Notářský poplatek z dědictví

(1) Poplatek se vybírá za nabytí majetku děděním a za jiné bezúplatné nabytí majetku úmrtím občana; poplatek se též vybírá za bezúplatné nabytí majetku, který zůstavitel převedl ve třech měsících před svou smrtí na toho, kdo se stal dědicem.

(2) Bylo-li majetku nabyto za úplatu nižší, než je cena, za kterou by bylo lze majetek prodat v době jeho nabytí a v místě, kde v této době byl, považuje se nabytí ve výši rozdílu mezi úplatou a uvedenou cenou za bezúplatné.

(1) Základem poplatku je cena (§ 11 odst. 2) majetku po srážce dluhů a ceny jiných povinností, zjištěných nebo uložených v řízení o dědictví.

(2) Schválí-li státní notářství dohodu dědiců o vypořádání nebo provede-li vypořádání mezi dědici, platí, že stav takto vytvořený nastal již v době smrti zůstavitele.

(3) Nebyl-li nabytý majetek předmětem řízení o dědictví, je základem poplatku cena nabytého majetku po srážce dluhů a ceny jiných povinností a případné úplaty; cenu majetku i výši dluhů zjistí státní notářství podle zásad platných pro řízení o dědictví.

(4) Prováděcí předpis stanoví, v kterých případech a za jakých podmínek se nezapočítává do základu poplatku cena zděděných hospodářských budov a pozemků.

(1) Sazby poplatku stanoví prováděcí předpis podle výše základu poplatku a podle stupně příbuzenského nebo jiného osobního poměru nabyvatele k zemřelému občanovi; nabyvatele podle tohoto poměru rozdělí do tří skupin a sazby poplatku stanoví pro první skupinu nabyvatelů od 5 % do 25 %, pro druhou skupinu nabyvatelů od 12 % do 30 % a pro třetí skupinu nabyvatelů od 20 % do 55 % základu poplatku. Sazby poplatku z věcí nabývaných ze soukromého vlastnictví nebo do soukromého vlastnictví a z podobných nabytí jiného druhu majetku jsou o 3 % základu poplatku vyšší než stanovené příslušné sazby.

(2) Je-li dědictví, ve kterém je nemovitost, zadluženo tak, že úhrn poplatků z dědictví je nižší, než by byl poplatek z převodu nemovitostí, vybírá se od dědice nemovitosti ještě poplatek z dědictví ve výši tohoto rozdílu.

(3) Prováděcí předpis stanoví, o jakou částku může státní notářství poplatek zvýšit, nedohodnou-li se dědicové o vypořádání dědictví.

(1) Poplatek je povinen platit nabyvatel.

(2) Za poplatek ručí ten, kdo odmítl dědictví, jestliže je z toho důvodu nabyl jeho nezletilý potomek. Za poplatek však neručí, jestliže dědictví za nezletilého potomka odmítl a soud odmítnutí neschválil.

(1) Poplatník je povinen ohlásit příslušnému státnímu notářství do tří měsíců ode dne smrti občana veškerý majetek, z něhož se poplatek vybírá; objeví-li se nějaký majetek dodatečně nebo doví-li se poplatník o tom, že je dědicem, až po uplynutí tří měsíců od smrti zůstavitele, je poplatník povinen ohlásit majetek státnímu notářství do třiceti dnů po tom, kdy se o majetku, popřípadě o svém dědickém právu dověděl.

(2) Nebyl-li majetek ohlášen státnímu notářství včas, je poplatník povinen platit penále do výše 1 % z poplatku za každý měsíc prodlení.