(1) Nemocenské náleží od osmého dne pracovní neschopnosti; podpůrčí doba pro poskytování nemocenského se však počítá vždy od prvního dne pracovní neschopnosti. Při pracovní neschopnosti pro pracovní úraz a při karanténě náleží nemocenské již od prvního dne pracovní neschopnosti.

(2) Nemocenské se poskytuje za obecně stanovené pracovní dny a za svátky postavené jim na roveň, jestliže pracovník na dohodu z důvodu pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz anebo z důvodu karantény v nich nekonal sjednané práce a jestliže v nich tyto práce v jeho prospěch nekonal ani nikdo jiný.

(3) Výše nemocenského za pracovní den se stanoví pevnou částkou podle připojené tabulky.

(4) Pracovníku na dohodu, který má podle dohody o pracovní činnosti vykonávat práce po dobu nepřesahující šest měsíců, se poskytuje nemocenské při téže pracovní neschopnosti nejdéle po dobu 75 pracovních dnů, při více pracovních neschopnostech nejdéle po dobu 90 pracovních dnů v jednom kalendářním roce. Tato omezení neplatí při pracovním úrazu, nebo jestliže pracovník na dohodu byl v době jednoho roku před vznikem pracovní neschopnosti pojištěn podle předpisů o nemocenském pojištění alespoň 180 dnů.