Zákon o sociálním zabezpečení

(1) Podmínky, za nichž se poskytují dávky důchodového zabezpečení, jsou uvedeny v ustanoveních o jednotlivých dávkách.

(2) Nároky na důchod starobní a invalidní (částečný invalidní) se řídí především

(1) Zaměstnání se pro účely důchodového zabezpečení zařazují podle druhů vykonávaných prací do tří pracovních kategorií:

(2) Jako doby zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie se započítávají též náhradní doby (§ 7 odst. 1), bylo-li zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie přerušeno jen těmito dobami. Prováděcí předpisy stanoví, které doby odbojové činnosti a fašistické perzekuce a v jakém rozsahu se započítávají jako doby zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie.

(3) Vláda stanoví, které druhy prací odůvodňují, aby zaměstnání bylo zařazeno do I. nebo II. pracovní kategorie, a jak se zařazení provádí.

(1) Kde se podle tohoto zákona požaduje pro vznik nebo výši nároku na důchod určitá doba zaměstnání, rozumí se jí tyto doby od vzniku československého státu:

(2) Doba pracovního (učebního) poměru (pracovní činnosti) se hodnotí jako doba zaměstnání, pokud pracovní poměr (pracovní činnost) zakládá nebo zakládal nemocenské pojištění podle předpisů platných pro pracovníky; nebyl-li pracovník účasten nemocenského pojištění proto, že nebyl k pojištění přihlášen, nebo proto, že zaměstnání nezakládalo podle předpisů tehdy platných nemocenské pojištění, hodnotí se zaměstnání pro účely tohoto zákona, jestliže by zakládalo účast na nemocenském pojištění podle předpisů platných v době vzniku nároku na důchod.

(3) Prováděcí předpisy stanoví,

(1) Trvalo-li zaměstnání aspoň rok, započítávají se do doby zaměstnání též tyto doby (náhradní doby):
od 1. ledna 1957 též

(2) Kryje-li se doba zaměstnání a náhradní doba, započte se jen doba, jejíž zápočet je pro pracovníka výhodnější. Totéž platí, kryjí-li se navzájem doby zaměstnání nebo náhradní doby.

(1) Bylo-li zaměstnání (§ 6 a 7) přerušeno po dobu nepřesahující pět roků, započítává se doba zaměstnání před přerušením; trvalo-li však přerušení zaměstnání déle než pět roků, započítává se doba zaměstnání před přerušením, jen jestliže zaměstnání trvalo po přerušení aspoň tři roky.

(2) Pokud bylo zaměstnání přerušeno z vážných důvodů, posuzují se nároky z důchodového zabezpečení tak, jakoby pracovník nepřerušil zaměstnání; doba přerušení se však nezapočítává do doby zaměstnání. O tom, zda zaměstnání bylo přerušeno z vážných důvodů, rozhoduje na žádost pracovníka okresní národní výbor. Žádost je nutno podat do dvou roků ode dne, kterým bylo zaměstnání přerušeno.

(1) Starobní a invalidní (částečný invalidní) důchod se vyměřuje z průměrného měsíčního výdělku.

(2) Průměrný měsíční výdělek se zjišťuje z hrubých výdělků za posledních 10, popřípadě za posledních 5 kalendářních roků před rokem, v němž vznikl nárok na důchod, podle toho, co je pro pracovníka výhodnější. Byl-li pracovník po vzniku nároku na starobní důchod dále nepřetržitě zaměstnán, zjišťuje se průměrný měsíční výdělek pro vyměření starobního důchodu z hrubých výdělků za posledních 10 (5) kalendářních roků před rokem, v němž pracovník skončil zaměstnání, pokud je tento výpočet pro něj výhodnější než výpočet podle ustanovení první věty.

(3) Převyšuje-li průměrný měsíční výdělek vypočtený za dobu uvedenou v předchozím odstavci částku 2000 Kčs, bere se v počet částka 2000 Kčs v plné výši a z částky přesahující 2000 Kčs jedna třetina, nejvýše však částka 1000 Kčs.

(4) Starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod toho, kdo požívá nebo již požíval některý z těchto důchodů, nesmí být vyměřen z nižšího průměrného měsíčního výdělku, než kolik činil průměrný měsíční výdělek, z něhož byl vyměřen dřívější důchod.

(1) Na plný starobní důchod má nárok pracovník, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a v době trvání zaměstnání dosáhl věku aspoň 60 let.

(2) Na plný starobní důchod má nárok též pracovník, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl věku aspoň

pokud pro ni není výhodnější ustanovení předchozího odstavce.
(3) Žena má nárok na plný starobní důchod, jestliže byla zaměstnána nejméně 25 roků a v době trvání zaměstnání dosáhla věku aspoň

(4) Při posuzování nároku ženy na starobní důchod se přihlíží k jejím (i osvojeným) dětem a k dětem, které převzala do péče nahrazující péči rodičů.

(5) Vzniku nároku na starobní důchod podle předchozích odstavců nebrání, jestliže pracovník nebyl zaměstnán nejdéle po dobu dvou roků bezprostředně před dosažením věku potřebného pro nárok na tento důchod.

(1) Na poměrný starobní důchod má nárok pracovník, který byl zaměstnán po dobu kratší než 25 roků, avšak nejméně 10 roků, jestliže v době trvání zaměstnání dosáhl věku aspoň 65 let.

(2) Žena má nárok na poměrný starobní důchod nejen podle předchozího odstavce, nýbrž též, jestliže byla zaměstnána po dobu kratší než 25 roků, avšak nejméně 20 roků, dosáhla v době trvání zaměstnání věku aspoň

(3) Ustanovení § 11 odst. 4 a 5 platí obdobně.

(1) Základní výměra plného starobního důchodu pracovníka, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí

I. pracovní kategorie	2 %,
II. pracovní kategorie	1,5 % a
III. pracovní kategorie	1 %

(2) K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítají pracovníkům uvedeným pod písm. a) a b) od 21. roku zaměstnání a pracovníkům uvedeným pod písm. c) od 26. roku zaměstnání za každý rok zaměstnání
průměrného měsíčního výdělku, avšak jen do výše stanovené v odstavci 4; přitom se započítává jen doba zaměstnání vykonávaného po dosažení věku 18 let.

(3) Jestliže byl pracovník zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení důchodu podle předchozího odstavce do prvých 25 roků zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání III. pracovní kategorie, poté doba zaměstnání II. pracovní kategorie a naposled doba zaměstnání I. pracovní kategorie.

(4) Starobní důchod činí ke dni vzniku nároku

(5) Byl-li pracovník z potřebné doby zaměstnání 25 roků zaměstnán nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii, není výše starobního důchodu omezena podle předchozího odstavce.

(1) Rozvoj výrobních sil a stálé zvyšování životní úrovně a péče o zdraví pracujících umožňují, aby pracující, kteří splní podmínky pro nárok na starobní důchod, pokračovali podle svých fyzických a duševních schopností v dalším zaměstnání. Vzhledem k zájmu společnosti i k posílení hmotného zájmu pracujících na dalším zaměstnání zvyšuje se nárok na starobní důchod za dobu dalšího zaměstnání podle dalších ustanovení.

(2) Závody jsou povinny ve spolupráci se závodními výbory základních organizací Revolučního odborového hnutí vytvářet v souladu s potřebami národního hospodářství příznivé předpoklady pro další zaměstnávání těch pracovníků, kteří nepoužijí svého práva na odchod do důchodu a rozhodnou se pokračovat v práci i po vzniku nároku na starobní důchod.

(4) Starobní důchod se po dobu dalšího zaměstnání a pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu neposkytuje, pokud vláda nestanoví výjimky (§ 58).

(1) Pracovníku, který je zaměstnán po vzniku nároku na plný starobní důchod a nepobírá invalidní důchod, zvyšuje se nárok na plný starobní důchod za každý další rok zaměstnání o 4 % průměrného měsíčního výdělku a při neukončeném roku zaměstnání o 1 % průměrného měsíčního výdělku za každé tři měsíce zaměstnání.

520 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň tři roky.
(2) Plný starobní důchod činí po zvýšení podle předchozího odstavce nejméně
440 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň rok,
480 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň dva roky, a

(3) Do doby dalšího zaměstnání se nezapočítávají náhradní doby.

(1) Pracovníku, který je zaměstnán po vzniku nároku na poměrný starobní důchod a nepobírá invalidní důchod, zvyšuje se nárok na poměrný starobní důchod za každý další rok zaměstnání až do vzniku nároku na plný starobní důchod o 2 % průměrného měsíčního výdělku.

360 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň dva roky, a
(2) Poměrný starobní důchod pracovníka, který byl zaměstnán do dne vzniku nároku na tento důchod nejméně 15 roků, činí po zvýšení podle předchozího odstavce nejméně
330 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň rok,
400 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň tři roky.

(3) Po dovršení 25 roků zaměstnání zvyšuje se nárok na starobní důchod podle ustanovení o zvyšování nároku na plný starobní důchod.

(4) Do doby dalšího zaměstnání se nezapočítávají náhradní doby.

