Omezení uplatňování

(1) Regresní náhrady z poškození zdraví, z nichž nevznikla pracovní neschopnost, a z lehkých poškození zdraví osob, u kterých se pracovní neschopnost nezjišťuje, se uplatňují

(2) Za lehké poškození zdraví podle odstavce 1 se považuje takové, které si vyžádalo jen ambulantní péči, a to s méně než pěti ošetřeními.

(3) Omezení uvedené v odstavci 1 se netýká případů, kdy nebylo dbáno předpisů o uznávání pracovní neschopnosti.

(1) Regresní náhrady proti organizacím a občanům, pokud jsou pojištěni u Státní pojišťovny proti své regresní odpovědnosti, vypořádávají se bez uplatnění u rozhodujícího orgánu v případech stanovených dohodou, kterou uzavře ministerstvo zdravotnictví s ministerstvem financí. V této dohodě se upraví i dispozice s výnosem takto vypořádaných regresních náhrad.

(2) Podle zvláštní úpravy uvedené v odstavci 1 se nevypořádává přirážka k regresní náhradě podle § 4 odst. 1 zákona.

a) proti organizacím jenom tenkráte, bylo-li při jedné úrazové příhodě způsobeno poškození zdraví více než dvěma osobám, anebo jde-li o opakující se úrazy svědčící o nedostatku kázně na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;

b) proti občanům jenom, jestliže občan způsobil takové poškození zdraví úmyslně nebo sice jen z nedbalosti, avšak opětovně v opilosti nebo jinak za okolností svědčících o zvláštním nedostatku smyslu pro socialistický pořádek, anebo způsobil-li poškození zdraví více osobám.