PLÁNY A HOSPODÁŘSKÉ ZÁVAZKY

Poměr plánu a závazku

Zásady hospodářské soutěže

Vznik, změna a zrušení hospodářských závazků

Zajištění závazků
Zástavní právo
Zadržovací právo
Ručení

Lhůty pro uplatnění práv
Promlčení

(1) Plánovací akt, na jehož základě vzniká povinnost uzavřít hospodářskou smlouvu, je plánovací rozhodnutí vydané oprávněným orgánem v souladu s právním předpisem, které shodně po linii dodavatelské i odběratelské vymezuje budoucí dodávky výrobků, prací nebo výkonů mezi organizacemi, popřípadě i jinou jejich spolupráci (dále jen „plánovací akt“). Plánovací akt musí stanovit alespoň základní určení předmětu a období plnění určité organizace vůči jiné organizaci; vydává se zpravidla na roční nebo víceleté období. Prováděcí předpis může stanovit další náležitosti plánovacího aktu.

(2) Plánovacími akty, pokud splňují náležitosti podle odstavce 1, jsou limity a jmenovité úkoly státního plánu, popřípadě další druhy plánovacích rozhodnutí stanovené zákonem.

(2) Pro závazky uložené podle odstavce 1 platí ustanovení o závazcích z hospodářských smluv.

(1) Orgány hospodářského řízení mohou ve své působnosti uložit organizacím závazky, jejich závazky změnit nebo zrušit, jen vyžadují-li to v mimořádných případech zájmy obrany a bezpečnosti státu, plnění závazků z mezinárodních smluv, ochrana života, zdraví a výživy lidu, ochrana životního prostředí, odstraňování následků živelních pohrom a vážných havárií. Jde-li o závazky organizací, které jsou v působnosti různých orgánů, je k tomu třeba předchozí dohody těchto orgánů.

c) údaje nebo tvrzení, jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl o vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice, způsobilosti k použití nebo o množství zboží.

b) falešné údaje při provozování obchodu, které by mohly poškodit dobrou pověst podniku, výrobků nebo průmyslové nebo obchodní činnosti soutěžitele,

(1) Organizace nesmí ve své podnikatelské činnosti jednat způsobem, který je v rozporu s dobrými mravy soutěže a může poškodit jiné soutěžící organizace.

(2) V rozporu s dobrými mravy soutěže jsou zejména

a) jakékoliv činy, které by mohly jakkoli způsobit záměnu s podnikem, výrobky nebo s průmyslovou nebo obchodní činností soutěžitele,

(2) Hrozí-li nebezpečí vzniku škody, jsou organizace povinny učinit opatření, aby škodě bylo zabráněno; vznikne-li škoda, jsou povinny usilovat o to, aby se dále nezvětšovala, a podle svých možností přispět k jejímu odstranění.

(1) Zjistí-li organizace, že druhá organizace jí udělila nesprávné příkazy nebo předala nevhodné hmoty, výrobky, zařízení nebo obaly, je povinna ji na to upozornit.

(2) Organizace, která způsobila, že došlo k neoprávněnému plnění, popřípadě jinému majetkovému prospěchu, je povinna nahradit jiným organizacím všechny náklady, které jim v souvislosti s tím vznikly.

(3) Není-li možné nebo účelné vydat to, co bylo neoprávněně získáno, nebo věc téhož druhu, je organizace povinna nahradit cenu podle doby získání. V takovém případě platí, že k získanému plnění, pokud záleželo ve věcech, přešlo dnem, kdy bylo získáno, vlastnické právo nebo právo hospodaření na organizaci, která plnění přijala.