1600 Kčs měsíčně v ostatních případech.
1800 Kčs měsíčně, byl-li pracovník zaměstnán celkem nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a zaměstnání této kategorie netrvalo ke dni vzniku nároku na důchod, nebo byl-li zaměstnán celkem nejméně 20 roků ve II. pracovní kategorii;
(1) Starobní důchod spolu s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku
Částkou převyšující tyto výměry se starobní důchod vyměří, jen pokud jde o zvýšení starobního důchodu za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod; důchod spolu s tímto zvýšením a s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí však přesáhnout částku 2500 Kčs měsíčně.
2200 Kčs měsíčně, byl-li pracovník zaměstnán celkem nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod;

(2) Plný starobní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

(3) Poměrný starobní důchod činí nejméně 300 Kčs měsíčně.

(4) Starobní důchod činí však nejvýše 90 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 9 odst. 3 a sníženého o částku rovnou dani ze mzdy stanovené ke dni vzniku nároku na důchod.

(5) Je-li starobní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce, může být zvýšen na částku 550 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 550 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod zvýšen na částku 900 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být starobní důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 900 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé (druh a družka), lze zvýšit jen důchod jednoho z nich o rozdíl mezi částkou 900 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů obou manželů (druha a družky). Starobní důchod zvýšený podle předchozích vět lze vyměřit i nad 90 % průměrného měsíčního výdělku (odstavec 4).

(6) Důchod podle předchozího odstavce lze zvýšit, jen nemůže-li si důchodce (rodinný příslušník) pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit životní úroveň vlastní prací. Při zvýšení důchodu podle uvedeného ustanovení se nehledí k výchovnému, zvýšení důchodu (výchovného) pro bezmocnost, k příspěvkům z doplňkové sociální péče, k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka z činnosti, která netrvá déle než 60 pracovních dnů v kalendářním roce, ani k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka staršího 70 let. Zvýšení důchodu se nezapočítává do výše důchodu rozhodné pro výpočet důchodů pozůstalých.

(1) Socialistická společnost pečuje o zdraví pracovníků a rozvíjení jejich pracovní schopnosti. Pracovníkům, jejichž nepříznivý zdravotní stav působí změnu, pokles nebo ztrátu pracovní schopnosti, poskytují zdravotnické orgány a orgány sociálního zabezpečení ve spolupráci s orgány Revolučního odborového hnutí a v součinnosti se závody péči, aby potřebnou léčbou, převedením k vhodné práci, úpravou pracovních podmínek a účelnou pracovní rehabilitací (§ 68) si udrželi nebo získali vhodné zaměstnání a tím si zabezpečili dosavadní životní úroveň.

(2) Při dlouhodobém poklesu nebo ztrátě pracovní schopnosti se pracovníci zabezpečují invalidním (částečným invalidním) důchodem. Pokud povaha zdravotního poškození a věk pracovníků připouštějí zlepšení jejich zdravotního stavu a obnovení pracovní schopnosti, přiznává se invalidní (částečný invalidní) důchod na dobu trvání plné (částečné) invalidity a vhodnou pracovní rehabilitací se umožňuje, aby důchodci znovu získali pracovní schopnost, popřípadě mohli vhodně využít zbývající pracovní schopnosti.

(4) Pracovník je částečně invalidní, jestliže jeho výdělek podstatně poklesl proto, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je schopen vykonávat

(2) Invalidní důchod však nenáleží pracovníku, který v době vzniku plné invalidity již splnil podmínky pro nárok na starobní důchod, pokud plná invalidita není následkem pracovního úrazu (§ 22).

(3) Pracovník je plně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží pracovníku, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 21) a v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po jeho skončení se stal plně (částečně) invalidním.

(3) Bez ohledu na délku doby zaměstnání vznikne nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod,

(2) Získal-li pracovník potřebnou dobu zaměstnání v některém z věkových pásem uvedených v předchozím odstavci a byl-li dále zaměstnán, považuje se za získanou doba zaměstnání potřebná v nejblíže vyšším věkovém pásmu.

Doba zaměstnání potřebná pro nárok pracovníka ve věku nad 28 let se zjišťuje z posledních 10 roků počítaných zpět od vzniku plné (částečné) invalidity.

do 20 let	méně než rok,
nad 20 let do 22 let	1 rok,
nad 22 let do 24 let	2 roky,
nad 24 let do 26 let	3 roky,
nad 26 let do 28 let	4 roky,
nad 28 let	5 roků.

(1) Doba zaměstnání potřebná pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod činí u pracovníků ve věku

(2) Pracovním úrazům se kladou na roveň nemoci z povolání; které nemoci jsou nemocemi z povolání, stanoví prováděcí předpisy.

(1) Pracovním úrazem je úraz, který pracovník utrpěl při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Stejné nároky jako při pracovním úrazu má též pracovník, který utrpěl úraz

(3) Jestliže byl pracovník zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení důchodu podle předchozího odstavce do prvých 25 roků zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání III. pracovní kategorie, poté doba zaměstnání II. pracovní kategorie a naposled doba zaměstnání I. pracovní kategorie.

(1) Byl-li pracovník zaměstnán přede dnem vzniku nároku na invalidní důchod nejméně 25 roků nebo po dobu, jež s přičtením doby od vzniku nároku na důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen dosahuje nejméně 25 roků, činí základní výměra invalidního důchodu

průměrného měsíčního výdělku, avšak jen do výše stanovené v odstavci 4; přitom se započítává jen doba po dosažení věku 18 let.
(2) K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítají pracovníkům uvedeným pod písm. a) a b) od 21. roku zaměstnání a pracovníkům uvedeným pod písm. c) od 26. roku zaměstnání za každý rok

zaměstnání I. pracovní kategorie	2 %,
zaměstnání II. pracovní kategorie	1,5 %,
zaměstnání III. pracovní kategorie	1 %,
přičtené doby	1 %

(5) Byl-li pracovník zaměstnán nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii anebo stal-li se plně (částečně) invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním, není výše invalidního důchodu omezena podle předchozího odstavce.

(4) Invalidní důchod činí

(2) Částečný invalidní důchod pracovníka, jehož částečná invalidita je následkem pracovního úrazu, činí polovinu invalidního důchodu, který by náležel při pracovním úrazu; přitom však neplatí ustanovení o nejnižší výměře invalidního důchodu.

(1) Invalidní důchod pracovníka, jehož plná invalidita je následkem pracovního úrazu, je o 10 % průměrného měsíčního výdělku vyšší než invalidní důchod vypočtený podle § 23 a 24.

(2) Občanu, který pro plnou invaliditu vzniklou v mládí nemohl být zaměstnán vůbec nebo po dobu potřebnou pro nárok na důchod a dosáhl věku 25 let, může být přiznán invalidní důchod až do výše 400 Kčs měsíčně.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží ode dne podání žádosti též pracovníku, který se stal plně (částečně) invalidním

(3) Za částečně invalidního se považuje též pracovník, jemuž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky, i když jeho výdělek podstatně nepoklesl; takovému pracovníku může být přiznán částečný invalidní důchod.

(2) Invalidní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

se stal plně invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním;
1600 Kčs měsíčně v ostatních případech.
(1) Invalidní důchod spolu s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku
2200 Kčs měsíčně, jestliže pracovník
byl zaměstnán v I. pracovní kategorii po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod, nebo
se stal plně invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání II. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním;
byl zaměstnán celkem nejméně 20 roků ve II. pracovní kategorii, anebo
byl zaměstnán ve II. pracovní kategorii po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod, nebo
byl zaměstnán celkem nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a zaměstnání této kategorie netrvalo ke dni vzniku nároku na důchod, nebo
1800 Kčs měsíčně, jestliže pracovník
byl zaměstnán celkem nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod, anebo

(3) Invalidní důchod pracovníka staršího 20 let činí však nejvýše 90 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 9 odst. 3 a sníženého o částku rovnou dani ze mzdy stanovené ke dni vzniku nároku na důchod.

Ustanovení § 18 odst. 6 platí obdobně.
(4) Je-li invalidní důchod jediným zdrojem příjmu důchodce,

(1) Důchod vdovský a sirotčí náležejí:

(2) Dítěti oboustranně osiřelému náleží sirotčí důchod, i když nikdo z rodičů, popřípadě z osob, na něž dítě bylo převážně odkázáno výživou (§ 33 odst. 2), nesplnil podmínky pro nárok na invalidní nebo starobní důchod.

(6) Nárok na vdovský důchod nenáleží, jestliže manželství bylo uzavřeno po 60. roce věku pracovníka (důchodce) a netrvalo aspoň dva roky; to však neplatí, narodilo-li se z manželství nebo z předchozího soužití dítě anebo jestliže smrt nastala následkem úrazu.

(5) Vdovský důchod náleží za podmínek uvedených v předchozích odstavcích též rozvedené ženě, jestliže byla v době smrti bývalého manžela odkázána na příspěvek na výživu, až do skončení doby, do které měl bývalý manžel povinnost jej poskytovat; po této době může být vdovský důchod poskytován jen v případech hodných zřetele.

