(1) Dovoz věcných darů a jiných věcí, za něž není poskytována úplata do ciziny, je přípustný, je-li množství a hodnota věcí přiměřená potřebě dovozce (příjemce) a příslušníků jeho rodiny bydlících s ním ve společné domácnosti a za předpokladu, že věci budou sloužit výhradně jejich potřebě.