(1) Jestliže organizace přijala plnění nebo jinak získala majetkový prospěch, které jí nenáleží, musí je neprodleně vydat organizaci, na jejíž úkor byly získány; přitom je povinna se řídit jejími pokyny.

b) jestliže druhá organizace prokáže, že by v důsledku obsahu závazku nemohla zabezpečit plnění úkolů uložených jí pozdějším plánovacím aktem; povinnost přistoupit na změnu nebo zrušení závazků organizace však nemá, pokud by požadovanou úpravou bylo u ní znemožněno plnění úkolu uloženého plánovacím rozhodnutím alespoň stejné síly,

(7) Odběratel je povinen přistoupit na změnu nebo zrušení závazku, pokud v případech stanovených v § 361 odst. 4 na vyžádání dodavatele nesložil před splněním dodávky u banky prostředky na úhradu budoucích pohledávek vzniklých splněním této dodávky nebo neprokázal, že mu byla poskytnuta dotace nebo že uzavřel úvěrovou smlouvu. Náhradu škody může dodavatel v těchto případech uplatnit pouze za podmínek a v rozsahu stanoveném v § 146 až 148.

(6) Organizace není povinna přistoupit na změnu nebo zrušení závazku podle odstavců 2 až 5, jestliže o to druhá organizace nepožádala bez zbytečného odkladu poté, kdy zjistila nebo mohla zjistit skutečnost rozhodnou pro změnu nebo zrušení závazku. Podnik zahraničního obchodu není dále povinen přistoupit na změnu nebo zrušení závazku, pokud není zajištěno devizové krytí na úhradu nákladů, bez jejichž vynaložení nelze zajistit odpovídající změnu nebo zrušení závazku ve vztahu k zahraničí.

(5) Pokud se organizace nedohodly jinak, je ta organizace, na jejíž straně vznikl důvod pro změnu nebo zrušení závazku, povinna nahradit druhé organizaci nutné náklady, které jí v souvislosti s přípravou na plnění závazku, se změnou závazku nebo s jeho zrušením vznikly.

(4) Na změnu závazku je organizace povinna přistoupit též v případě, kdy splnění závazku je závislé na jejím spolupůsobení a včasné plnění závazku je znemožněno tím, že své povinnosti v dohodnuté lhůtě řádně nesplnila.

(3) Organizace jsou dále povinny přistoupit na změnu nebo zrušení závazků v případech, kdy

(2) Organizace je povinna přistoupit na změnu nebo zrušení závazků z hospodářské smlouvy,

(1) Organizace se mohou dohodnout na změně nebo zrušení závazku, pokud to nevylučuje právní předpis nebo povaha závazku; mohou se též dohodnout o tom, že jedna z nich požádá o rozhodnutí hospodářskou arbitráž.

c) po uzavření přípravné smlouvy nastaly nové skutečnosti, pro které nelze spravedlivě požadovat plnění příslušných závazků; změny nebo zrušení závazku ze smlouvy o přípravě dodávek, kterou organizace byly povinny uzavřít, se však lze domáhat jen podle odstavce 2,

d) byl odvolán příkaz k sistaci (§ 126) a s ohledem na její dobu je nutné upravit obsah závazku.

e) jde-li o smlouvu o dodávce stavebních prací, o rekonstrukci nebo o modernizaci, popřípadě o jinou smlouvu týkající se nemovitosti vydávané podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd.

a) nebylo vydáno opatření, které je právním předpisem stanoveno jako předpoklad pro plnění závazku,

b) plnění závazku alespoň jedné z organizací by se dostalo do rozporu s opatřením příslušného orgánu učiněným podle právních předpisů,

a) jestliže podkladem je plánovací akt,

(5) Organizace se mohou dohodnout nebo právní předpis stanovit důsledky sistace odchylně.

(4) Organizace, která dala příkaz k sistaci, je povinna uhradit náklady účelně vynaložené druhou organizací v souvislosti se sistací.

(3) Trvá-li sistace déle než tři měsíce, je organizace, která k ní dala příkaz, povinna vše, co dosud bylo připraveno na plnění, odebrat a zaplatit. Trvá-li sistace déle než 12 měsíců anebo uplynul-li již původně dohodnutý čas plnění, závazek zaniká, nedohodnou-li se organizace jinak.

