HOSPODÁŘSKÉ ZÁVAZKY V NÁKLADNÍ PŘEPRAVĚ
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
§ 333
Ustanovení této části se vztahují na nákladní přepravu prováděnou pro organizace (přepravce) dopravními nebo jinými k tomu oprávněnými organizacemi (dopravci), s výjimkou přeprav, pro něž platí mezinárodní úmluvy. Na přepravu námořní a leteckou vztahují se ustanovení této části jen pokud právní předpisy nestanoví jinak.
SMLOUVA O PŘÍPRAVĚ PŘEPRAV
ZÁVAZKY Z PŘEPRAVNÍ SMLOUVY
Přepravní smlouva
Odpovědnost dopravce
§ 336
Přepravní smlouva vzniká převzetím zásilky k přepravě; převzetí se potvrzuje na přepravní listině. Stanoví-li tak přepravní řády, vzniká přepravní smlouva již dohodou o podmínkách přepravy; v tomto případě je dopravce povinen na žádost přepravce písemně potvrdit převzetí zásilky.
§ 339
Příjemci jsou povinni spolupůsobit podle přepravních řádů ke splnění přepravní smlouvy. Jestliže za příjemce přejímá od dopravce zásilku k další přepravě jiný dopravce, odpovídá za to, že provede všechny úkony předepsané příjemci zásilky.
UPLATŇOVÁNÍ A ZÁNIK PRÁV
(1) Smlouva o přípravě přeprav se uzavírá zejména, je-li třeba zajistit budoucí opakované přepravy členěné podle předpokládané přepravní cesty, způsobu přepravy, objemu i druhu nákladu a s nimi související hospodářskou spolupráci.
(2) Uzavřením smlouvy o přípravě přeprav vzniká mezi organizacemi závazek uzavřít přepravní smlouvy na předpokládaný objem a druh nákladu a způsob přepravy v předpokládaném časovém členění.
(3) Uzavřením smlouvy o přípravě přeprav vzniká přepravci zejména povinnost objednat si včas přepravu zásilek uvedených ve smlouvě a podat je k přepravě; dopravce je zejména povinen přichystat pro tyto zásilky dopravní prostředky a zásilky převzít k přepravě. Přepravce je povinen v objednávce uvést všechny údaje nutné k provedení a vyúčtování přepravy.
(1) Organizace je povinna zaplatit majetkové sankce stanovené prováděcími předpisy, nepřipraví-li dopravní prostředky k provedení přeprav nebo neodčerpá-li objem a druh přeprav na předpokládané přepravní cestě nebo v předpokládaném časovém členění, jak bylo stanoveno smlouvou o přípravě přeprav.
(2) Za škodu způsobenou porušením povinností uvedených v odstavci 1 odpovídá organizace jen, stanoví-li tak prováděcí předpisy.
(3) Prováděcí předpisy mohou stanovit i další majetkové sankce pro případ porušení jiných povinností v přepravě, zejména při plnění smlouvy o přípravě přeprav.
(1) Přepravní smlouvou se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví zásilku do určeného místa a vydá ji oprávněnému příjemci nebo že provede přepravu v dohodnutém rozsahu a za stanovených podmínek. Dopravce je povinen provést přepravu s odbornou péčí a ve stanovených lhůtách. Odesílatel se zavazuje spolupůsobit podle přepravních řádů a za přepravu zaplatit.
(2) Přepravní řády stanoví, kdy zásilka může být z přepravy vyloučena nebo kdy může být uzavření přepravní smlouvy, popřípadě provedení přepravy odmítnuto.
(1) Není-li stanoveno něco jiného, může dopravce ke splnění smlouvy použít i jiných organizací. Přitom odpovídá přepravci stejným způsobem, jakoby přepravu provedl sám.
(2) Provádějí-li dopravci různých druhů dopravy přepravu podle zvláštních předpisů společně (sdružená přeprava), stanoví tyto předpisy, který z dopravců a za jakých podmínek odpovídá za tuto přepravu.
(1) Dopravce odpovídá za škody, které vzniknou na přepravované zásilce v době od převzetí k přepravě až do jejího vydání; své odpovědnosti se zprostí, jen byla-li škoda způsobena odesílatelem nebo příjemcem, vadností zásilky, jejího obalu nebo balení, zvláštní povahou zásilky anebo okolností, kterou nemohl dopravce odvrátit.
(2) Přepravní řády mohou stanovit, v kterých případech je přepravce povinen dokázat, že škoda nebyla způsobena některou z okolností uvedených v odstavci 1.
§ 341
Při ztrátě nebo zničení přepravované zásilky je dopravce povinen nahradit cenu, kterou měla ztracená nebo zničená zásilka v době, kdy byla převzata k přepravě. Kromě toho je dopravce povinen hradit všechny náklady vzniklé v souvislosti s přepravou ztracené nebo zničené zásilky. Při poškození nebo částečné ztrátě hradí dopravce částku, o niž byla zásilka znehodnocena; pokud bude účelné provést opravu, hradí dopravce náklady opravy.
§ 342
Za jiné škody odpovídá dopravce, jen byly-li způsobeny překročením dodací lhůty; tyto škody hradí jen do výše dovozného.
§ 343
Za překročení dodací lhůty je dopravce povinen zaplatit majetkové sankce stanovené v přepravních řádech.
(1) Okolnosti, které mohou zakládat majetkovou odpovědnost mezi dopravcem a přepravci (odesílatelem, příjemcem), se zjišťují zpravidla zápisem, který je podkladem pro uplatňování práv.
(2) Zjistí-li dopravce porušenost nebo neúplnost zásilky nebo okolnosti tomu nasvědčující, je povinen zjistit stav zásilky a sepsat zápis, ve kterém musí být uvedeny všechny okolnosti rozhodné pro zjištění odpovědnosti dopravce nebo přepravce. Správnost zjištění obsažených v zápisu potvrdí podpisem osoby, které se zúčastnily jeho sestavení.
(3) Zjistí-li příjemce zásilky při jejím odevzdání zjevnou porušenost nebo neúplnost anebo okolnosti tomu nasvědčující, je povinen požádat dopravce nejpozději při převzetí zásilky o sepsání zápisu. Dokud dopravce nesepíše požadovaný zápis, není příjemce povinen zásilku převzít. Při úplné ztrátě zásilky je odesílatel nebo příjemce povinen požádat o sepsání zápisu do jednoho měsíce od uplynutí dodací lhůty stanovené přepravními řády.
(1) Veškerá práva, která mají přepravci vůči dopravcům v souvislosti s přepravou, musí reklamovat písemně u dopravce; jinak tato práva zanikají.
(2) V reklamaci musí přepravce vymezit své požadavky a stručně je odůvodnit; dále musí připojit doklady osvědčující správnost reklamace.
(3) Reklamace musí být dopravci odeslána do šesti měsíců ode dne vzniku přepravní smlouvy; jde-li o jiná práva než z přepravní smlouvy, do šesti měsíců od vzniku příslušného práva.
(4) Dopravce je povinen sdělit přepravci své stanovisko k reklamaci nejpozději do tří měsíců.
(1) Lhůta pro uplatňování práv přepravce vůči dopravci u hospodářské arbitráže činí šest měsíců od odeslání reklamace dopravci.
(2) Pro uplatňování práv dopravců vůči přepravcům platí ustanovení § 130 až 131d a § 132.