(1) Jestliže ústav národního zdraví nebo určená zdravotnická organizace při přípravě podkladů pro rozhodování o regresních náhradách zjistí podle výsledků provedeného šetření, že povinnost k regresní náhradě není dána, regresní náhradu neuplatní a věc odloží. Rozhodnutí se v odkládaných věcech nevydává.

(2) Dospěje-li ústav národního zdraví nebo určená zdravotnická organizace podle výsledků šetření k názoru, že občan nebo organizace jsou povinni k regresní náhradě, oznámí jim to písemně s konkrétním odůvodněním této povinnosti a výše požadované regresní náhrady. Zároveň je vyzve, aby do 15 dnů regresní náhradu zaplatili, popřípadě povinnost uznali co do důvodu i výše, anebo aby v této lhůtě uplatnili námitky k požadavku a k jeho podkladům i ke způsobu jejich zjištění.

(3) Neshledají-li ústav národního zdraví nebo určená zdravotnická organizace po přešetření námitek důvody k odložení věci, rozhodnou ve věci samé.

(4) Ústav národního zdraví nebo určená zdravotnická organizace vydají rozhodnutí o regresní náhradě také v případech, v nichž občan nebo organizace uznali povinnost k regresní náhradě písemně co do důvodu i výše, avšak regresní náhradu neplní.