(2) Příkazem k sistaci přestávají běžet lhůty ke splnění povinností dotčených sistací.

(1) Jestliže organizace dohodnou nebo právní předpis stanoví případy, kdy oprávněná organizace nebo orgán příslušný podle právního předpisu má právo dát organizaci příkaz k dočasnému zastavení všech činností souvisejících s plněním závazku (sistace), druhá organizace je povinna tento příkaz uposlechnout a uschovat vše, co již připravila na plnění závazku.

(2) Povinnost ze závazku může být dohodou převzata jinou organizací jen se souhlasem oprávněné organizace.

(1) Nevylučuje-li to právní předpis, dohoda organizací nebo povaha závazku, mohou být práva ze závazku postoupena dohodou na jinou organizaci. Dokud organizace, která má povinnost plnit, neví o postupu, může plnit organizaci původně oprávněné.

(2) Čas, kdy musí být závazek splněn, určuje prováděcí předpis nebo právní úkon, zejména hospodářská smlouva. Není-li čas plnění takto určen, může oprávněná organizace požadovat splnění a povinná organizace plnit ihned. Před stanoveným nebo sjednaným časem může být plněno jen se souhlasem oprávněné organizace, nestanoví-li prováděcí předpis jinak.

(1) Povinnost ze závazku zaniká jejím splněním.

(3) Pokud to neodporuje právnímu předpisu nebo povaze závazku, nesmí být odmítnuto plnění částečné.

(1) Závazek zaniká, stane-li se jeho plnění nemožným (§ 21 odst. 1); organizace, která způsobila nemožnost plnění, se nemůže zprostit odpovědnosti za škodu, která v důsledku toho vznikla.

(2) Stane-li se nemožnou pouze část plnění, zaniká závazek pouze co do této části. Vyplývá-li však z povahy smlouvy anebo z účelu plnění, který byl organizacím znám při vzniku závazku, že plnění zbytku by bylo hospodářsky neodůvodněné, zaniká závazek v celém rozsahu.

(2) Je-li zástavním právem zajištěna nepeněžitá pohledávka, má se za to, že do výše jejího zjistitelného ocenění v době vzniku zástavního práva je zajištěno peněžité plnění, které by oprávněné organizaci příslušelo v případě porušení závazku povinnou organizací.

(1) Zástavní právo umožňuje, aby oprávněná organizace v případě, že závazek nebude včas splněn, byla uspokojena z věci zastavené zástavcem.

(3) Převezme-li někdo smluvně věc, na které vázne zástavní právo, je vázán vedle původního dlužníka za pohledávku, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, a o které při uzavření smlouvy věděl nebo vědět musel; nabyvatel odpovídá takto do výše ceny nabytého majetku.

b) u nemovitostí zápisem zástavního práva v evidenci nemovitostí.

(3) Na základě smlouvy vzniká zástavní právo

(1) Zástavní právo vzniká na základě smlouvy nebo přímo ze zákona.

(2) Ve smlouvě o zřízení zástavního práva musí být určen předmět zástavního práva (zástava) a pohledávka, kterou zajišťuje. Trvání zástavního práva je možné ve smlouvě omezit jen na určitou dobu. Zástavním právem lze zajistit i závazek budoucí nebo podmíněný.

a) u movitých věcí odevzdáním věci zástavnímu věřiteli (oprávněné organizaci),

(2) Zástavní právo se vztahuje na zastavenou věc, na její příslušenství i na přírůstky věci.

(1) Zastaví-li někdo cizí věc bez souhlasu vlastníka nebo organizace, které přísluší k věci jiné právo neslučitelné s právem zástavním, vznikne zástavní právo, jen jestliže je věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. V pochybnostech platí, že zástavní věřitel jednal v dobré víře.

