§ 22 · 40/1964 Sb.

(1) Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

(2) Zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

Judikatura k tomuto ustanovení

Ústavní soud III.ÚS 2634/11 8. 12. 2011
Nejvyšší soud 33 Cdo 3274/2011 28. 2. 2013

Nejvyšší soud rozhodl, že plná moc udělená fyzickou osobou neopravňuje zmocněnce jednat za právnickou osobu, i když je tato fyzická osoba zakladatelem právnické osoby. Pokud je právní úkon učiněn bez
Krajský soud 73 Ad 17/2011-93 31. 7. 2012 zrušeno
Ústavní soud I.ÚS 1769/10 16. 12. 2010
Ústavní soud III.ÚS 1400/09 22. 10. 2009
Ústavní soud III.ÚS 554/09 15. 7. 2009
Nejvyšší správní soud 9 As 38/2008-110 31. 3. 2010
Nejvyšší soud 20 Cdo 2332/2008 28. 7. 2010

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně se odmítá. Soud neshledal důvodným tvrzení povinného o absolutní neplatnosti ujednání o ručitelském závazku, z něhož
Krajský soud 15 A 25/2011-133 20. 12. 2012 zrušeno
Nejvyšší správní soud Konf 37/2012-13 17. 9. 2012