POSTAVENÍ SOUDCŮ
Zánik soudcovské funkce
Zvláštní úprava výkonu funkce soudců z povolání
Justiční čekatelé
Některá ustanovení o postavení soudců z lidu

(1) Soudci jsou povinni při výkonu své funkce zachovávat zákony i jiné právní předpisy, vykládat je v zájmu pracujícího lidu a rozhodovat spravedlivě.

(2) Soudci jsou povinni využívat svých znalostí a zkušeností k politické a výchovné činnosti mezi občany. Tato politická a výchovná činnost má směřovat k upevňování socialistických vztahů mezi občany a k prohlubování socialistického právního vědomí pracujících. Mají proto seznamovat občany se zásadami socialistického právního řádu a na besedách s občany projednávat i vhodné veřejně projednávané typické případy porušování socialistické zákonnosti a zásad socialistického soužití.

(3) Soudci jsou také povinni zachovávat v úředních věcech mlčenlivost, a to i po zániku soudcovské funkce, jestliže nebyli této povinnosti ze zákona nebo osobou k tomu povolanou zproštěni. Zprostit soudce povinnosti zachovávat mlčenlivost může předseda (náčelník) soudu, a jde-li o předsedu (náčelníka) soudu, předseda (náčelník) soudu vyššího stupně.

(4) Soudci jsou povinni své povinnosti svědomitě vykonávat a vystříhat se při výkonu své funkce i v občanském životě všeho, co by mohlo narušit vážnost soudcovské funkce nebo snížit důvěru občanů k socialistickému soudnictví.

(1) Soudce může být z funkce uvedené v § 43 odst. 1 a 2 odvolán před uplynutím funkčního období, jestliže

(2) Návrh na odvolání soudce z funkce může též podat ministr spravedlnosti příslušné republiky, jestliže jde o soudce z povolání okresního a krajského soudu nebo nejvyššího soudu republiky; v ostatních případech může návrh podat ústřední orgán pověřený správou soudů. Před rozhodnutím o odvolání soudce z funkce je třeba si vyžádat jeho vyjádření.

(3) Soudce z povolání vojenského soudu a vojenský soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky může být odvolán z funkce uvedené v § 43 odst. 2 i na návrh ministra národní obrany, jestliže je to odůvodněno organizačními změnami nebo jinými důležitými potřebami ozbrojených sil.

(4) Postup při odvolávání soudce z lidu vojenského soudu upraví ministr národní obrany.

(5) Funkce, pro kterou byl soudce zvolen nebo ustanoven, zaniká dnem, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o odvolání z funkce. Odvolání z funkcí uvedených v § 44 nemá za následek ztrátu funkce soudce (§ 43).

(1) Soudce může být na svou žádost soudcovské funkce zproštěn, nemůže-li ji trvale vykonávat proto, že byl povolán k jiné společensky významné funkci, nebo pro nemoc anebo z jiných vážných důvodů.

(2) Před rozhodnutím orgánu uvedeného v § 44a o zproštění soudce funkce je třeba si vyžádat stanovisko ústředního orgánu pověřeného správou příslušného soudu. Zproštění soudce funkcí uvedených v § 44 nemá za následek ztrátu funkce soudce (§ 43).

(3) Funkce, pro kterou byl soudce zvolen nebo ustanoven, zaniká dnem, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí o zproštění. Doručením rozhodnutí o zproštění funkce soudce (§ 43) zaniká i funkce, pro kterou byl soudce ustanoven (§ 44).

(1) Soudce pozbývá své funkce také dnem právní moci rozsudku, kterým byl odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo ztratil-li právo volit.

(2) Soudce z povolání vojenského soudu a vojenský soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky nemůže být propuštěn z vojenské činné služby nebo z ozbrojeného sboru, jestliže předtím podle § 51 nebyl odvolán ze soudcovské funkce (§ 43) nebo podle § 52 nebyl této funkce zproštěn.

(1) Soudce, který je trestně stíhán, nebo u něhož byl podán návrh na odvolání z funkce, může být až do skončení trestního řízení nebo do rozhodnutí o návrhu na odvolání z funkce dočasně výkonu soudcovské funkce zproštěn.

(2) O dočasném zproštění výkonu soudcovské funkce rozhoduje:

(3) Orgán, který zahájil trestní řízení proti soudci, vyrozumí o tom předsedu (náčelníka) příslušného soudu, a jde-li o soudce z povolání, též ústřední orgán pověřený správou příslušného soudu.

(1) Soudcovská funkce je veřejnou funkcí. Na vztahy vyplývající z výkonu soudcovské funkce se vztahují, s výjimkou soudců vojenských soudů a vojenských soudců Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, ode dne složení slibu zvoleného soudce předpisy zákoníku práce. Osobní věci soudců z povolání okresních a krajských soudů a nejvyšších soudů republik vyřizuje ministerstvo spravedlnosti příslušné republiky. Oprávnění ministra spravedlnosti příslušné republiky podle § 36 tím nejsou dotčena.

(2) Platové poměry soudců z povolání upraví ministr spravedlnosti po dohodě s ministrem práce a sociálních věcí příslušné republiky. Platové poměry soudců Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky upraví vláda Československé socialistické republiky.

(1) V zájmu zajištění řádného plnění úkolů soudnictví je možno soudce z povolání dočasně přidělit

(2) Pokud soudce s přidělením nesouhlasí, nesmí doba přidělení přesahovat dva kalendářní měsíce v kalendářním roce.

