§ 22 · 40/1964 Sb.

(1) Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

(2) Zastupovat jiného nemůže ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

Judikatura k tomuto ustanovení

Nejvyšší soud 29 Cdo 300/2010 (R 32/2013) 29. 11. 2012

Režimu ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. (ve znění účinném do 30. 6. 2008) jsou podřízeny (v rozsahu jím vymezeném) rovněž úplatné převody majetku společnosti na zakladatele této společnosti bez z…
Nejvyšší soud 21 Cdo 3061/2010 22. 11. 2011
Ústavní soud II.ÚS 2224/14 (U 21/75 SbNU 685) 9. 12. 2014
Nejvyšší soud 8 Tz 136/2000 19. 7. 2000
Nejvyšší soud 29 Odo 1635/2005 (R 49/2008) 29. 8. 2007

Podepsala-li fyzická osoba smlouvu jako osoba jednající za smluvní stranu, není pro řešení otázky platnosti této smlouvy významné, zda v ní bylo výslovně uvedeno, že tak činí na základě hmotněprávní p…
Ústavní soud III.ÚS 669/17 (N 140/90 SbNU 285) 21. 8. 2018
Ústavní soud III.ÚS 1467/15 18. 10. 2016
Nejvyšší správní soud 10 Ads 284/2017-42 17. 1. 2019

Pracovní smlouvy uzavřené za zaměstnavatele (obchodní společnost) i zaměstnance stejnou osobou (statutárním orgánem) v době mezi 1. 1. 2012 a 31. 12. 2013 nejsou automaticky neplatné z důvodu střetu z…
Vrchní soud 1 Co 63/2003 (R 4/2008) 17. 2. 2004

Právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 obč. zák. je právem majetkové povahy, které se promlčuje v obecné promlčecí době.
Ústavní soud III.ÚS 1538/14 (N 85/81 SbNU 423) 17. 5. 2016