(4) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; při opětovném ovdovění vznikne však nárok na dřívější vdovský důchod znovu, jestliže by vdově náležel, kdyby se znovu neprovdala, a jestliže jí nenáleží nárok na vdovský důchod po posledním manželu.

(3) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a) až e) do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod nebo do pěti roků, zemřel-li manžel následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie.

(2) Po uplynutí této doby náleží vdovský důchod, jestliže vdova splňuje některou z těchto podmínek:

(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti manžela.

(7) Žije-li vdova ve společné domácnosti s druhem, výplata vdovského důchodu se zastaví; o zastavení výplaty rozhoduje okresní národní výbor. V případech hodných zřetele, zejména jde-li o starší vdovu, může okresní národní výbor povolit další výplatu vdovského důchodu nebo s přihlédnutím k příjmům vdovy a druha povolit výplatu tohoto důchodu ve snížené výměře. Byla-li výplata vdovského důchodu zastavena nebo vdovský důchod vyplácen ve snížené výměře, výplata důchodu se obnoví v původní výši, jestliže druh zemře nebo dojde ke zrušení soužití a vdovský důchod by náležel, kdyby vdova nežila ve společné domácnosti s druhem.

(8) Vdově, která nežila s manželem delší dobu před jeho smrtí ve společné domácnosti a jejíž manželství přestalo plnit svou společenskou funkci, náleží vdovský důchod, jen byla-li vdova v době smrti manžela odkázána na něj výživou.

(4) Rozvedené ženě (§ 30 odst. 5) a vdově, která nežila s manželem v době jeho smrti ve společné domácnosti (§ 30 odst. 8), náleží vdovský důchod jen do výše příspěvku na výživu, popřípadě výživného, a nesmí být vyšší než důchod zemřelého; ustanovení předchozího odstavce o nejnižší výměře vdovského důchodu tu neplatí.

(2) Vdovský důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl zaměstnán, se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu nárok v době smrti, kdyby byl plně invalidní.

(3) Vdovský důchod činí nejméně 360 Kčs měsíčně, nesmí však být vyšší než důchod zemřelého.

(5) Je-li vedle vdovy, která má nárok na vdovský důchod, také rozvedená žena, která má nárok na vdovský důchod, nesmí úhrn vdovských důchodů převyšovat důchod zemřelého; pokud by úhrn byl vyšší, snižují se tyto důchody poměrně.

(6) Je-li vdovský důchod jediným zdrojem příjmu vdovy, může být zvýšen na částku 550 Kčs měsíčně; má-li vdova též jiný příjem (důchod), může být vdovský důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 550 Kčs měsíčně. Je-li však tímto jiným příjmem starobní nebo invalidní důchod, lze zvýšit jen tento důchod (§ 18 odst. 5 a § 28 odst. 4). Ustanovení § 18 odst. 6 platí obdobně.

(1) Vdovský důchod činí 60 % důchodu

(1) Je-li vdova výdělečně činná, krátí se vdovský důchod o polovinu částky, o kterou úhrn vdovského důchodu a hrubého příjmu z výdělečné činnosti převyšuje měsíčně částku 1500 Kčs.

(2) Vdovský důchod se nekrátí výdělečně činné vdově

(6) Výplata sirotčího důchodu může být zastavena, uzavře-li poživatel sirotčího důchodu sňatek a je-li v rodině hrubý příjem na osobu vyšší než 620 Kčs měsíčně.

(1) Sirotčí důchod náleží dítěti (i osvojenému) zemřelého pracovníka (důchodce).

(4) Po skončení povinné školní docházky se sirotčí důchod nevyplácí, má-li dítě vlastní hrubý měsíční příjem vyšší než 620 Kčs.

(5) Nárok na sirotčí důchod zaniká osvojením dítěte; nárok se obnovuje zrušením osvojení nebo smrtí osvojitele, jestliže dítě nemá po něm nárok na sirotčí důchod.

(3) Sirotčí důchod náleží až do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 26. roku věku, jestliže dítě

(2) Sirotčí důchod náleží také dítěti, jestliže zemřel pracovník (důchodce), který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů, a dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou, kterou dítěti nemohou ze závažných příčin zajistit jeho rodiče.

(1) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí 30 % důchodu

(2) Sirotčí důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl zaměstnán, se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu nárok v době smrti, kdyby byl plně invalidní.

(3) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně 200 Kčs a nejvýše 450 Kčs měsíčně.

(4) Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte činí 450 Kčs měsíčně. Je-li však tento důchod jediným zdrojem příjmu dítěte, může být zvýšen na částku 550 Kčs měsíčně; má-li dítě též jiný příjem (důchod), může být sirotčí důchod zvýšen tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 550 Kčs měsíčně. Ustanovení § 18 odst. 6 platí obdobně.

(5) Jde-li o více dětí, nesmí být sirotčí důchod žádného z nich nižší než poměrný díl připadající na jedno dítě z úhrnu výchovného náležejícího k invalidnímu důchodu (§ 38 odst. 3).

(3) Důchod manželky se poskytuje ve výši 100 až 300 Kčs měsíčně podle sociálních poměrů rodiny.

(2) Důchod manželky může být přiznán za stejných podmínek také manželce poživatele důchodu starobního nebo invalidního (částečného invalidního).

(1) Manželce pracovníka, který získal dobu zaměstnání potřebnou pro nárok na invalidní důchod nebo starobní důchod, může být přiznán důchod manželky, jestliže není výdělečně činna ani nemá nárok na jiný důchod a

(2) Osobní důchod nahrazuje jiné důchody podle tohoto zákona nebo jiných předpisů.

(1) Zvlášť zasloužilým pracovníkům v oboru hospodářství, vědy, kultury a obrany vlasti, v oboru správy a v jiných úsecích veřejné činnosti nebo pozůstalým po nich může být přiznán osobní důchod. Vláda stanoví podrobnosti.

(1) Sociální důchod může být přiznán potřebným občanům, jestliže nemají nárok na jiný důchod a

(2) Je-li sociální důchod jediným zdrojem příjmu důchodce, může být přiznán až do výše 550 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem, může být sociální důchod přiznán až do takové výše, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu činil 550 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce, může být tento důchod přiznán až do výše 900 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem, může být sociální důchod přiznán až do takové výše, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu činil 900 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro přiznání sociálního důchodu oba manželé (druh a družka), může jim být přiznán společný sociální důchod až do výše rozdílu mezi částkou 900 Kčs a úhrnem příjmů obou manželů (druha a družky).

(5) Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky, poté náleží a vyplácí se za stejných podmínek jako sirotčí důchod.

(1) Výchovné náleží na každé dítě (§ 33) poživatele důchodu starobního, invalidního (částečného invalidního), osobního a sociálního.

a zvyšuje se na každé další dítě o 240 Kčs měsíčně.
(2) Výchovné činí měsíčně

	na jedno dítě	na dvě děti	na tři děti	na čtyři děti
	Kčs	Kčs	Kčs	Kčs
k důchodu invalidnímu
	140	430	880	1280
jinému	90	430	880	1280

(3) Jde-li o nezaopatřené dítě, které je podle posudku orgánů sociálního zabezpečení invalidní a které vyžaduje stálé péče, poskytuje se k výchovnému na ně příplatek ve výši 300 Kčs měsíčně; podmínkou přitom je, že dítě není umístěno v ústavu pro takové děti a že se mu neposkytuje invalidní důchod.

(4) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik důchodců, náleží výchovné tomu, kdo má nárok na vyšší výchovné, a při stejné výši výchovného tomu, jemuž bylo dříve přiznáno.

(6) Je-li dítě v přímém zaopatření jiné osoby než důchodce, vyplácí se výchovné této osobě; výchovné na dítě, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež z jiných důvodů než z důvodu léčení, se vyplácí tomuto ústavu.

(7) Má-li se výchovné na více dětí téhož oprávněného vyplácet různým příjemcům, rozdělí se celková částka připadající na všechny děti stejnou poměrnou částí na každé dítě. Přitom se haléřové částky zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.

(1) Občanům konajícím službu v ozbrojených silách, kteří nejsou vojáky z povolání a stali se plně (částečně) invalidními následkem úrazu anebo onemocnění vzniklých při výkonu služby v ozbrojených silách nebo v přímé souvislosti s ním, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod ve zvýšené výměře, v jaké se poskytuje při pracovním úrazu, a podle ustanovení o tomto důchodu.

(2) Občanům uvedeným v předchozím odstavci, kteří se stali v době, kdy konali službu v ozbrojených silách, plně (částečně) invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých za jiných okolností, než je uvedeno v předchozím odstavci, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod podle ustanovení o tomto důchodu.

(3) Důchody se vyměřují z částky 1 000 Kčs měsíčně; jestliže byl občan bezprostředně před nástupem služby v ozbrojených silách důchodově zabezpečen podle tohoto zákona, vyměřuje se důchod z průměrného měsíčního výdělku, je-li to pro něj výhodnější.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží ve zvýšené výměře, v jaké se poskytuje při pracovním úrazu, a podle ustanovení o tomto důchodu též
občanům povolaným k osobním úkonům podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky, účastníkům civilní obrany, účastníkům přípravy k obraně Československé socialistické republiky*), příslušníkům Lidových milicí, pomocníkům Pohraniční stráže a členům Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který vznikl při plnění jejich úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží podle ustanovení o tomto důchodu též

(3) Ustanovení § 40 odst. 3 platí obdobně.

