Zákon o výkonu trestu odnětí svobody

(1) Účelem výkonu trestu odnětí svobody je zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a soustavně ho vychovávat k tomu, aby vedl řádný život občana.

(2) Ve výkonu trestu odnětí svobody se musí respektovat přirozená důstojnost lidské osobnosti, nesmí být použity kruté nebo lidskou důstojnost ponižující způsoby zacházení a trestání.

(1) Věznice se člení podle míry vnější ostrahy, zajištění bezpečnosti a způsobu uplatňování resocializačních programů do čtyř základních typů (stupňů):

(2) Zřizuje se zvláštní typ nebo zvláštní oddělení věznice pro mladistvé členěné podle odstavce 1, do kterých se umísťují odsouzení, kteří ve výkonu trestu nedovršili osmnáctý rok svého věku, nebo o nichž tak rozhodl soud (dále jen „mladiství“).

(3) V rámci jedné věznice mohou být zřízena oddělení různých základních typů, pokud tím nebude ohrožen účel výkonu trestu.

(4) Diferencovaným výkonem trestu v jednotlivých typech věznic se sleduje, aby méně narušení odsouzení vykonávali trest odděleně od více narušených odsouzených a aby v nápravně výchovné činnosti u odsouzených, u nichž to vyžaduje vyšší stupeň nebo povaha jejich narušení, se uplatňovaly účinnější prostředky k jejich nápravě. Obdobně diferencovaně se volí též formy a metody pracovní výchovy a kulturně výchovné práce, rozsah oprávnění samosprávy, stupeň vnější ostrahy a způsob zajištění bezpečnosti.

(1) O tom, do jakého typu věznice se odsouzený při nástupu výkonu trestu zařadí (§ 5 odst. 1 a 2), rozhoduje soud.

(2) Umístění odsouzených do jednotlivých věznic podle rozhodnutí soudu provádí generální ředitelství Vězeňské služby. Odděleně do samostatných věznic nebo samostatných oddělení věznic po nástupu výkonu trestu umístí

(1) Pro příjem odsouzených se ve věznicích zřizují nástupní oddělení.

(2) V průběhu výkonu trestu v nástupním oddělení se zpracuje komplexní zpráva o odsouzeném, v níž se na základě chování odsouzeného, výsledků jeho vyšetření a dostupných materiálů k jeho osobě zhodnotí jeho sociální úroveň, osobnostní rysy a s přihlédnutím k délce uloženého trestu, předchozímu odsouzení a míře nebezpečnosti odsouzeného se zváží možnosti výchovného působení a předpoklady jeho účinnosti.

(3) Informace o odsouzeném získané v souvislosti se zpracováním komplexní zprávy podle odstavce 2 jsou důvěrné a nesmí být sdělovány nebo zpřístupněny nepovolané osobě.

(1) Pro odsouzené zpracovává věznice resocializační programy, které představují souhrn pracovních, vzdělávacích, terapeutických a zájmových aktivit s diferencovaným přístupem při jejich realizaci. Skladba resocializačního programu vždy sleduje dosažení účelu výkonu trestu.

(2) Odsouzený má možnost si zvolit resocializační program z těch, které správa věznice vzhledem k hlediskům uvedeným v § 5, § 6 odst. 2 a § 7 odst. 2 považuje za vhodné. Pokud si žádný z těchto programů nezvolí, zúčastní se minimálního programu stanoveného vnitřním řádem věznice. Jeho základ tvoří pracovní činnost odpovídající zdravotnímu stavu odsouzeného.

(3) Resocializační programy musí být v závislosti na vývoji osobnosti odsouzeného, jeho chování a délce trestu aktualizovány.

(1) Odsouzení mají vedle povinností vyplývajících ze zákonů a jiných předpisů též povinnosti uložené podle tohoto zákona. Po dobu výkonu trestu mohou být odsouzeným omezena pouze ta občanská práva, jejichž výkon by byl v rozporu s účelem výkonu trestu (§ 1) nebo která nemohou být vzhledem k výkonu trestu uplatněna.

