POHLEDÁVKY A JINÁ MAJETKOVÁ PRÁVA STÁTU A STÁTNÍCH ORGANIZACÍ
Péče o pohledávky
Povolování splátek a příročí
Upuštění od vymáhání

(1) Ustanovení tohoto dílu vztahují se jak na správu pohledávek státu, tak i na nakládání s pohledávkami státních socialistických organizací. Vznikne-li pochybnost o tom, které organizaci pohledávka patří, nakládá s pohledávkou orgán (organizace) určený obdobně podle § 72 odst. 2 a 3 zákoníku.

(2) Ustanovení § 21 odst. 2 platí obdobně o přípustnosti postižení pohledávek a jiných majetkových práv státu výkonem rozhodnutí soudu.

(1) Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak,†) jsou organizace povinny písemně dlužníky upomenout o zaplacení těch pohledávek, které nejsou uhrazovány inkasním příkazem, vzájemným zúčtováním prostřednictvím mezipodnikové zúčtovny, příkazem k vybrání, výběrkou přepravného, akreditivem nebo šekem k zúčtování, do 30 dnů a vymáhat je do 3 měsíců od splatnosti pohledávek.

(2) U majetkových sankcí počítají se lhůty uvedené v odstavci 1 od prvého dne měsíce, který následuje po měsíci, v němž podle zvláštních předpisů*) byla organizace povinna tyto sankce zaplatit. U práv na náhradu škody a z obdobných právních důvodů počítají se lhůty podle odstavce 1 ode dne jejich vzniku.

(3) Je-li dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je organizace povinna požadovat stanovené úroky z prodlení, popřípadě stanovený poplatek z prodlení nebo jinou stanovenou majetkovou sankci.

(4) O evidenci a ochraně pohledávek platí přiměřeně ustanovení § 6 a 7.

(1) Organizace mohou dlužníkům, jsou-li jimi občané, povolovat přiměřené splátky na pohledávky dlužníky písemně uznané co do důvodu a výše nebo přiznané pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu. Rovněž mohou prodlužovat lhůty k zaplacení pohledávek nebo povolených splátek (příročí), jestliže dlužník bez svého zavinění nemůže pohledávku nebo splátku zaplatit v době její splatnosti a jestliže její okamžité vymáhání by znamenalo pro dlužníka příliš tvrdé opatření.

(2) Splátky mohou být povoleny jen pod podmínkou, že povolení splátek pozbude účinnosti a dluh se stane celý splatný, nebude-li některá splátka dodržena. Při povolování splátek nebo příročí je povinna organizace si vždy vyhradit právo povolené splátky nebo příročí kdykoli odvolat, popřípadě požadovat vyšší splátky, zejména kdyby se zlepšily majetkové nebo výdělkové poměry dlužníka.

(3) Při povolení splátek musí být sjednáno, že dlužník je povinen ve splátkách plnit i stanovené úroky z prodlení z celého dluhu. Rovněž při poskytnutí příročí upozorní organizace dlužníka na jeho povinnost plnit stanovené úroky z prodlení.

(1) Ústřední orgány, krajské a okresní národní výbory mohou povolovat splátky nebo příročí bez omezení. Ostatní organizace jsou oprávněny povolit splátky nebo příročí u jednotlivých pohledávek nepřevyšujících 50 000 Kčs až do pěti let; v ostatních případech potřebují schválení nadřízeného ústředního orgánu, popřípadě přímo nadřízeného krajského nebo okresního národního výboru.

(2) Ústřední orgány mohou omezit oprávnění svých podřízených organizací povolovat splátky nebo příročí bez schválení, a to všeobecně nebo pro určité případy. Totéž platí i pro krajské národní výbory, jde-li o národní výbory nižších stupňů nebo jde-li o organizace národním výborům podřízené.

(3) Krajské národní výbory mohou všeobecně nebo v určitých případech rozšířit oprávnění městských a obvodních národních výborů, které nevykonávají působnost okresních národních výborů, až do výše oprávnění okresních národních výborů, která jim přísluší podle předchozích odstavců.

(1) Je-li pohledávka přechodně nedobytná, smí organizace prozatím upustit od jejího vymáhání, avšak musí dále zajišťovat, aby se nepromlčela nebo nezanikla a usilovat o její vydobytí. Prozatímní upuštění od vymáhání není přípustné, je-li dlužníkem státní organizace.

a) pohledávka se promlčela nebo zanikla z toho důvodu, že nebyla uplatněna ve stanovené lhůtě, nebo

c) je ze všech okolností případu zřejmé, že další vymáhání pohledávky nebylo by úspěšné. Od vymáhání nelze však upustit, jestliže dlužníkem je státní organizace, nebo má-li dlužník majetek, z něhož nelze dosáhnout uspokojení pohledávky jen z toho důvodu, že majetek není v době vymáhání realizovatelný.

(2) Organizace smí trvale upustit od vymáhání pohledávky, jestliže

b) dlužník zemřel a pohledávku nelze vydobýt ani na jeho dědicích, na které přešly dlužníkovy závazky (§ 470 obč. zák.), anebo

a) nelze-li ji z mimořádných důvodů prokázat, zejména nelze-li zjistit právní základ pohledávky nebo kdo je dlužníkem anebo nelze-li prokázat, že pohledávka vznikla nebo dosud trvá, nebo

b) jestliže o její výši anebo specifikaci není z týchž důvodů podkladu anebo průkazního materiálu a není tu ani podkladu pro to, aby soud určil podle § 136 o. s. ř. výši podle své úvahy.