(1) Invalidní důchod podle § 40 odst. 1 a § 41 odst. 1 se vyměřuje ve výši stanovené v § 23 odst. 1 písm. a) a v § 26 a činí nejméně 650 Kčs měsíčně; částečný invalidní důchod podle těchto ustanovení činí nejméně 450 Kčs měsíčně.

(2) Pozůstalým po občanech, kteří zemřeli následkem poškození zdraví utrpěného způsobem uvedeným v § 40 a 41 nebo byli poživateli důchodů podle těchto ustanovení, náleží důchody pozůstalých.

(1) Členové rodiny občana konajícího službu v ozbrojených silách (dále jen „voják“), s výjimkou služby vojáků z povolání, mají nárok na zaopatřovací příspěvek, pokud voják nemá nárok na náhradu mzdy.

(2) Zaopatřovací příspěvek se poskytuje též některým jiným osobám, které jsou závislé výživou na vojákovi.

(1) Nárok na zaopatřovací příspěvek mají

(2) Prováděcí předpisy stanoví,

(1) Zaopatřovací příspěvek pro nezaopatřené dítě činí 170 Kčs měsíčně.

(2) Zaopatřovací příspěvek pro nezaopatřené dítě se krátí o částku, o kterou vlastní hrubý příjem dítěte převyšuje částku 620 Kčs měsíčně.

(3) Zaopatřovací příspěvek pro nezaopatřené dítě se poskytuje vedle přídavků na děti, vedle výchovného i vedle sirotčího důchodu.

(1) Zaopatřovací příspěvek pro manželku, družku vojáka, jeho zletilou příbuznou a manžela vojákyně činí 500 Kčs měsíčně.

(2) Manželce, která nežije s vojákem ve společné domácnosti, rozvedené manželce a matce dítěte vojáka, která není za něj provdána, se poskytuje zaopatřovací příspěvek ve výši výživného, popřípadě příspěvku na výživu přiznaného soudem, nejvýše však ve výši 500 Kčs měsíčně.

(3) Má-li manželka, zletilá příbuzná, družka vojáka nebo manžel vojákyně jiný příjem z výdělečné činnosti a nepečuje o dítě (§ 11 odst. 4), krátí se zaopatřovací příspěvek o polovinu částky, o kterou úhrn zaopatřovacího příspěvku a hrubého příjmu převyšuje měsíčně částku 1500 Kčs.

(1) Nárok na zaopatřovací příspěvek náleží od prvního dne služby v ozbrojených silách; splní-li se předpoklady pro nárok na zaopatřovací příspěvek (např. uzavření sňatku, narození dítěte) teprve po nástupu služby v ozbrojených silách, vzniká nárok ode dne, kdy se tak stalo. Má-li však voják nárok na náhradu mzdy za dobu po nástupu této služby, náleží zaopatřovací příspěvek až ode dne následujícího po dni, za který ještě náležela tato náhrada mzdy.

(2) Nárok na zaopatřovací příspěvek zaniká dnem, kterým pominula některá z podmínek pro trvání nároku. Skončí-li však služba v ozbrojených silách nebo pomine-li některá z podmínek trvání nároku až po 25. dni v měsíci, zaniká nárok na zaopatřovací příspěvek až posledním dnem téhož kalendářního měsíce.

(1) Je-li oprávněný umístěn v léčebném ústavu po dobu delší dvou měsíců, vyplácí se počínajíc třetím měsícem polovina zaopatřovacího příspěvku.

(2) Zaopatřovací příspěvek se nevyplácí, je-li oprávněný déle než jeden měsíc

(1) Služby sociálního zabezpečení se poskytují občanům, kteří potřebují pomoc společnosti k překonání nepříznivých životních poměrů.

(2) Nově vytvořené socialistické společenské vztahy vyžadují, aby si občané a v rodině zejména děti a rodiče vzájemně pomáhali. Národní výbory působí soustavnou výchovou občanů k tomu, aby pomáhali spoluobčanům starým a těžce poškozeným na zdraví a aby se upevňovaly rodinné vztahy, zejména aby se děti podílely na dalším zvyšování životní úrovně svých rodičů a pečovaly o ně, jestliže takovou péči potřebují.

(1) Občanům se změněnou pracovní schopností se umožňuje pracovní uplatnění na místech vhodných pro ně se zřetelem na jejich zdravotní stav, schopnosti a kvalifikaci. Závody provádějí za součinnosti orgánů Revolučního odborového hnutí a podle pokynů národních výborů výběr vhodných pracovních míst pro tyto občany a sestavují seznamy takto vybraných pracovních míst.

(2) Národní výbory sestavují za součinnosti závodů každoročně plán zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností. Závody provádějí technická a organizační opatření, která umožňují co nejširší pracovní uplatnění občanům se změněnou pracovní schopností.

(3) Plán zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností a technická a organizační opatření závodů tvoří součást jejich hospodářských plánů. Při hodnocení, jak závod plní úkoly vyplývající ze státního plánu rozvoje národního hospodářství, se přihlíží též k plnění plánu zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností; v závažných případech neplnění tohoto plánu zastaví okresní národní výbor závodu nábor z ostatních zdrojů pracovních sil.

(4) Ústřední komise lidové kontroly a statistiky stanoví v dohodě se Státní plánovací komisí a se Státním úřadem sociálního zabezpečení, jak závody vykazují občany se změněnou pracovní schopností pro účely kontroly plnění hospodářského plánu.

(1) Národní výbory sledují v součinnosti s orgány Revolučního odborového hnutí a jiných společenských organizací, jaký vliv má příprava pro povolání, výkon zaměstnání a pracovní prostředí na zdravotní stav občanů se změněnou pracovní schopností a zda tito občané nepotřebují další pomoci.

(2) Občanům se změněnou pracovní schopností se poskytuje soustavná dispenzární péče podle předpisů o léčebně preventivní péči.

(1) Sjednání pracovního poměru s občanem se změněnou pracovní schopností nelze odmítnout s poukazem na jeho zdravotní stav, jestliže národní výbor doporučil přijetí občana na místo, které je uvedeno v seznamu vhodných pracovních míst pro občany se změněnou pracovní schopností. Obdobně nesmí škola odmítnout přijetí mladistvého se změněnou pracovní schopností ke studiu s poukazem na jeho zdravotní stav, jestliže takovou přípravu pro povolání označil národní výbor za vhodnou.

(1) Závody zabezpečují občanům se změněnou pracovní schopností vhodné pracovní uplatnění a jsou zejména povinny

(2) Doporučení vhodného pracovního uplatnění občana se změněnou pracovní schopností, které dá okresní národní výbor závodu, je pro závod závazné a závod je povinen vyhovět mu bez průtahů.

(1) Občanům s těžkým tělesným nebo smyslovým poškozením, zejména nevidomým a občanům s těžkým poškozením pohybového nebo nosného ústrojí, se poskytují služby, popřípadě peněžité příspěvky k překonání obtíží, jež jim způsobují uvedené vady. Umožňuje se jim zejména účast na společném stravování, poskytuje se jim pečovatelská služba v jejich bytech a poskytují se jim pomůcky potřebné k odstranění, zmírnění nebo překonání následků jejich poškození; místo těchto pomůcek může být poskytnut peněžitý příspěvek na jejich opatření.

(2) Občanům s těžkým tělesným nebo smyslovým poškozením, které podstatně omezuje jejich pohybovou schopnost, se poskytují podle druhu a stupně poškození zvláštní výhody (např. v dopravě nebo při potřebě průvodce).

(3) Občanům, kteří pro velmi těžké tělesné nebo smyslové poškození anebo pro duševní vady potřebují ústavní péči, se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a kulturní péče, jakož i příležitost k přiměřenému pracovnímu uplatnění, popřípadě i jiné služby v ústavech sociální péče pro dospělé osoby tělesně (smyslově) vadné, popřípadě v ústavech sociální péče pro dospělé osoby duševně vadné.

(1) Dětem a mladistvým s těžkým tělesným poškozením, které znemožňuje nebo podstatně ztěžuje normální způsob výchovy, vzdělání a pracovního výcviku, se poskytuje ubytování, zaopatření, školní vzdělání, výchova, zdravotní péče a příprava pro povolání v ústavech sociální péče pro tělesně vadnou mládež.

(2) Dětem a mladistvým, kteří nejsou schopni vzdělávání pro duševní vadu, se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a výchovná péče a zácvik pro výkon přiměřené práce v ústavech sociální péče pro duševně vadnou mládež.

(3) Dětem a mladistvým, kteří nejsou schopni vzdělávání pro duševní vadu a žijí v rodinách, se poskytuje stravování a zdravotní a výchovná péče v zařízeních pro denní, popřípadě týdenní pobyt.

