Další zvyšování odbornosti řidičů
§ 11
Bezpečný, plynulý a hospodárný silniční provoz, jakož i nové dopravní prostředky vyžadují, aby se odborná a technická úroveň řidičů soustavně a cílevědomě zvyšovala a upevňovala. K plnění tohoto úkolu slouží zejména:
Zácvik řidičů
Pravidelné povinné poučování řidičů z povolání
Péče o výchovu a další odborný růst ostatních řidičů
§ 12
Způsob zácviku řidičů
§ 13
Instruktoři pro zácvik řidičů
Instruktory pro zácvik řidičů motorových vozidel a jízdních souprav určuje organizace, která zácvik provádí, z řad svých pracovníků a to ukázněné a odborně zdatné řidiče, kteří mají dostatečnou praxi v řízení příslušného druhu vozidla. Instruktor pro zácvik řidičů nemusí mít osvědčení pro učitele; při zácviku nepřejímá povinnosti a odpovědnost řidiče.
§ 14
Způsob a rozsah povinného poučování
§ 15
Instruktoři povinného poučování
§ 16
Úhrada nákladů
Úhrada nákladů za povinné poučování se řídí předpisy o závodních školách práce. Náklady za povinné poučování prováděné společně pro řidiče více organizací hradí tyto organizace poměrně podle počtu řidičů, kteří se povinného poučování zúčastnili. Pokud povinné poučování provádí Svazarm, platí pro výši úhrady sazba schválená ministerstvem financí.
§ 17
Přezkoušení řidičů
§ 19
Úkoly organizací
§ 20
O výchovu a další odborný růst řidičů, kteří nevykonávají tuto činnost jako své povolání, pečuje Svazarm, který je současně povinen všestranně vytvářet vhodné podmínky pro zajištění rozvoje motorismu v dohodě s ministerstvem dopravy.
a) zácvik řidičů,
b) pravidelné povinné poučování řidičů z povolání,
c) péče o výchovu a další odborný růst ostatních řidičů.
(1) Má-li být řidiči svěřeno vozidlo, v jehož řízení nemá praxi, umožní mu organizace na jeho žádost na vozidle zácvik pod vedením instruktora.
(2) Zácvik se provádí za běžného provozu, popřípadě hospodářského výkonu vozidla pod dohledem instruktora.
(1) Pravidelné povinné poučování řidičů z povolání (dále jen „povinné poučování“) provádějí organizace, u nichž je řidič v pracovním poměru, popřípadě družstevní organizace, jejichž je členem, v závodních (družstevních) školách práce. K tomu účelu zajišťují potřebné podmínky (instruktory povinného poučování, vhodnou místnost, potřebné učební pomůcky apod.).
(2) Organizace, u nichž by nebylo účelné a hospodárné pořádat povinné poučování samostatně, sdružují se ke společnému povinnému poučování s dalšími organizacemi, popřípadě svěří provádění této činnosti Svazarmu.
(3) Povinné poučování se provádí v rozsahu nejméně 40 hodin ročně, tj. zpravidla 4 hodiny měsíčně. Tato doba se započítává do pracovní doby řidičů a hradí se jejich průměrnou hodinovou mzdou. Pro toto povinné poučování je možno vyhradit jeden osmihodinový pracovní den v dvouměsíčním cyklu. Povinné poučování musí být plánováno tak, aby jím prošli všichni řidiči z povolání a aby nebyl ohrožen vlastní provoz organizace.
(4) Jednoho běhu povinného poučování se nemá zpravidla zúčastnit více než 35 řidičů. Vyučovací hodina trvá 50 minut, přestávky mezi každou vyučovací hodinou 10 minut.
(5) O povinném poučování je organizace povinna vést přesnou evidenci. Neomluvená neúčast na povinném poučování se pokládá za neodůvodněnou nepřítomnost řidiče v práci.
(6) Řidiči, kteří zameškali nejméně 8 hodin povinného poučování v posledních třech měsících, jsou povinni účastnit se náhradního poučování se stejnou tematikou, a to popřípadě i u jiné organizace.
(7) Organizace vysílající řidiče na náhradní poučování k jiné organizaci projedná zařazení svých řidičů na povinném poučování u této organizace, která je zařadí do své evidence (odst. 5) a vyúčtuje vysílající organizaci příslušnou částku nákladů ve smyslu § 16.
(8) Ministerstvo dopravy vydává roční rámcový tematický plán povinného poučování;*) při zpracování osnov jednotlivých témat přihlédne organizace zejména ke své dopravní činnosti a ke složení svého vozového parku.
(1) Funkci instruktorů povinného poučování vykonávají učitelé výcviku řidičů nebo ukáznění, odborně zdatní a zkušení řidiči, popřípadě jiní odborní pracovníci silniční a městské dopravy, kteří mají pro tuto funkci předpoklady.
(2) Na návrh organizace schvaluje instruktory povinného poučování příslušný národní výbor (§ 1 odst. 3) v dohodě s okresním dopravním inspektorátem Veřejné bezpečnosti.
(3) Na odborné přednášky nedopravní tematiky lze přizvat externí přednášející, např. z okresního ústavu národního zdraví, Státní pojišťovny, advokátní poradny, Svazarmu, výrobního nebo opravárenského závodu.
(1) Organizace jsou povinny zajistit pravidelné přezkušování svých řidičů činných v hromadné přepravě osob nebo při přepravě nebezpečných nákladů a to nejméně jednou za dva roky v rozsahu stanoveném ministerstvem dopravy.
(2) O přezkoušení se provede záznam v evidenčním listu pracovníka.
a) dohlížejí na organizování a provádění povinného poučování a kursů pořádaných v rámci závodních škol práce a sledují jejich výsledky, zjištěné nedostatky odstraňují přímo u organizací,
b) seznamují organizace s tematickým plánem povinného poučování (§ 14 odst. 8) pro následující čtvrtletí a to nejpozději jeden měsíc před jeho počátkem,
c) vedou evidenci instruktorů pro povinné poučování. K zajištění odborné a pedagogické přípravy instruktorů pořádají ve spolupráci s okresním dopravním inspektorátem Veřejné bezpečnosti a motoristickou katedrou Svazarmu jednou za čtvrt roku semináře, na nichž se instruktoři seznámí s tematickým plánem následujícího období a s problematikou, která bude předmětem povinného poučování. Na tyto semináře vyšlou organizace instruktory na svůj náklad.
(1) Organizace doplní tematický plán povinného poučování na plný počet stanovených hodin o problémy vlastního provozu a zajistí na plánované termíny povinného poučování přednášející a potřebné pomůcky. Tyto povinnosti plní obdobně i organizace provádějící povinné poučování ve smyslu § 14 odst. 2.
(2) Organizace oznámí nejpozději na začátku každého čtvrtletí příslušnému národnímu výboru termíny povinného poučování.