(1) Technická normalizace je tvůrčí činnost, kterou se pro opakující se technické úkoly zjišťuje, stanoví a uplatňuje nejvýhodnější řešení, zejména z hlediska hospodárnosti, jakosti a bezpečnosti. Přitom technická normalizace na základě nejnovějších a ověřených výsledků vědy, techniky a praxe určuje, sjednocuje, zjednodušuje nebo zevšeobecňuje zejména:

(2) Technická normalizace plní úkoly uvedené v odstavci 1 též v rámci mezinárodních dohod a tak vytváří předpoklady pro účelnou mezinárodní specializaci a koordinaci výroby, pro usnadňování mezinárodního obchodu a pro účelnou vědeckotechnickou spolupráci.

(3) Technická normalizace se uplatňuje prostřednictvím technických norem nebo přímo v technických výrobních a jiných podkladech.

a) počty druhů výrobků a jejich typů,

b) hlavní parametry a charakteristické údaje výrobků, jejich částí a sestav zajišťujících jejich vyměnitelnost a spolehlivost v provozu,

c) ukazatele jakosti surovin, materiálů a výrobků, jejich mechanické, fyzikální, chemické, biologické a jiné vlastnosti,

d) způsoby výpočtů, projektování a konstruování,

e) metody zkoušení a prověřování plnění dodávek surovin, materiálů a výrobků,

f) technologii a organizaci výroby nebo jiné činnosti, výrobní a pracovní postupy, způsoby montáže, provozu a údržby zařízení, způsoby balení, dopravy, označování a uskladňování,

g) opatření pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, pro kulturu pracovního prostředí a pro ochranu věcí,

h) značky, symboly, názvy, měrové jednotky, veličiny apod.