(1) Starým občanům se poskytují služby, kterými se usnadňuje život ve stáří a umožňuje uspokojování zvláštních potřeb odůvodněných stářím. Práce v domácnosti se jim usnadňuje účastí na společném stravování a poskytováním pečovatelské služby v jejich bytech. Vytvářením vhodných podmínek se jim usnadňuje účast na společenském a kulturním životě, jakož i pracovní i veřejná činnost podle jejich zájmů a zdravotního stavu.

(2) Ubytování, zaopatření, zdravotní a kulturní péči a jiné služby lze poskytnout starým občanům, zejména občanům s trvale upravenými chorobnými stavy, v ústavech sociální péče pro staré občany (domovech důchodců), pokud chorobný stav nevyžaduje léčení v lůžkovém zdravotnickém zařízení.

(1) Národní výbor může požadovat od příjemce služby plnou nebo částečnou úhradu nákladů na služby poskytované podle dílu třetího a čtvrtého této části zákona. Národní výbor může uložit příjemci služby úhradu nákladů podle jeho hospodářských poměrů.

(2) Nemůže-li příjemce služby uhradit náklady na službu, může národní výbor požadovat úhradu postupně od manžela, dětí nebo rodičů příjemce služby, kteří jsou povinni vyživovat příjemce služby; nedojde-li k dohodě, rozhoduje soud na návrh národního výboru.

(2) Státní úřad sociálního zabezpečení řídí a kontroluje provádění sociálního zabezpečení a zajišťuje, aby úkoly sociálního zabezpečení byly plněny v souladu s možnostmi a potřebami společnosti; odpovídá za účelné vynakládání prostředků na sociální zabezpečení a za odbornou výchovu pracovníků na tomto úseku a rozhoduje o dávkách důchodového zabezpečení. Vláda může přenést rozhodování o těchto dávkách na národní výbory.

(1) Národní výbory zabezpečují ve svých obvodech úkoly na úseku sociálního zabezpečení v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství a se zřetelem na jeho potřeby a odpovídají za to, že prostředky určené na sociální zabezpečení budou vynakládány účelně a hospodárně.

(2) Národní výbory při provádění sociálního zabezpečení organizují služby sociálního zabezpečení, rozhodují o těchto službách, o zaopatřovacím příspěvku členů rodin občanů konajících službu v ozbrojených silách, o zaopatřovacím příspěvku umělců po dobu vojenského cvičení, ve věcech jejich zabezpečení v nemoci a o dávkách zabezpečení důchodců v nemoci; spolupůsobí v řízení o dávkách důchodového zabezpečení a rozhodují o těchto dávkách v rozsahu na ně přeneseném*); rozvíjejí všestrannou péči o invalidy a občany se změněnou pracovní schopností a pečují o vytváření podmínek pro prodlužování pracovní činnosti starších pracovníků a pro aktivní účast důchodců v hospodářském, kulturním a veřejném životě.

(3) Národní výbory zabezpečují co nejširší účast pracujících na provádění sociálního zabezpečení a jeho kontrole zejména přibíráním pracujících k přímé účasti na rozhodování v komisích sociálního zabezpečení a užších komisích, které zřizují při komisích sociálního zabezpečení.

(1) Krajské a okresní národní výbory zřizují při komisích sociálního zabezpečení posudkové komise sociálního zabezpečení jako jejich užší komise, které rozhodují zejména o tom, zda zdravotní stav nebo pracovní schopnost posuzovaného odůvodňuje poskytnutí dávky nebo služby sociálního zabezpečení. Krajské posudkové komise sociálního zabezpečení podávají též znalecké posudky v soudním řízení ve věcech důchodového zabezpečení, jestliže nárok závisí na zdravotním stavu žadatele o dávku.

(2) Státní úřad sociálního zabezpečení může zřídit jako svůj orgán posudkovou komisi sociálního zabezpečení k rozhodování v případech, v nichž zjišťování zdravotního stavu nebo pracovní schopnosti vyžaduje zvláštních odborných znalostí. Podává-li tato komise znalecký posudek v soudním řízení, projedná jej v jiném složení, než ve kterém rozhodla.

(1) Zásady uspořádání a působnosti orgánů národních výborů ve věcech sociálního zabezpečení stanoví vláda; podrobnosti stanoví Státní úřad sociálního zabezpečení.

(2) Vláda může též stanovit odchylky od tohoto zákona, pokud jde o působnost, organizaci a řízení posudkové služby ve věcech plné (částečné) invalidity.

(1) Závody jsou povinny vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku a její výši, zejména o době a druhu zaměstnání, o výši výdělku svých pracovníků, o sjednání a skončení pracovního poměru s důchodcem, jakož i okolnostech rozhodných pro provádění péče o občany se změněnou pracovní schopností, a hlásit je orgánům sociálního zabezpečení. Na vyzvání těchto orgánů jsou závody povinny podat taková hlášení kdykoliv. Orgány sociálního zabezpečení mají právo přezkoumat správnost a úplnost hlášení.

(2) Zavinil-li závod nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, zejména neoznámením vstupu poživatele důchodu do zaměstnání (přijetí za člena výrobního družstva, započetí pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu), že dávka byla poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinen nahradit neprávem vyplacené částky. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené částky rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný rozhodnout o dávce; tento orgán také může od požadování náhrady zcela nebo zčásti upustit.

(3) Nárok na náhradu se promlčuje do tří let ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil, že dávka byla poskytnuta neprávem.

(1) Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se vydává vždy písemně.

(2) O opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských národních výborů jako odvolacích orgánů a Státního úřadu sociálního zabezpečení o zákonných nárocích ve věcech důchodového zabezpečení rozhoduje soud. Proti rozhodnutí okresního národního výboru, které je toliko podkladem rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení, se nelze odvolat ke krajskému národnímu výboru. Soud přezkoumává toto rozhodnutí jen při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení. Zruší-li soud rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení i rozhodnutí národního výboru, vydá Státní úřad sociálního zabezpečení nové rozhodnutí, i pokud jde o otázky řešené v rozhodnutí národního výboru.

(3) Bylo-li rozhodnutí okresního národního výboru, které je toliko podkladem rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení, vydáno před 1. červencem 1964, platí pro opravné řízení správní dosavadní předpisy. Ustanovení odstavce 2 věty třetí a čtvrté platí i v tomto případě; tato ustanovení platí rovněž při soudním přezkoumávání rozhodnutí Státního úřadu sociálního zabezpečení, jestliže soud nevydal rozhodnutí o opravném prostředku do 30. června 1964.

(4) Nemá-li navrhovatel obecný soud v Československé socialistické republice, je příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který rozhodnutí vydal.

(5) Požádá-li účastník řízení před uplynutím lhůty k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet nová lhůta k opravnému prostředku ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.

(6) Opravný prostředek je podán včas i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u okresního národního výboru příslušného podle místa bydliště.

(8) O odvoláních proti jiným rozhodnutím národního výboru ve věcech důchodového zabezpečení se rozhoduje jen ve správním řízení.

(7) Opravný prostředek, o němž rozhoduje soud, lze vzít zpět bez jeho souhlasu, jestliže navrhovateli bylo novým rozhodnutím příslušného orgánu plně vyhověno.

(9) Opravný prostředek proti rozhodnutí o snížení, odnětí nebo o zastavení výplaty dávek nemá odkladný účinek.

(1) Náklady řízení o dávky (služby) hradí stát.

(2) Stát též uhrazuje cestovné, stravné a nocležné, popřípadě i jiné nutné výlohy a ušlý výdělek občanům, kteří se podrobí vyšetření zdravotního stavu nebo se na vyzvání dostaví k jednání posudkové komise sociálního zabezpečení.

(1) Služba vojáků z povolání vykonávaná po 31. prosinci 1964 se zařazuje pro účely důchodového zabezpečení do I. nebo II. kategorie podle druhů vykonávaných funkcí.

(2) Ministři národní obrany a vnitra určí v oborech své působnosti, které funkce vojáků z povolání se zařazují do I. kategorie; přitom mohou stanovit, v jakém rozsahu se započítává doba výkonu některých těchto funkcí do doby zaměstnání.

(3) Ministři národní obrany a vnitra stanoví, které druhy služeb se hodnotí jako doby zaměstnání III. pracovní kategorie.

(1) Na starobní důchod má nárok voják z povolání, který má nejméně 25 roků doby zaměstnání a v době služby v ozbrojených silách dosáhl věku aspoň

(2) Na starobní důchod podle tohoto dílu má nárok též občan, který byl vojákem z povolání, měl ke dni propuštění ze služby v ozbrojených silách nejméně 25 roků doby zaměstnání a dosáhl v době trvání zaměstnání (pracovní činnosti) věku aspoň

(3) Ustanovení § 11 odst. 3 až 5 platí obdobně.

(1) Základní výměra starobního důchodu vojáka z povolání nebo občana uvedeného v § 99 odst. 2, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí

průměrného měsíčního výdělku, avšak jen do výše stanovené v následujícím odstavci; přitom se započítává jen doba služby v ozbrojených silách (zaměstnání) vykonávané po dosažení věku 18 let.
(2) K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítají od 21. roku zaměstnání za každý rok služby v ozbrojených silách (zaměstnání)

I. kategorie	2 %,
II. kategorie	1,5 % a
III. kategorie	1 %

(3) Starobní důchod podle odstavce 1 písm. b) činí ke dni vzniku nároku nejvýše 70 % průměrného měsíčního výdělku.