(1) Příjemce movité zástavy je povinen vydat zástavnímu dlužníkovi zástavní list, ve kterém zástavu popíše a potvrdí její převzetí; v zástavním listě mohou být uvedeny podstatné podmínky zástavní smlouvy.

(2) Nedošlo-li k odevzdání movité zástavy a nejde-li o zástavní právo vznikající ze zákona, je zástavní dlužník povinen věc označit tak, že její zastavení může být každému patrno. Místo toho mohou dát zástavní dlužník a věřitel zástavu jiné osobě, aby ji pro ně uschovala.

(3) Zřízení zástavního práva k nemovitosti i jeho zánik musí být zapsány na žádost vlastníka nebo organizace, která má k zastavené věci právo hospodaření, do evidence nemovitostí podle zvláštních předpisů.

(4) Zástavní věřitel má právo zástavu mít u sebe po dobu trvání zástavního práva, nesmí ji však užívat, pokud k tomu zástavní dlužník výslovně nedá souhlas. Zástavní věřitel je povinen zástavu opatrovat a chránit ji před poškozením, zneužitím a zničením.

(5) Zástavní věřitel má proti zástavnímu dlužníkovi právo na úhradu nákladů, které mu vznikly v důsledku plnění povinností podle odstavce 4.

(6) Zástavní dlužník může zástavu po dohodě se zástavním věřitelem zaměnit za něco jiného.

(1) Jestliže vyjde najevo, že hodnota zástavy již nepostačuje k úhradě pohledávky zástavního věřitele v důsledku vady nebo jiné okolnosti na straně zástavního dlužníka, má zástavní věřitel právo žádat od zástavního dlužníka, aby zajištění přiměřeně doplnil, a ten je povinen mu vyhovět.

(2) Jestliže není zajištěná pohledávka ve stanovené době splněna, může se zástavní věřitel domáhat uspokojení ze zástavy podle odstavců 3 a 4.

(3) Zástavní věřitel může navrhnout hospodářské arbitráži prodej zástavy.

(6) Je-li k téže věci zřízeno více zástavních práv, bude přednostně uspokojeno právo starší. K věci či jiné hodnotě, která zajišťuje pohledávku banky, nesmí být zřízeno více zástavních práv.

(5) Zástavní věřitel se může domáhat uspokojení ze zástavy, i když je zajištěná pohledávka již promlčena.

(4) Zástavní věřitel může, má-li zástavu u sebe a bylo-li tak písemně ujednáno, zástavu prodat za úředně stanovenou cenu. O zamýšleném prodeji je zástavní věřitel povinen zástavního dlužníka bez odkladu informovat.

(1) Zástavní právo zaniká, zanikne-li zajištěná pohledávka nebo složí-li zástavní dlužník věřiteli cenu zastavené věci, je-li nižší než pohledávka. Zanikne-li zástavní právo, je věřitel povinen vrátit zástavu nebo umožnit vyznačení zániku zapsaného zástavního práva.

(2) Je-li tatáž pohledávka zajištěna několika věcmi, má zástavní věřitel právo domáhat se uspokojení pohledávky nebo její části z kterékoli zástavy.

(1) Neplatné jsou dohody, jimiž se ukládá zástavnímu dlužníkovi více povinností, než zákon dovoluje; zejména nesmí být smluveno, že zástavu nelze vyplatit, že zástava připadne věřiteli po splatnosti pohledávky, nebude-li tato pohledávka uspokojena, že věřitel může zástavu zpeněžit libovolným způsobem nebo že věřiteli náleží výnos ze zástavy; lze však dohodnout, že věřitel může zástavu užívat za přiměřenou úplatu.

(2) Zástavní právo zaniká rovněž, zanikne-li zástava, vzdá-li se oprávněný zástavního práva nebo uplyne-li čas, na který bylo zástavní právo ve smlouvě o jeho zřízení omezeno.

