(1) Náhrada za používání vlastního osobního vozidla při vnějších výkonech je stanovena v příloze sazbou za 1 kilometr jízdy odstupňovanou podle druhu vozidel a jejich obsahu válců, bez ohledu na počet přepravovaných osob neb na množství, váhu a velikost přepravovaných věcí. Náhrada se počítá za celkovou vzdálenost ujetou při vnějších výkonech nejkratší cestou hospodárně sjízdnou pro použité vozidlo. Započatý kilometr celkové vzdálenosti při týchž vnějších výkonech se zaokrouhluje na celý kilometr.

(2) Náhradu za použití vlastního osobního vozidla při vnějších výkonech podle odstavce 1 pracovník uplatní při vyúčtování náhrady ostatních cestovních výdajů podle předpisů o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů.^*) Náhradu za použití vlastního osobního vozidla při vnějších výkonech lze vyplatit po splnění podmínek podle § 2. Záznam podle § 2 odst. 2 není pracovník povinen předkládat, je-li mu vyplácena paušální náhrada podle odstavce 3.

(3) Organizace může při opakovaném používání vlastního osobního vozidla při vnějších výkonech s pracovníkem dohodnout, že místo náhrady podle odstavce 1 mu bude poskytovat paušální náhradu zpravidla měsíční odpovídající druhu a velikosti použitého vozidla a jeho průměrnému výkonu požadovanému při vnějších výkonech, vyplývajících z pracovní náplně pracovníka; přitom přihlédne i k dosavadním jízdám pracovníka osobními vozidly při vnějších výkonech. Účelnost a výši paušální náhrady z celospolečenského hlediska odůvodní organizace porovnáním nákladů na paušální náhradu s náklady, které by bylo nutno vynaložit na zajišťování úkolu pracovníka při použití služebního vozidla. Paušální náhrada smí být pracovníkovi vyplacena jen za dobu, po kterou provádí vnější výkony vyplývající z jeho pracovní náplně s použitím vlastního osobního vozidla. Paušální náhrada se přiměřeně upraví za dobu, po kterou je pracovník na dovolené, nemocen nebo z jiných důvodů nevykonává práci.

(4) Použije-li pracovník, kterému je vyplácena paušální náhrada podle odstavce 3, při některém vnějším výkonu zahrnutém do paušální náhrady místo vlastního osobního vozidla vozidlo služební, může mu být paušální náhrada v plné výši přiznána jen, zaplatí-li organizaci za použití služebního vozidla z vlastních prostředků náhradu podle přílohy. Náhrada se počítá sazbou odpovídající obsahu válců vlastního osobního vozidla, pro které byla stanovena paušální náhrada, a to jen za ten počet kilometrů, které by jinak pracovník ujel s vlastním vozidlem. Nezaplatí-li pracovník vyúčtovanou náhradu za použití služebního vozidla, bude mu paušální náhrada krácena o tuto částku.

(5) Výši paušální náhrady je organizace povinna nově upravit, změní-li se trvale nebo na delší období podmínky, za kterých byla původně dohodnuta.

(6) Veškeré náklady spojené s provozem vlastního osobního vozidla při vnějších výkonech uhrazuje pracovník z vlastních prostředků.

(7) Náhrada za používání vlastního osobního vozidla nepodléhá dani ze mzdy ani dani z příjmu obyvatelstva.

(8) Zdravotnickým a veterinárním pracovníkům, kteří vlastními osobními vozidly zajišťují léčebnou péči v obtížných provozních poměrech (lékaři a střední zdravotničtí pracovníci při návštěvní službě u nemocných a rodiček, při práci v poradnách apod. a veterinární lékaři a technici při zajišťování veterinární péče), zvyšují se sazby náhrad stanovené v příloze o část oblastní přirážky, která přesahuje 10 %.*) Stejně se postupuje při stanovení paušální náhrady podle odstavce 3.