(4) Ustanovení § 13 odst. 3 a 5 platí obdobně.

Částkou převyšující tyto výměry se starobní důchod vyměří, jen pokud jde o zvýšení starobního důchodu za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod; důchod spolu s tímto zvýšením a s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí však přesáhnout částku 2500 Kčs měsíčně.
2000 Kčs měsíčně, konal-li voják z povolání nejméně 20 roků jinou službu v I. kategorii v ozbrojených silách [§ 99 odst. 1 písm. b)];
2200 Kčs měsíčně, jde-li o vojáka z povolání nebo občana, který byl vojákem z povolání, jestliže konali nejméně 20 roků službu výkonného letce nebo službu jí postavenou naroveň [§ 99 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b)];
(1) Starobní důchod spolu s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku
1800 Kčs měsíčně v ostatních případech [§ 99 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a)].

(2) Ustanovení § 18 odst. 2 až 6 platí obdobně.

(1) Konal-li voják z povolání službu v ozbrojených silách (zaměstnání) přede dnem vzniku nároku na invalidní důchod nejméně 25 roků anebo po dobu, jež s přičtením doby od vzniku nároku na důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen dosahuje nejméně 25 roků, činí základní výměra invalidního důchodu

(2) Ustanovení § 23 odst. 2 až 5 platí obdobně.

2000 Kčs měsíčně, jestliže voják z povolání konal službu v ozbrojených silách v I. kategorii
(1) Invalidní důchod spolu s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku
2200 Kčs měsíčně, jde-li o vojáka z povolání, který konal službu výkonného letce nebo službu jí postavenou naroveň
po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod a trval-li výkon této služby ke dni vzniku nároku na důchod, nebo
1800 Kčs měsíčně v ostatních případech.
po dobu nejméně 20 roků anebo
se stal plně invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu této služby anebo v přímé souvislosti s ním;
se stal plně invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu této služby anebo v přímé souvislosti s ním;
po dobu nejméně 20 roků anebo
po dobu potřebnou pro nárok na invalidní důchod a trval-li výkon této služby ke dni vzniku nároku na důchod, nebo

(2) Ustanovení § 28 odst. 2 až 4 platí obdobně.

(1) Splňuje-li voják z povolání podmínky pro nárok na důchod již při propuštění ze služby v ozbrojených silách, přizná se dávka bez žádosti. V ostatních případech se uplatňuje nárok na dávku žádostí u okresní vojenské správy, v jejímž obvodu žadatel bydlí; v oboru působnosti ministerstva vnitra se žádost podává u příslušné součásti ministerstva vnitra.

(2) Řízení ve věcech invalidity (částečné invalidity) provádějí posudkové komise sociálního zabezpečení (§ 85 odst. 1). Schopnost vojáků z povolání k výkonu služby v ozbrojených silách posuzují lékařské komise ministerstev národní obrany a vnitra, které též rozhodují o přímé souvislosti vzniku úrazu nebo onemocnění s výkonem služby pro účely řízení o invalidním (částečném invalidním) důchodu.

(3) O odvoláních proti rozhodnutím orgánů ministerstva národní obrany a ministerstva vnitra ve věcech dávek důchodového zabezpečení se rozhoduje ve správním řízení.

(4) Jinak platí o řízení v sociálním zabezpečení v ozbrojených silách obdobně § 89 až 94.

(5) Prováděcí předpisy stanoví, kdy ministerstva národní obrany a vnitra nebo jejich orgány provádějí řízení o dávkách a službách sociálního zabezpečení, výplatu dávek a poskytování služeb, jestliže

(1) Podle tohoto zákona se posuzují od 1. července 1964 i nároky na dávky, jejichž podmínky se splnily před tímto dnem a nezakládaly nárok na dávky podle dosavadních předpisů, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) O nárocích na dávky, jež vznikly před 1. červencem 1964 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, zejména proto, že pracovník pokračuje v zaměstnání, se rozhodne podle dosavadních předpisů s odchylkami podle dalších ustanovení.

(4) Poživatelé dávek důchodového zabezpečení, na něž vznikl nárok před 1. červencem 1964, jsou povinni ohlásit do 15. července 1964 skutečnosti, které podle tohoto zákona odůvodňují zánik nároku na dávku, snížení dávky nebo zastavení její výplaty.

(3) Dávky důchodového zabezpečení přiznané podle předpisů platných před 1. červencem 1964 se považují za dávky podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 30. června 1964, pokud nevyplývá něco jiného z § 124 až 126. Další trvání nároku na tyto dávky se posuzuje podle tohoto zákona s odchylkami stanovenými v § 116 a 120 až 123.

(1) Doba pracovního poměru před 1. říjnem 1948, která se nepovažovala za dobu zaměstnání podle dosavadních předpisů, není dobou zaměstnání ani podle tohoto zákona, jestliže pracovník vykonával zároveň samostatnou výdělečnou činnost, která byla hlavním zdrojem jeho výživy.

(2) Doba služby v tzv. vládním vojsku, doba služby vojáků z povolání v armádě tzv. Slovenského státu a doba služby příslušníků policie a četnictva přijatých do služeb v době nesvobody se nezapočítává do doby zaměstnání; doby těchto služeb se však započítávají v rozsahu, v jakém se kryjí s dobou účasti na boji proti fašismu.

(4) Starobní důchod v plné výši se po dobu dalšího zaměstnání a pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu neposkytuje, pokud vláda nestanoví výjimky.

(1) Pracovníkům, kteří splnili před 1. červencem 1964 podmínky pro nárok na starobní důchod v plné výši podle předpisů platných před 1. červencem 1964*), náleží starobní důchod podle dosavadních předpisů. Jsou-li tito pracovníci k 1. červenci 1964 zaměstnáni, zvyšuje se jejich nárok na starobní důchod

(3) Starobní důchod spolu se zvýšením za dobu dalšího zaměstnání vykonávaného po 30. červnu 1964 nesmí být vyšší než 90 % průměrného měsíčního výdělku neomezeného podle § 9 odst. 3 a sníženého o částku rovnou dani ze mzdy stanovené ke dni vzniku nároku na důchod.

(2) Jestliže pracovníci uvedení v předchozím odstavci byli po vzniku nároku na starobní důchod v plné výši nepřetržitě zaměstnáni, vypočítá se starobní důchod i jeho zvýšení za dobu zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod z průměrného měsíčního výdělku (§ 9), je-li to pro důchodce výhodnější. V ostatních případech se vypočte starobní důchod i zvýšení z jedné dvanáctiny dosavadního průměrného ročního výdělku; to platí též, vstoupí-li důchodce do zaměstnání po 30. červnu 1964.

(3) Ustanovení § 114 odst. 2 a 3 platí obdobně.

(1) Pracovníkům, kteří splnili před 1. červencem 1964 podmínky pro nárok na starobní důchod v poměrné výši**) a kteří jsou k 1. červenci 1964 zaměstnáni, zvyšuje se nárok na starobní důchod

(2) Starobní důchod v poměrné výši se po dobu dalšího zaměstnání a pracovní činnosti v jednotném zemědělském družstvu neposkytuje, pokud vláda nestanoví výjimky.

které vznikly před 1. červencem 1964, se zachovávají, i kdyby oprávnění nesplňovali podmínky pro nárok na starobní důchod stanovené tímto zákonem.
(1) Nároky na starobní důchod náležející

(2) Nárok na starobní důchod podle tohoto zákona nevznikne, jestliže před 1. lednem 1957 vznikl nárok na invalidní důchod a trvá i po 30. červnu 1964.

(3) Starobní důchod v nejnižší výměře podle odstavce 1 může být vyměřen nad 90 % průměrného měsíčního výdělku, je-li tento důchod jediným zdrojem výživy důchodce a jeho rodiny nebo jde-li o manželskou dvojici, která nemá hrubý příjem vyšší než 400 Kčs měsíčně na osobu.

520 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň tři roky,
z toho vždy aspoň rok po 30. červnu 1964; do těchto dob se nepočítá doba, po kterou pracovník pobíral starobní důchod nebo jeho část.
440 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň rok,
480 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání celkem aspoň dva roky, a
(1) Jestliže pracovník, jemuž vznikl před 1. červencem 1964 nárok na starobní důchod v plné výši, byl po vzniku tohoto nároku zaměstnán, činí starobní důchod po jeho zvýšení za dobu dalšího zaměstnání nejméně

(2) Starobní důchod v nejnižší výměře podle předchozího odstavce nesmí však činit více než 90 % průměrného měsíčního výdělku sníženého o částku rovnou dani ze mzdy stanovené ke dni vzniku nároku na důchod; průměrný měsíční výdělek se určuje z výdělků dosažených za posledních 10 (5) kalendářních let před rokem, v němž vznikl nárok na důchod nebo v němž skončilo zaměstnání, podle toho, co je pro pracovníka výhodnější.

(1) Stal-li se poživatel invalidního důchodu,

(4) Ustanovení § 117 odst. 2 a 3 platí obdobně.

