(1) Proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze nařídit a provést výkon rozhodnutí, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo právo z rozhodnutí.
(2) Přechod povinnosti nebo práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem,76) pokud nevyplývá přímo z právního předpisu.
I. Užití pojmu „dědic“ v § 7 odst. 2 zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských dů…
Nejvyšší soud rozhodl, že rozsudek odvolacího soudu není správný, protože odvolací soud náležitě nepřihlédl k tomu, že rozsudek o pohledávce byl vydán v řízení, jehož žalovaní 2) a 3) nebyli účastníky…
Nejvyšší soud rozhodl, že usnesení Městského soudu v Praze se zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení. Odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když se nezabýval zjišt…
Nejvyšší soud rozhodl, že Krajský soud v Ústí nad Labem nesprávně posoudil procesní nástupnictví v exekučním řízení, když se při připuštění nového oprávněného spoléhal pouze na § 107a o. s. ř., aniž b…
Nejvyšší soud rozhodl, že při nařízení výkonu rozhodnutí vůči novému oprávněnému není soud vázán předchozím rozhodnutím o změně účastníků podle § 107a o. s. ř. a posuzuje věcnou legitimaci na základě