Notářský poplatek za úkony
§ 2
Předmět poplatku
Poplatek se vybírá za úkony státního notářství stanovené prováděcím předpisem (dále jen „notářský úkon“).
§ 3
Základ poplatku
Je-li za notářský úkon stanoven poplatek podle ceny, je základem poplatku cena předmětu úkonu. Touto cenou se rozumí, pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného, cena, za kterou by bylo lze předmět notářského úkonu prodat v době a místě tohoto úkonu.
§ 4
Sazby poplatku
Sazby poplatku za notářské úkony stanoví prováděcí předpis buď pevnými částkami, anebo procentem z ceny předmětu notářského úkonu, a to za jednotlivé notářské úkony nebo za úhrn notářských úkonů. U notářských úkonů zvlášť složitých, obtížných nebo časově náročných se stanovený poplatek úměrně zvyšuje, nejvýše však o 100 %.
§ 5
Poplatník
(1) Poplatek je povinen platit ten, kdo žádá o provedení notářského úkonu, a jde-li o notářský úkon prováděný státním notářstvím bez návrhu (žádosti), ten, v jehož zájmu byl notářský úkon proveden.
(2) Poplatek je však vždy povinen platit:
a) nabyvatel nemovitosti za registraci úkonů o převodu nemovitosti,
b) nabyvatel práva osobního užívání pozemku za registraci smlouvy o zřízení takového práva,
c) vlastník nemovitosti za registraci smlouvy o omezení převodu nemovitosti.
(3) Je-li poplatníků několik, jsou povinni platit poplatek společně a nerozdílně.