450 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání po 30. červnu 1964 celkem aspoň rok,
600 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání po 30. červnu 1964 celkem aspoň tři roky.
520 Kčs měsíčně, trvalo-li další zaměstnání po 30. červnu 1964 celkem aspoň dva roky, a
(3) Invalidní důchod pracovníka, kterému vznikl nárok na tento důchod před 1. červencem 1964 a který byl dále zaměstnán, činí po skončení zaměstnání nejméně

(2) Stal-li se poživatel částečného invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. lednem 1965, po tomto dni plně invalidním, vyměří se invalidní důchod podle tohoto zákona; tento důchod však nesmí být nižší než dosavadní částečný invalidní důchod, ani než dřívější invalidní důchod, na nějž vznikl nárok před 1. lednem 1957.

(5) Vdovský důchod družky náležející ke dni 30. června 1964 se zachovává za stejných podmínek jako vdovský důchod vdovy.

(2) Na vdovské důchody vyplácené ke dni 30. června 1964 se nevztahují ustanovení § 30 odst. 6 a 8.

(1) Vdovský důchod náležející ke dni 30. června 1964 zůstává zachován, i když jeho poživatelka nesplňuje podmínky pro nárok na vdovský důchod podle § 30 odst. 2, jestliže dosáhla ke dni 30. června 1964 věku aspoň 47 let a jde o vdovský důchod po občanu, který zahynul následkem poškození zdraví utrpěného při odbojové činnosti nebo následkem politické, národní nebo rasové persekuce v době nesvobody.

(3) Ustanovení tohoto zákona o rozvedených ženách se vztahují též na ženy rozloučené a rozvedené podle dřívějších předpisů.

(4) Vdovecký důchod poskytovaný podle předpisů platných před 1. červencem 1964 se považuje od 1. července 1964 za invalidní důchod; další trvání nároku na vdovecký důchod se posuzuje podle ustanovení tohoto zákona o trvání nároku na invalidní důchod.

(3) Jestliže se sejde vdovský důchod s důchodem starobním nebo invalidním (částečným invalidním), vyplácí oba důchody orgán, který vyplácí starobní nebo invalidní (částečný invalidní) důchod.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí též pro sloučení některé z dávek uvedených v § 122 odst. 1 nebo některého z obdobných důchodů z důchodového zaopatření příslušníků ozbrojených sil s jiným důchodem poskytovaným z důchodového zabezpečení pracovníků nebo z důchodového zaopatření příslušníků ozbrojených sil; sejde-li se však některá z dávek uvedených v § 122 odst. 1 se sociálním důchodem, slučuje se tato dávka s tímto důchodem.

(1) Jestliže se vedle výsluhového, invalidního (částečného invalidního) nebo vdovského důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. říjnem 1964 podle předpisů o důchodovém zaopatření příslušníků ozbrojených sil, vyplácí důchod téhož druhu podle předpisů o důchodovém zabezpečení pracovníků, slučuje se od 1. října 1964 nižší důchod s vyšším důchodem v jeden důchod a důchod takto sloučený vyplácí orgán, který vyplácel vyšší důchod.

(3) Vdovský důchod vyměřený z důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. červencem 1964, nesmí činit více než
960 Kčs měsíčně, jde-li o důchod po pracovníku III. pracovní kategorie.
1080 Kčs měsíčně, jde-li o důchod po pracovníku II. pracovní kategorie;
1320 Kčs měsíčně, jde-li o důchod po pracovníku I. pracovní kategorie;

(4) Důchody vyplácené podle předpisů platných před 1. červencem 1964, na něž se vztahují ustanovení předchozích odstavců, budou upraveny, popřípadě bude zastavena jejich výplata, počínajíc splátkou splatnou v červenci 1964. Splátky na starobní a vdovské důchody za měsíc červenec až září 1964 se považují za zálohy na důchod. Přeplatky vzniklé do konce září 1964, které nelze zúčtovat s dalšími splátkami důchodu, nebudou vymáhány, jestliže jde o přeplatky na důchodech náležejících podle předpisů platných před 1. červencem 1964 i při dalším zaměstnání a jestliže důchodce splnil svou ohlašovací povinnost (§ 108 odst. 4).

(2) Starobní a invalidní důchody, na něž vznikl nárok před 1. lednem 1957, nesmějí být vyšší než starobní a invalidní důchody v nejvyšší výměře stanovené podle tohoto zákona pevnými částkami a snížené o částku rovnou zvláštní dani z důchodu.

(1) Pro dávky, na něž vznikl nárok před 1. červencem 1964, platí ustanovení tohoto zákona

(5) Zvýšení důchodu podle odstavců 1 a 2, důchod z penzijního nadlepšení a příplatek k důchodu podle odstavce 3 se slučují s důchodem z důchodového zabezpečení a považují se za tento důchod.

(4) Náleží-li oprávněnému více nároků získaných v dřívějším veřejném penzijním zaopatření, v penzijním nadlepšení a ze závazků rozpočtových a hospodářských organizací podle předchozích odstavců, platí jejich ustanovení o úhrnu těchto nároků.

(3) Ustanovení předchozích odstavců platí též o důchodech z penzijního nadlepšení a o příplatcích k důchodům z důchodového zabezpečení vzniklých ze závazků rozpočtových a hospodářských organizací.

(2) Vznikne-li nárok na starobní nebo invalidní důchod z důchodového zabezpečení po 30. červnu 1964, zachovávají se nároky na zvýšení důchodu podle předchozího odstavce, jestliže úhrn důchodu a zvýšení nepřesahuje částku 1000 Kčs měsíčně, nejvýše však do výše 70 %, popřípadě 60 % průměrného měsíčního výdělku (§ 13 odst. 4 a § 23 odst. 4); přesahuje-li tento úhrn částku 1000 Kčs měsíčně, zachovávají se až do částky 100 Kčs měsíčně, nejvýše však do výše 70 %, popřípadě 60 % průměrného měsíčního výdělku. Ustanovení § 18 odst. 1 a 4 a § 28 odst. 1 a 3 platí obdobně.

(1) Nároky získané v dřívějším veřejném penzijním zaopatření ke dni 31. března 1950 na zvýšení důchodů podle § 3 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 113/1950 Sb., § 3 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 114/1950 Sb. a § 7 odst. 1 a 2 vládního nařízení č. 115/1950 Sb. se u důchodů, na něž vznikl nárok před 1. červencem 1964, zachovávají v dosavadní výši, jestliže spolu s důchodem z důchodového zabezpečení, k němuž náležejí, nepřesahují částku 1000 Kčs měsíčně; přesahují-li tuto částku, zachovávají se až do částky 100 Kčs měsíčně, úhrn důchodu a tohoto zvýšení se však touto úpravou nesmí snížit pod částku 1000 Kčs měsíčně.

(4) Nebyl-li důchodce zaměstnán ke dni 1. července 1964, vyloučí se na žádost důchodce ze zdanění zvýšení důchodu za dobu dalšího zaměstnání (odstavec 3) a za dobu odbojové činnosti a věznění (internace) z politických, národnostních nebo rasových důvodů v době nesvobody.

(3) Zvýšení důchodu za dobu dalšího zaměstnání vykonávaného před 1. červencem 1964 nepodléhá zvláštní dani z důchodu, jestliže pracovník byl zaměstnán ke dni 1. července 1964 a jde o zvýšení za dobu zaměstnání

(2) Požívá-li důchodce dva nebo více důchodů z důchodového zabezpečení (pojištění), podléhá zvláštní dani z důchodu úhrn všech důchodů, a to i tehdy, jestliže nárok na některý z těchto důchodů vznikl před 1. lednem 1957.

(1) Ustanovení § 63 a 65 o zvláštní dani z důchodu se vztahují též

(3) Jestliže poživateli některé z dávek uvedených v odstavci 1 vznikne nárok na důchod z důchodového zabezpečení, platí o souběhu těchto nároků obdobně § 56 odst. 2; po úpravě podle tohoto ustanovení se dávka slučuje s důchodem z důchodového zabezpečení v jediný důchod a považuje se za tento důchod.

(1) Z dávek poskytovaných podle předpisů platných před 1. lednem 1957 mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly uvedené předpisy,

(2) Je-li některá z dávek uvedených v předchozím odstavci vyplácena k 30. červnu 1964 vedle starobního, invalidního (částečného invalidního), vdovského, sirotčího nebo sociálního důchodu anebo vedle důchodu manželky, slučuje se s tímto důchodem v jediný důchod a považuje se za tento důchod.

(1) Nároky na dávky, jejichž podmínky se splnily před 1. říjnem 1964, se posuzují podle předpisů o důchodovém zaopatření platných před 1. říjnem 1964, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Dávky důchodového zaopatření přiznané podle předpisů platných před 1. říjnem 1964 se považují za dávky podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 30. září 1964, pokud nevyplývá něco jiného z § 131 až 134, 136 a 137; přitom se výsluhový důchod považuje za starobní důchod. Další trvání nároku na tyto dávky se posuzuje podle tohoto zákona s odchylkami stanovenými v § 131, 134 a 136.

(3) Ustanovení § 108 odst. 4 platí obdobně.

