(1) Musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.
(2) S předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i užitky z něho, pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře.
(3) Ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynaložil.
Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze je nepřípustné. Soud potvrdil, že v případě bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy vzniká restituční povinnost pouz…
Nejvyšší soud rozhodl, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odvolací soud nesprávně posoudil předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť žalovaný v o…
Nejvyšší soud rozhodl, že žalobce jako jeden z podílových spoluvlastníků nemůže požadovat vydání bezdůvodného obohacení po třetích osobách, které užívaly část společné věci se souhlasem druhého spoluv…
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaného v případě bezdůvodného obohacení za užívání nebytových prostor na základě neplatné nájemní smlouvy. Soudy správně určily výši bezdůvodného obohacení jako obvyk…
Nejvyšší soud rozhodl, že zápis zvýšení základního jmění společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku měl v rozhodné době pouze deklaratorní, nikoliv konstitutivní účinky. Odvolací soud se p…