(3) Bude-li nepochybně zjištěna platební neschopnost povinné organizace, má oprávněná organizace zadržovací právo i k zajištění pohledávky dosud nesplatné a bez ohledu na to, zda bylo oprávněné organizaci uloženo, jak má s věcí naložit.

(1) Organizace, která je jinak povinna vydat movitou věc, kterou má z vůle povinné organizace oprávněně u sebe, může ji zadržet, aby zajistila svou splatnou pohledávku vůči organizaci, jíž je povinna věc vydat. Zadržovací právo pro určitou pohledávku mohou organizace předem smluvně vyloučit.

(2) Zadržovací právo nepřísluší organizaci, jíž oprávněná organizace při odevzdání věci uložila, aby s ní naložila způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadržovacího práva. Zadržovací právo nepřísluší ani v případě, byla-li věc svémocně nebo lstivě odňata.

(4) Zřízením jiného zajišťovacího prostředku zadržovací právo zanikne.

(3) Oprávněná organizace může navrhnout hospodářské arbitráži prodej zadržené věci, pokud její pohledávku nezajistí povinná organizace jinak. V případě výkonu rozhodnutí má oprávněná organizace právo na přednostní uspokojení z výtěžku zadržené věci před ostatními věřiteli.

(1) Oprávněná organizace je povinna bez zbytečného odkladu informovat povinnou organizaci o tom, že byla věc zadržena.

(2) Oprávněná organizace má právo na náhradu nákladů vynaložených na zadržovanou věc. Je povinna věc pečlivě opatrovat.

(1) Ručení se vztahuje na všechna práva, která vzniknou oprávněné organizaci ze zajištěného závazku. Nevztahuje se na náhradu škody způsobené porušením závazku povinnou organizací, pokud ručitel splnil svou povinnost vůči oprávněné organizaci včas. Rozsah ručení může ručitel v písemném prohlášení zakládajícím ručení stanovit jinak.

(2) Ručitel je povinen závazek splnit, teprve nesplní-li povinná organizace svůj dospělý závazek, ačkoliv k tomu byla oprávněnou organizací písemně vyzvána. Vyzvání není zapotřebí, jestliže je nepochybné, že povinná organizace svou povinnost nesplní. Ručitel může proti věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli dlužník.

(1) Ručení vzniká písemným prohlášením ručitele nebo ze zákona.

(2) Ručitelem povinné organizace je organizace, která písemně prohlásí oprávněné organizaci, že ji uspokojí, jestliže povinná organizace nesplní svůj závazek. Ručitel se může zaručit i jen za určitou část závazku nebo jen na určitý čas.

(3) Ručení lze poskytnout i pro budoucí závazky nebo pro podmíněné závazky.

(3) Ručitel může odepřít splnění oprávněné organizaci, pokud tato způsobila, že nelze dosáhnout uspokojení od povinné organizace.

(4) Povinná organizace musí kdykoliv bez zbytečného odkladu sdělit na požádání ručiteli rozsah své povinnosti zajištěné ručením.

(1) Práva oprávněné organizace vůči ručiteli se nepromlčí ani nezaniknou před promlčením nebo zánikem práva vůči povinné organizaci. Ručitel může, pokud se oprávněná organizace s ručitelem nedohodla jinak, proti oprávněné organizaci uplatnit všechny námitky, které proti ní má povinná organizace.

(2) Zaručilo-li se za týž závazek několik ručitelů, ručí každý ze společných ručitelů za celý rozsah povinnosti, pokud obsah ručení neomezil v písemném prohlášení zakládajícím ručení. Ručitel má proti ostatním ručitelům postih jako společně zavázaná organizace.

(3) Ručitel, který splní povinnost, za kterou ručí, vstupuje v práva oprávněné organizace a je oprávněn od ní požadovat všechno, co je potřebné k uplatnění nároku proti povinné organizaci. Přechod práva oprávněné organizace na ručitele nemá vliv na běh promlčecí doby vůči povinnému subjektu.