(1) Doba služby konané v ozbrojených silách od 9. května 1945 do 31. prosince 1964 se hodnotí jako výkon funkce I. kategorie.

(2) Ministři národní obrany a vnitra stanoví, které doby před 9. květnem 1945*) a v jakém rozsahu se hodnotí jako výkon funkce I. nebo II. kategorie.

(3) Ministři národní obrany a vnitra mohou též povolovat výjimky z podmínky 20 let služby v I. nebo v II. kategorii, stanovené pro vznik nároku na starobní důchod, vojákům z povolání, kteří tuto podmínku nemohou splnit pro svůj věk a zúčastnili se intenzívní výstavby ozbrojených sil.

(4) Zaopatřovací požitky, které byly přiznány při propuštění ze služby v ozbrojených silách ze zdravotních důvodů před 1. lednem 1953 a jejichž poživatelé dosáhli před 1. říjnem 1964 věku 60 let, se považují za starobní důchody.

(5) Ustanovení § 101 platí obdobně.

(3) Výplata výsluhového důchodu se zastavuje dnem 30. září 1964 důchodci, který k tomuto dni nedosáhl věku 55 let. Je-li invalidní nebo částečně invalidní, bude mu přiznán invalidní (částečný invalidní) důchod. Pokud nesplní podmínky nároku na invalidní (částečný invalidní) nebo na starobní důchod, náleží mu příspěvek podle zvláštních předpisů. Po dosažení věku 60 let (výkonný letec po dosažení věku 55 let) má nárok na starobní důchod ve výši upravené podle předchozích odstavců.

(2) Pracujícímu důchodci staršímu 55 let, jemuž byl důchod upraven podle předchozího odstavce, se zvyšuje nárok na tento důchod

(1) Poživateli výsluhového důchodu, jemuž vznikl nárok na tento důchod v době od 1. ledna 1953 do 30. září 1964 podle předpisů platných před 1. říjnem 1964**) a který je starší 55 let, náleží od 1. října 1964 starobní důchod,

(5) Stal-li se poživatel částečného invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. říjnem 1964, po tomto dni plně invalidním, vyměří se invalidní důchod podle části první tohoto zákona.

(4) Stal-li se poživatel invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok před 1. říjnem 1964, po tomto dni jen částečně invalidním, vyměří se částečný invalidní důchod ve výši poloviny invalidního důchodu podle odstavce 1, popřípadě podle odstavce 3.

(3) Zaopatřovací požitky, které byly přiznány při propuštění ze služeb v ozbrojených silách ze zdravotních důvodů před 1. lednem 1953, se považují za invalidní důchody, jestliže jejich poživatelé nedosáhli před 1. říjnem 1964 věku 60 let.

(2) Poživateli částečného invalidního důchodu, jemuž vznikl nárok na tento důchod v době od 1. ledna 1953 do 30. září 1964 podle předpisů platných před 1. říjnem 1964, náleží od 1. října 1964 částečný invalidní důchod v dosavadní výměře, nejvýše však

(1) Poživateli invalidního důchodu, jemuž vznikl nárok na tento důchod v době od 1. ledna 1953 do 30. září 1964 podle předpisů platných před 1. říjnem 1964, náleží od 1. října 1964 invalidní důchod,

(1) Pro úpravu důchodů podle § 131 a 132, které byly přiznány podle zákona č. 33/1957 Sb., o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil, ve znění zákona č. 18/1959 Sb., se považuje za průměrný měsíční výdělek dosavadní důchodový základ.

(2) Pro úpravu důchodů podle § 131 a 132, které byly přiznány podle zákona č. 89/1952 Sb., o důchodovém zaopatření příslušníků ozbrojených sil, se považuje za průměrný měsíční výdělek dosavadní důchodový základ upravený obdobně podle předpisů uvedených v předchozím odstavci.

(2) Vdovské důchody přiznané podle předpisů o důchodovém zaopatření platných před 1. lednem 1957 a vdovské důchody vyměřené i po tomto dni z důchodů přiznaných podle těchto předpisů nesmí přesahovat částky uvedené v předchozím odstavci a snížené o zvláštní daň z důchodu.

1080 Kčs měsíčně v ostatních případech.
1200 Kčs měsíčně, jde-li o vdovu po vojáku z povolání (důchodci), který měl nejméně 20 roků služby v ozbrojených silách, nebo jestliže k jeho úmrtí (invaliditě) došlo v přímé souvislosti s výkonem této služby;
1320 Kčs měsíčně, jde-li o vdovu po výkonném letci;
(1) Vdovský důchod, který byl přiznán podle předpisů o sociálním zaopatření příslušníků ozbrojených sil platných po 31. prosinci 1956 a na nějž vznikl nárok před 1. říjnem 1964, nesmí činit více než

(3) Další trvání nároku na vdovský důchod se posuzuje podle § 30; prováděcí předpisy stanoví, v kterých případech zůstává zachován nárok na vdovský důchod vdově, jejíž manžel zemřel následkem úrazu utrpěného v přímé souvislosti s výkonem služby v ozbrojených silách.

(4) Ustanovení § 120 platí obdobně.

(2) Občanům, kterým byl podle předpisů platných před 1. říjnem 1964 snížen (odňat) výsluhový důchod v důsledku odnětí vojenské hodnosti nebo hodnosti příslušníka bezpečnostního sboru, může být po 60. roce věku přiznán starobní důchod až do plné výměry podle tohoto zákona, jestliže svou prací pro společnost prokázali snahu odčinit skutečnosti, jež byly důvodem pro snížení nebo odnětí (nepřiznání) důchodu, nebo jsou-li pro to jiné důvody hodné zvláštního zřetele.

(1) Ustanovení § 111, 112, 122 až 125 platí obdobně též pro nároky na dávky z důchodového zaopatření v ozbrojených silách.

(2) Zvláštní dani z důchodu nepodléhají odpočivné (výsluhové) a invalidní (částečné invalidní) důchody přiznané podle zákona č. 89/1952 Sb., jejichž výměra nebyla upravena podle § 131 až 133; tyto důchody však nesmějí přesahovat výměru starobního, popřípadě invalidního důchodu stanovenou podle § 131 a 132 a sníženou o částku rovnou zvláštní dani z důchodu.

(1) Ustanovení § 63 až 65 o zvláštní dani z důchodu se vztahují též

(3) Ustanovení § 126 odst. 2 až 4 platí obdobně.

(1) Kde se v tomto zákoně mluví o závodech, rozumějí se jimi též rozpočtové, hospodářské a jiné organizace.

(2) Působnost orgánů Revolučního odborového hnutí vyplývající z tohoto zákona plní ve výrobních družstvech obdobné družstevní orgány.

(1) Vzhledem k úsporám na výdajích sociálního zabezpečení, jichž bude dosaženo zdaněním důchodů a úpravou některých důchodů, budou v roce 1964 některé nízké důchody zvýšeny.

(2) Vláda může v souladu s rozvojem národního hospodářství a možnostmi naší společnosti stanovit zásady pro další zvyšování nízkých důchodů, jejichž příjemci nemohou dosáhnout zvýšení svého důchodu další prací pro stáří nebo neschopnost k práci.

(1) Tvrdosti, které by se vyskytly při provádění tohoto zákona, může odstraňovat předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení, a pokud jde o zaopatřovací příspěvek a dávky zabezpečení umělců a důchodců v nemoci, okresní národní výbory.

(2) Předseda Státního úřadu sociálního zabezpečení může se souhlasem vlády přenést svou pravomoc uvedenou v předchozím odstavci na národní výbory.

(3) V oborech své působnosti mohou odstraňovat tvrdosti ministři národní obrany a vnitra.

(1) Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s Ústřední radou odborů podrobnosti k provedení tohoto zákona; přitom může stanovit ve prospěch pracovníků odchylky od zákona, zejména stanovit, kdy se zachovávají výhody ze zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie i po skončení zaměstnání v této kategorii, jak se hodnotí doba zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie, bylo-li takové zaměstnání přerušeno, a které náhradní doby se započítávají v I. (II.) pracovní kategorii nebo násobkem, popřípadě stanovit též odchylky potřebné pro použití automatizovaného způsobu výpočtu podkladů pro vyměření důchodu.

(2) Státní úřad sociálního zabezpečení může v dohodě s Ústřední radou odborů stanovit, že i jiní občané mají nárok na dávky důchodového zabezpečení s odchylkami stanovenými v prováděcích předpisech.

(4) V oborech své působnosti stanoví podrobnosti k provedení tohoto zákona ministerstva národní obrany a vnitra.

(3) Ministerstvo práce a sociálních věcí upraví

(3) Dnem 1. ledna 1965 nabývají účinnosti ustanovení

(2) Dnem 1. října 1964 nabývají účinnosti ustanovení o sociálním zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků bezpečnostních sborů, s výjimkou ustanovení o kategoriích funkcí (§ 96), o průměrném měsíčním výdělku (§ 98), o starobním důchodu (§ 99) a jeho výši (§ 100) a o výši invalidního důchodu (§ 102), jež nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1965.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1964, s výjimkou ustanovení uvedených v následujících odstavcích.