Oddíl II.
Hranice pobřežních vod

1. V místech, kde pobřeží je velmi členité a má hluboké zářezy nebo kde je pás ostrovů podél pobřeží v jeho bezprostřední blízkosti, lze použít při vytyčování základní čáry, od níž se měří šíře pobřežních vod, metody rovných základních čar spojujících příslušné body.

2. Vytyčení takových základních čar se nesmí podstatně odchylovat od celkového směru pobřeží a prostory moře ležící uvnitř těchto čar musí být dostatečně úzce spojeny s oblastí země, aby mohly být podrobeny režimu vnitrostátních vod.

3. Při vytyčování základní čáry se nesmí vycházet z vynořujících se vyvýšenin v pásmu odlivu, jestliže na nich nejsou zřízeny majáky nebo jiná podobná zařízení nacházející se trvale nad hladinou moře.

4. Kde se používá metody rovných základních čar podle ustanovení odst. 1, je možno přihlédnout při určování jednotlivých základních čar k zvláštním hospodářským zájmům oblasti, jejichž existence a důležitost je zřejmá na základě dlouhodobého užívání.

5. Systému rovných základních čar nemůže stát používat takovým způsobem, že by oddělil od volného moře pobřežní vody jiného státu.

6. Pobřežní stát je povinen jasně vyznačit rovné základní čáry na námořních mapách, jež musí být vhodným způsobem zveřejněny.

1. Vody prostírající se směrem k pevnině od základní linie pobřežních vod tvoří část vnitrostátních vod státu.

2. Tam, kde vytyčení rovné základní čáry podle článku 4 má za následek, že oblasti, jež byly dříve pokládány za součást pobřežních vod nebo volného moře, jsou zahrnuty do vnitrostátních vod, bude existovat právo pokojného průjezdu těmito vodami, jak je stanoveno v článcích 14 a 23.

1. Tento článek se vztahuje pouze na zátoky, jejichž břehy náleží jedinému státu.

2. Pro účely tohoto článku rozumí se zátokou zřetelný zářez, jehož proniknutí do pevniny je v takovém poměru k šířce jeho ústí, že obsahuje vody obklopené zemí a představuje více než pouhý záhyb pobřeží. Zářez se však považuje za zátoku, jen bude-li jeho plocha stejně velká nebo větší než polokruh, jehož průměrem je přímka vedená napříč ústím zářezu.

3. Pro účely měření se považuje za oblast zářezu oblast ležící mezi čárou největšího odlivu podél pobřeží zářezu a přímkou spojující body největšího odlivu při jeho přirozeném ústí. Kde však vzhledem k existenci ostrovů zářez má více než jedno ústí, polokruh se vytyčí na čáře tak dlouhé, jako je úplný součet délek přímek vedených přes různá ústí. Ostrovy v zářezu se budou započítávat tak, jako by byly součástí vodní plochy zářezu.

4. Jestliže vzdálenost mezi body největšího odlivu u přirozeného ústí zálivu nepřesahuje dvacet čtyři míle, lze vést rozhraničující čáru mezi těmito oběma body největšího odlivu a vody takto ohraničené budou považovány za vnitrostátní vody.

5. Kde vzdálenost mezi body největšího odlivu u přirozeného ústí zálivu přesahuje dvacet čtyři míle, lze vytyčiti rovnou základní čáru v délce dvaceti čtyř mil uvnitř zálivu takovým způsobem, aby zahrnula maximum vodní plochy jaké je možné oddělit čárou této délky.

6. Shora uvedená ustanovení se nevztahují na tzv. „historické“ zálivy ani na ty případy, kdy se užívá systému rovných základních čar podle článku 4.

1. Ostrov je přírodou vytvořená část země obklopená vodou, která vyčnívá nad vodou za největšího přílivu.

2. Pobřežní vody ostrova se měří podle ustanovení těchto článků.

1. Vynořující se vyvýšenina je přírodou vytvořená část země, která je obklopena vodou a vyčnívá nad vodou za největšího odlivu, avšak je zaplavována za největšího přílivu. Tam, kde vynořující se vyvýšenina leží zcela nebo částečně v takové vzdálenosti od pevniny nebo ostrova, která nepřesahuje šíři pobřežních vod, může být čára odlivu této vyvýšeniny použita za základní linii pro měření šíře pobřežních vod.

2. Leží-li vynořující se vyvýšenina zcela v takové vzdálenosti od pevniny nebo ostrova, která přesahuje šíři pobřežních vod, nemá své vlastní pobřežní vody.

1. Tam, kde pobřeží dvou států leží proti sobě nebo spolu sousedí, není žádný z obou států oprávněn, není-li mezi nimi opačné dohody, rozšířit své pobřežní vody za střední čáru, od níž se měří šíře pobřežních vod každého z obou států. Ustanovení tohoto odstavce se však nepoužije tam, kde je nutné pro historický právní důvod nebo jiné zvláštní okolnosti rozhraničit pobřežní vody obou států způsobem, který je v rozporu s tímto ustanovením.

2. Rozhraničující čára mezi pobřežními vodami dvou států ležících naproti sobě anebo sousedících bude zakreslena na námořních mapách velkého měřítka, úředně uznaných pobřežními státy.