(3) I když soudce souhlasí s přidělením přesahujícím dobu uvedenou v odstavci 2, nesmí s výjimkou přidělení k ústřednímu orgánu pověřenému správou soudů doba přidělení přesahovat jeden kalendářní rok v období tří kalendářních roků.

a) závažným způsobem porušuje své soudcovské povinnosti,

b) jeho zdravotní stav mu nedovoluje řádně vykonávat soudcovské povinnosti,

c) dosáhl věku 65 let.

a) předseda soudu, jde-li o soudce příslušného soudu,

b) předseda krajského soudu, jde-li o předsedu okresního soudu nebo jeho náměstka,

c) ministr spravedlnosti příslušné republiky, jde-li o předsedu krajského soudu nebo jeho náměstka,

d) ministr národní obrany, jde-li o soudce vojenského soudu.

a) k využití zkušeností ústřednímu orgánu pověřenému správou soudů,

b) k výkonu soudcovské činnosti k soudu vyššího stupně,

c) k výkonu soudcovské činnosti u okresního soudu (vojenského obvodového soudu) v obvodu krajského soudu (vyššího vojenského soudu), jde-li o soudce krajského soudu (soudce vyššího vojenského soudu),

d) k výkonu soudcovské činnosti u jiného okresního soudu (vojenského obvodového soudu) v obvodu krajského soudu (vyššího vojenského soudu), jde-li o soudce okresního soudu (vojenského obvodového soudu).

a) ministr spravedlnosti příslušné republiky, jde-li o přidělení k ministerstvu spravedlnosti nebo k nejvyššímu soudu republiky; v případě uvedeném na posledním místě činí tak v dohodě s předsedou nejvyššího soudu republiky,

b) ministr národní obrany, jde-li o soudce vojenských soudů,

c) předseda Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky po dohodě s ministrem spravedlnosti příslušné republiky (s ministrem národní obrany), jde-li o přidělení k Nejvyššímu soudu Československé socialistické republiky,

d) předseda krajského soudu v ostatních případech; jestliže soudce s přidělením nesouhlasí, je možno ho přidělit pouze se souhlasem ministra spravedlnosti příslušné republiky.

(1) Justiční čekatelé se připravují na budoucí výkon soudcovské činnosti. Jsou oprávněni vykonávat pod dozorem soudce z povolání jednoduché úkony vyhrazené samosoudci, které určí ministr spravedlnosti příslušné republiky (ministr národní obrany).

(2) Justiční čekatelé jsou povinni, a to i po skončení praxe, zachovávat mlčenlivost ve věcech, o kterých se dozvěděli při výkonu své činnosti, ve stejném rozsahu jako soudci. Osvobodit od této povinnosti je může předseda krajského soudu z důvodů uvedených v § 49.

(3) Justičním čekatelem u vojenského soudu se může stát pouze voják v činné službě.

(4) Justiční čekatel skládá při nástupu do práce stejný slib jako soudce (§ 42).

(1) Na justiční čekatele se vztahují přiměřeně obdobná ustanovení § 56 a 56a.

(2) Podrobné předpisy o praxi justičních čekatelů a odborné justiční zkoušce vydá ministr spravedlnosti příslušné republiky a ministr národní obrany.

(1) Soudci se povolávají k výkonu soudcovské funkce na dobu nepřesahující 12 dní v roce; prodloužení této doby je přípustné jen tehdy, je-li třeba dokončit projednání věci započaté za jejich účasti.

(2) Soudci vojenských soudů a vojenského kolegia Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky povolávají se zpravidla z ozbrojených sil nebo z ozbrojeného sboru, jejichž je obviněný příslušníkem; musí mít stejnou hodnost jako ten z obviněných, který má hodnost nejvyšší, anebo hodnost vyšší.

(1) Soudcům, kteří jsou v pracovním poměru, přísluší za dobu, po kterou vykonávají soudcovskou funkci nebo plní jiné povinnosti spojené s touto funkcí, náhrada ušlé mzdy. Náhradu ušlé mzdy je povinen poskytovat podnik, v němž je soudce zaměstnán.

(2) Soudcům, kteří nejsou v pracovním poměru, nahrazuje ušlý výdělek za dobu výkonu soudcovské funkce nebo jiných povinností spojených s touto funkcí stát. Způsob a výši náhrady stanoví ministr pravedlnosti příslušné republiky.

(3) Stát hradí soudcům hotové výdaje, které vzejdou vykonáváním soudcovské funkce nebo jiných povinností spojených s touto funkcí. Způsob náhrady stanoví ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem financí a Ústřední radou odborů.

(1) Soudci nemohou být vykonáváním soudcovské funkce nebo jiných povinností s touto funkcí spojených zkráceni na svých nárocích z nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení.

(2) Úraz, který soudce utrpí při výkonu soudcovské funkce nebo jiných povinností s touto funkcí spojených, se považuje vždy za pracovní úraz.

(1) Podniky a ostatní organizace jsou povinny poskytovat soudcům pracovní volno k vykonávání soudcovské funkce i jiných povinností s touto funkcí spojených.

(2) V ozbrojených silách a v ozbrojených sborech jsou příslušní velitelé povinni umožňovat soudcům plnění všech povinností vyplývajících ze soudcovské funkce.

(4) Soudům z lidu přísluší mimo náhradu hotových výdajů a ušlého výdělku za každý den jednání paušální náhrada za výkon jejich funkce. Tuto paušální náhradu vyplácí stát ve výši, kterou určí ministr spravedlnosti příslušné republiky. Náhrady příslušející soudcům z lidu vojenských soudů upraví ministr národní obrany v dohodě s resortními ministry, kterým jednotlivé ozbrojené sbory podléhají.