(4) Uspokojí-li ručitel oprávněnou organizaci bez souhlasu povinné organizace, může povinná organizace proti ručiteli namítat vše, co by byla mohla namítat oprávněné organizaci; to neplatí o námitkách, na které povinná organizace ručitele neupozornila ihned po vyrozumění, že oprávněná organizace uplatnila nároky z ručení.

(7) Práva odpovídající věcným břemenům se promlčují ve lhůtě deseti let. Promlčecí lhůta práv odpovídajících věcným břemenům začíná běžet ode dne, kdy oprávněnému bylo zabráněno právo vykonat.

(3) Promlčecí lhůta práva na zaplacení majetkových sankcí - nejde-li o majetkové sankce, které jsou součástí práv z odpovědnosti za vady - činí šest měsíců.

(4) Promlčecí lhůta na plnění z pojištění vůči pojišťovně počíná běžet za rok od pojistné události; rozhoduje-li v případech pojištění odpovědnosti za škodu o náhradě této škody oprávněný orgán, platí, že pojistná událost nastala teprve dnem, kdy rozhodnutí podle něhož má pojišťovna plnit, nabylo právní moci.

(5) Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, je promlčecí lhůta desetiletá a běží ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.

(6) Bylo-li právo povinným subjektem uznáno, je promlčecí lhůta desetiletá a běží ode dne doručení uznání; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí lhůta ode dne, kdy uplynula tato lhůta.

(1) Promlčecí lhůta opakujících se plnění (např. plnění ve splátkách) počíná běžet ohledně jednotlivých částí plnění (splátek) ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé části plnění splatným celý dluh, počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné části plnění.

(2) Promlčecí lhůta práva na náhradu škody činí dva roky a počíná běžet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Právo na náhradu škody se však promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla. To platí obdobně o promlčecí lhůtě práva na vydání neoprávněného majetkového prospěchu.

(1) Promlčecí lhůta se započítává právním nástupcům.

(2) Subjekty se nemohou předem dohodou promlčení vzdát; dohodou také nemohou promlčecí lhůtu prodloužit ani zkrátit.

(1) V případech stanovených v zákoně právo zaniká, nebyl-li ve stanovené době proveden úkon pro zachování práva nezbytný. Dále zanikají práva z odpovědnosti za vady, nebyla-li uplatněna ve stanovené lhůtě u příslušného orgánu. K zániku práva (prekluzi) přihlíží příslušný orgán z úřední povinnosti, i když povinný subjekt zánik práva nenamítne.

b) po odstranění vady, jde-li o právo na náhradu nákladů na odstranění vad; toto právo lze uplatnit nejdéle do konce roku následujícího po uplynutí lhůt pro reklamaci vad;

a) po uplynutí lhůty, ve které podle dohody měly být vady odstraněny nebo mělo být poskytnuto nové bezvadné plnění; nedošlo-li k dohodě o odstranění vad, po odeslání nebo předání reklamace, popřípadě po splnění, není-li lhůta pro reklamaci stanovena;

c) po odškodnění zahraničního zákazníka, popřípadě poté, kdy se podnik zahraničního obchodu dozvěděl o vrácení zboží ze zahraničí, jde-li o zboží, které bylo vyvezeno.

(2) Lhůty pro zánik práva z odpovědnosti za vady činí šest měsíců a počínají běžet

(3) Byla-li uznána jen část závazku, nastávají uvedené účinky jen pro tuto část.

(2) Uzná-li povinná organizace písemně svůj závazek před uplynutím promlčecí (prekluzivní) lhůty nebo i po uplynutí promlčecí lhůty, běží nová promlčecí (prekluzivní) lhůta ode dne takového uznání.

(1) Uzná-li povinná organizace co do důvodu a rozsahu písemně svůj závazek, třeba i promlčený, má se za to, že v rozsahu uznání závazek v době uznání trvá.