Náhrady při pracovních cestách a při vnějším řízení

(1) Pracovní cestou se rozumí cesta trvající nejméně 6 hodin, kterou vykoná pracovník z podnětu organizace mimo obvod obce svého pravidelného pracoviště a mimo obvod obce svého bydliště.

(2) Vnějším řízením se rozumí výkon práce z podnětu organizace mimo pracovníkovo pravidelné pracoviště, ale v obvodu obce jeho pravidelného pracoviště nebo v obvodu obce jeho bydliště. O vnější řízení jde také, trvá-li cesta podle odstavce 1 méně než 6 hodin.

(1) Pro určení počátku a konce pracovní cesty konané veřejným hromadným dopravním prostředkem je pro účely této vyhlášky rozhodná doba odjezdu a doba příjezdu stanovená jízdním řádem veřejného hromadného dopravního prostředku, kterého pracovník použije mezi obcí, jež byla určena jako východisko cesty a obcí přechodného pracoviště; při použití jiného dopravního prostředku je rozhodná stanovená doba jeho odjezdu a skutečná doba jeho příjezdu. V ostatních případech je pro určení počátku a konce pracovní cesty rozhodná doba na pracovní cestě skutečně strávená.

(2) Pro určení počátku a konce pracovní cesty konané letadlem je rozhodná doba odjezdu podle jízdního řádu autobusu, obstarávajícího přepravu cestujících mezi sídlem leteckého dopravního podniku a letištěm, a skutečná doba jeho příjezdu k sídlu leteckého dopravního podniku při zpáteční cestě.

(3) Ke zpoždění se přihlédne jen při zpáteční cestě, jestliže přesahuje jednu hodinu.

(1) Pracovník má nárok na náhradu jízdních výdajů za cesty mezi obcí, jež byla určena jako východisko cesty a obcemi přechodného pracoviště a za cestu zpět. Nemohl-li si pracovník opatřit ubytování v obci přechodného pracoviště, hradí se mu i prokázané jízdní výdaje za cestu do obce místa ubytování a zpět. Jízdními výdaji jsou výdaje za jízdenku (jízdné) nebo letenku, za místenku a za použití lůžkového (lehátkového) vozu.

(2) Při vzdálenosti obce přechodného pracoviště do 200 km se hradí jízdné za 2. vozovou třídu, při větší vzdálenosti jízdné za 1. vozovou třídu.

(3) Náhrady podle odstavce 1 a 2 se poskytnou jen tehdy, jsou-li jízdní výdaje prokázány (jízdenkou, letenkou, místenkou apod.); pracovník je povinen využít možnosti poskytovaných slev jízdného.

(4) Použije-li pracovník při cestě do obce přechodného pracoviště vlastního osobního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada ve výši jízdného za veřejný hromadný dopravní prostředek. Má-li organizace na použití tohoto dopravního prostředku zájem, poskytne pracovníku náhradu podle předpisů o náhradách za používání vlastních osobních motorových vozidel při pracovních cestách a vnějším řízení.*)

(5) Pracovníku se hradí též vzniklé jízdní výdaje za místní přepravu vykonanou v souvislosti s pracovní cestou (včetně jízdného v místě bydliště).

(1) Výkonem práce na pracovní cestě se pro účely této vyhlášky rozumí pouze činnost, která je předmětem pracovní cesty.

(2) Pokud doba, strávená na pracovní cestě jinak než vlastním výkonem práce, spadá do pracovní doby vyplývající z předem stanoveného rozdělení pracovní doby na pracovišti, považuje se za dobu zameškanou pro překážku v práci na straně organizace. Za tuto dobu přísluší pracovníku odměňovanému hodinovou mzdou (úkolovou i časovou) náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. U pracovníků s měsíční mzdou se náhrada mzdy poskytuje ve výši jejich základní mzdy.

(1) Za každý celý kalendářní den pracovní cesty přísluší pracovníku stravné v částce 20 Kčs.

(2) Stravné podle odstavce 1 nepřísluší, poskytne-li se pracovníku na pracovní cestě bezplatně celodenní strava. Náklad organizace na stravu, kterou poskytne pracovníku bezplatně, nesmí přesáhnout částku stravného podle odstavce 1.

(3) Při pracovních cestách, které netrvají celý kalendářní den, přísluší pracovníku stravné ve výši
5 Kčs, trvá-li pracovní cesta 6 až 10 hodin,
8 Kčs, trvá-li pracovní cesta více než 10 hodin,
14 Kčs, trvá-li pracovní cesta více než 14 hodin.

(4) V den, kdy byla nastoupena pracovní cesta, která spadá do dvou a více kalendářních dnů a v den, kdy byla ukončena, přísluší pracovníku stravné podle odstavce 3. Ve dnech, kdy bylo nutno takovou pracovní cestu nastoupit před 6. hodinou nebo ji ukončit po 20. hodině, přísluší pracovníku stravné podle odstavce 1.

(5) Při pracovních cestách, které spadají do dvou kalendářních dnů, upustí se od odděleného počítání stravného za jednotlivé dny, jestliže je to pro pracovníka výhodnější.

(1) Za každou noc, kterou stráví pracovník na pracovní cestě, přísluší mu nocležné ve výši 5 Kčs, pokud není ubytován bezplatně nebo jestliže nepoužije lůžkového (lehátkového) vozu. Vyšší nutný výdaj za ubytování se pracovníku hradí v prokázané výši podle účtu ubytovacího zařízení.

(2) Při ubytování v závodním zařízení, pokud není poskytováno bezplatně, je organizace vysílající pracovníka (pokud nedojde k jiné dohodě mezi vysílající organizací a provozovatelem ubytovny) povinna vybrat poplatek 5 Kčs za jednu noc při ubytování v ubytovnách s elektrickým osvětlením, s ústředním topením, s tekoucí vodou, s maximálně 6 lůžky v místnosti, v ostatních ubytovnách 3 Kčs za jednu noc. Přesahuje-li náklad na ubytování částku 5 Kčs, hradí se pracovníku výdaje za ubytování v prokázané výši nebo se mu ubytování poskytne bezplatně. Náklady na ubytování si organizace vyúčtují, pokud nedojde k jiné dohodě o způsobu úhrady.

(3) V zájmu hospodárného ubytování pracovníků na pracovních cestách je třeba maximálně využívat závodních zařízení sloužících k tomu účelu.

a) náhrady jízdních výdajů podle § 5

b) náhradu mzdy za čas strávený na cestě podle § 6

c) náhrady nutných vedlejších výdajů podle § 9.