Nejde-li o trvalou neprůkaznost pohledávky, smí se upustit jen prozatím od jejího vymáhání (odstavec 1).
(3) Organizace smí dále upustit od vymáhání pohledávky, která nebyla dlužníkem dobrovolně uspokojena,

(4) Podle předpisů o účetní evidenci se pohledávky prozatím nevymáhané odepíší a vedou v podrozvahové evidenci a pohledávky nevymáhané podle odstavců 2 a 3 se odepisují nebo z evidence podrozvahové vypouštějí.

(5) O upuštění od vymáhání se dlužník nevyrozumí; tímto opatřením jeho závazek nezaniká a může být i po tomto opatření proti němu uplatňován, pokud je po právu a nepromlčel se nebo nezanikl nebo pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak.

(1) Jestliže pohledávka až do výše 200 Kčs za socialistickou organizaci a až do výše 100 Kčs za jiným dlužníkem (nepatrná pohledávka) nebyla dobrovolně uspokojena a náklady spojené s jejím vymáháním by byly neúměrné jeho výsledku, smí organizace upustit od jejího vymáhání a ji odepsat, i když by tu nebyly podmínky pro upuštění od jejího vymáhání podle § 28.

(2) Proti témuž dlužníku lze upustit u téže organizace od vymáhání pohledávky podle předchozího odstavce jen jednou v témže kalendářním roce, ledaže by pohledávka, od jejíhož vymáhání bylo upuštěno, a pohledávka, od jejíhož vymáhání má být upuštěno, nepřesahovaly dohromady 100 Kčs, popřípadě 200 Kčs.

(3) Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny předpisy, podle nichž může organizace upustit od vyúčtování a vymáhání vyšších částek.*)

(4) Organizace dále odepíší pohledávku, byla-li

a) zamítnuta pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, u něhož byla proti dlužníku uplatňována,

b) zrušena úředním opatřením.

(5) Ústřední orgány a krajské národní výbory mohou stanovit pro organizace v oboru své působnosti, že se všeobecně nebo pro určité případy omezují jejich oprávnění, jež jim přísluší podle ustanovení předchozích odstavců.

(1) Organizace podřízené ústřednímu orgánu smí učinit opatření podle § 27 a 28 jen se schválením ústředního orgánu. Ústřední orgán může však stanovit, že všechny nebo některé podřízené organizace mohou samy bez schválení činit opatření podle § 28, jde-li o pohledávku vůči socialistické organizaci až do výše 250 000 Kčs, a opatření podle § 27 a 28, jde-li o pohledávku až do výše 10 000 Kčs proti jinému dlužníku.

(2) Jde-li o pohledávku proti jinému dlužníku než socialistické organizaci vyšší než 100 000 Kčs, je k platnosti opatření podle § 27 a 28 vedle schválení ústředního orgánu třeba též i schválení ministerstva financí.

(1) K platnosti opatření podle § 27 a 28 potřebují organizace podřízené okresnímu národnímu výboru a místní národní výbory a organizace těmto národním výborům podřízené schválení okresního národního výboru, nejde-li o pohledávku proti socialistické organizaci vyšší než 50 000 Kčs a o pohledávku proti jinému dlužníku vyšší než 10 000 Kčs. U vyšších pohledávek potřebují tyto organizace schválení krajského národního výboru a přesahuje-li pohledávka proti socialistické organizaci 500 000 Kčs a proti jinému dlužníku 100 000 Kčs, též schválení ministerstva financí. Organizace bezprostředně podřízené krajskému národnímu výboru potřebují schválení krajského národního výboru, popřípadě ministerstva financí v rozsahu uvedeném v předchozí větě.

(2) Okresní a krajské národní výbory mohou stanovit, že všechny nebo některé organizace podřízené těmto národním výborům mohou samy bez schválení činit opatření podle § 28, jde-li o pohledávku vůči socialistické organizaci až do výše 50 000 Kčs, a opatření podle § 27 a 28, jde-li o pohledávku proti jinému dlužníku až do výše 10 000 Kčs.

(1) Organizace jsou povinny bez průtahu se domáhat náhrady mank a škod na národním majetku, který mají ve správě, proti těm, kdo za manka a škody odpovídají.

(2) Nebylo-li zjištěno, kdo za manka a škody odpovídá, anebo jde-li o manka a škody, u nichž náhradu nelze uplatňovat,**) organizace manka a škody odepíše. Ústřední orgány a krajské národní výbory stanoví podle potřeby pro organizace v oboru své působnosti, v kterých případech potřebují organizace k tomuto opatření schválení a kterého orgánu.

(3) K platnosti opatření podle předchozího odstavce je vždy třeba, aby se stala v písemné formě a byla podepsána vedoucím organizace, která opatření činí i která je schvaluje. Vedoucí organizací mohou k tomu písemně zmocnit další osoby, pokud ústřední orgány nebo krajské národní výbory v oboru své působnosti nestanoví jinak.

(1) Změna nebo zrušení smlouvy uzavřené s občanem, z nichž by mohla státu nebo organizaci vzniknout majetková újma, jsou přípustné jen za podmínek, za nichž může dojít k prominutí pohledávky (§ 27). Příslušnost orgánu oprávněného ke schválení změny nebo zrušení smlouvy se řídí výší újmy vyjádřené běžnou cenou.

(2) Ustanovení § 25 až 35 vztahují se i na případy, kdy k nakládání s pohledávkou (právem) státu nebo organizace dochází v řízení před soudem (např. smírem, zpětvzetím návrhu na zahájení řízení).

(2) Pro pohledávky daní, poplatků, cel a pro pohledávky peněžních ústavů platí tato vyhláška potud, pokud zvláštní předpisy o těchto pohledávkách neobsahují zvláštní úpravu.

(1) Ustanovení § 25 až 34 se nevztahují na náklady trestního řízení soudního, na peněžité tresty nebo pokuty v tomto řízení uložené a na pokuty uložené místními lidovými soudy.