou manželů, nebo

(1) Ve věcech výchovy a výživy nezletilých a v jiných věcech jich se týkajících, jsou-li československými občany, je dána pravomoc československých soudů i tehdy, žijí-li v cizině. Pravomoc československých soudů je dána také pro řízení o výživném proti československému občanu, proti němuž je uplatňován nárok nezletilým cizincem bydlícím v cizině, a pro řízení, v němž československý občan navrhuje proti nezletilému cizinci bydlícímu v cizině zrušení nebo změnu rozhodnutí československého soudu.

(2) Péči nad nezletilým československým příslušníkem, který žije v cizině a není v rodičovské péči, může převzít také československý konzulární orgán, a to v rozsahu pravomoci soudu, uznává-li takovou pravomoc stát, v němž nezletilý žije. O opravných prostředcích proti rozhodnutím konzulárních orgánů rozhoduje ministerstvo zahraničních věcí.

(3) Ve věcech nezletilých cizinců žijících na území Československé socialistické republiky učiní československý soud jen opatření nutná k ochraně jejich osob a majetku a vyrozumí o tom orgán jejich domovského státu. Kdyby orgán domovského státu poměry nezletilého v přiměřené době neupravil, učiní tak československý soud.

(4) V rozhodnutí, kterým se zrušuje manželství rodičů nezletilého cizince žijícího na území Československé socialistické republiky, upraví soud práva a povinnosti rodičů k dítěti pro dobu po rozvodu, pokud se nezletilý bude zdržovat na zdejším území a pokud orgány jeho domovského státu neučiní jiné opatření.

(1) Rozhodovat ve věcech osvojení přísluší československému soudu, je-li osvojitel československým občanem. Jsou-li osvojitelé manželé, postačí, je-li československým občanem jeden z nich a má-li v Československé socialistické republice bydliště.

b) má-li osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů v Československé socialistické republice pobyt delší dobu.

a) má-li zde osvojitel nebo alespoň jeden z osvojujících manželů pobyt a může-li být rozhodnutí soudu uznáno v domovském státě osvojitele nebo osvojujících manželů, nebo

(2) Není-li osvojitel nebo ani jeden z osvojujících manželů československým občanem, je pravomoc československého soudu dána:

(1) Ve věcech omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům, jakož i ve věcech opatrovnických je ohledně československých státních občanů dána pravomoc československých soudů, i když žijí v cizině. Československý soud se však zdrží řízení, stačí-li k ochraně práv a zájmů československého občana opatření učiněná v cizině.

(2) Jde-li o cizince, který žije v Československé socialistické republice, omezí se československý soud na opatření nutná k ochraně jeho práv a zpraví o tom orgán domovského státu. Kdyby orgán domovského státu cizince jeho poměry v přiměřené době neupravil, učiní tak československý soud podle československého hmotného práva.

(1) Prohlásit československého občana za mrtvého přísluší vždy jen československému soudu.

(2) Cizince může prohlásit československý soud za mrtvého podle československého hmotného práva s právními následky pro osoby trvale žijící v Československé socialistické republice a pro jmění zde ležící.

b) měl-li zde zůstavitel bydliště a žádá-li o to dědic, který se zde zdržuje,

a) jestliže stát, jehož je zůstavitel příslušníkem, ani nevydává dědictví československých občanů československým státním notářstvím, ani nepřiznává jejich rozhodnutím právní následky, anebo odmítne-li cizí stát zabývat se dědictvím či nevyjádří-li se, nebo

(1) Československý soud projedná dědictví po cizinci, které je v Československé socialistické republice,

c) vždy také, jde-li o nemovitosti ležící na území Československé socialistické republiky.

(2) V ostatních případech se československý soud omezí na potřebná opatření k zajištění majetku po cizinci.

(1) Pravomoci československých soudů nejsou podrobeny cizí státy a osoby, jež podle mezinárodních smluv nebo jiných pravidel mezinárodního práva anebo zvláštních československých právních předpisů požívají v Československé socialistické republice imunity.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí i ohledně doručování písemností, předvolávání uvedených osob za svědky, výkonu rozhodnutí nebo jiných procesních úkonů.

(3) Pravomoc československých soudů je však dána, jestliže:

a) předmětem řízení je nemovitý majetek států a osob uvedených v odstavci 1, nacházející se v Československé socialistické republice, nebo jejich práva na takových nemovitých věcech patřících jiným osobám, jakož i práva z poměru nájemního k takovým nemovitým věcem, pokud není předmětem řízení placení nájemného,

b) předmětem řízení je dědictví, v němž osoby uvedené v odstavci 1 vystupují mimo rámec svých úředních funkcí,

c) předmět řízení se týká výkonu povolání nebo obchodní činnosti, které osoby uvedené v odstavci 1 provádějí mimo rámec svých úředních funkcí,

d) cizí stát nebo osoby uvedené v odstavci 1 se dobrovolně podrobí jejich pravomoci,

e) to vyžaduje uskutečňování mezinárodních sankcí, k jejichž dodržování je Česká republika zavázána na základě svého členství v Organizaci spojených národů nebo v Evropské unii.

(4) Doručení v případech uvedených v odstavci 3 zprostředkuje ministerstvo zahraničních věcí. Nelze-li takto doručit, ustanoví soud opatrovníka pro přijímání písemností, popřípadě k obhájení práv.