(2) Jestliže se proti odsouzenému ve výkonu trestu vede trestní řízení a je splněn důvod vazby podle § 67 trestního řádu, uplatní se proti němu přiměřeně omezení, která by si podle zákona vyžadoval důvod vazby, zejména odloučení spolupachatelů trestného činu, cenzura korespondence, povolování návštěv a případné nezařazování odsouzeného do práce.

(1) Ve výkonu trestu se pro odsouzené vytvářejí takové materiální a kulturní podmínky života, aby byl zabezpečen jejich náležitý tělesný a duševní rozvoj. V souladu s tím se stanoví náležitosti a podmínky stravování tak, aby odpovídaly obvyklým hodnotám výživy potřebným k udržení zdraví a síly, s přihlédnutím k obtížnosti vykonávané práce. Náležitosti a podmínky ubytování a vystrojování se stanoví v souladu s obecnými hygienickými požadavky a požadavky hygienických norem na hygienická zařízení, přičemž ubytovací plocha připadající na odsouzeného musí být nejméně 3,5 m², každý odsouzený musí mít zabezpečeno lůžko a prostor pro uložení osobních věcí. Odívání odsouzených musí odpovídat klimatickým podmínkám a musí dostatečně chránit jejich zdraví.

(2) Umístit odsouzeného tak, že na něj připadne menší ubytovací plocha, než je uvedena v odstavci 1, lze pouze za mimořádných okolností na nezbytně nutnou dobu.

(3) Odsouzeným se zabezpečuje nepřetržitá osmihodinová doba ke spánku, doba potřebná k osobní hygieně a úklidu, nejméně jednohodinová vycházka a přiměřené osobní volno.

(4) Odsouzeným se poskytují zdravotnické služby v rozsahu a za podmínek stanovených obecnými předpisy o péči o zdraví lidu; organizaci a výkon zdravotnických služeb poskytovaných odsouzeným upraví ministr republiky, který vykonává státní správu soudů v dohodě s ministrem zdravotnictví.

(5) Nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení odsouzených, upravují obecné předpisy.

(1) Odsouzený smí přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení (dále jen „korespondence“) bez omezení. Vězeňská služba je oprávněna obsah korespondence zkontrolovat, s výjimkou korespondence mezi odsouzeným a advokátem, státním orgánem České republiky nebo mezinárodní organizací, která je podle mezinárodní úmluvy, jíž je Česká republika vázána, příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv. Právo kontroly zahrnuje i oprávnění seznámit se s obsahem sdělovaných informací. Pokud obsah korespondence zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin, Vězeňská služba korespondenci zadrží a předá ji orgánu činnému v trestním řízení.

(2) Odsouzený smí přijímat návštěvy blízkých osob²) v závislosti na typu věznice, ve kterém je zařazen. Období mezi termíny návštěv však nesmí být delší než tři týdny ve věznici s dohledem nebo s dozorem a šest týdnů ve věznici s ostrahou nebo se zvýšenou ostrahou. Nestanoví-li vnitřní řád věznice počet vyšší, mohou odsouzeného současně navštívit nejvýše čtyři osoby. V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závažného důvodu lze odsouzenému povolit návštěvu jiné osoby.

(1) Odsouzený může odebírat a číst denní tisk, knihy a jiné publikace podle svého zájmu, duševních potřeb a vyznání víry v rozsahu, jako je to umožněno ostatním členům společnosti.

(2) Ve věznicích jsou zřízeny knihovny vybavené literaturou podobně jako veřejné knihovny, v nichž si odsouzení mohou půjčovat knihy podle vlastního výběru; ministr spravedlnosti stanoví povinné vybavení knihoven právními předpisy, právnickou, jinou odbornou a náboženskou literaturou.

(1) Odsouzený si smí za kapesné nakupovat potraviny a věci osobní potřeby.

(2) Odsouzený smí čtyřikrát ročně přijmout balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby. V řádu výkonu trestu lze stanovit právo odsouzeného na častější příjem balíčků, zejména s přihlédnutím k jednotlivým typům věznice. Tím není dotčeno ustanovení § 19 odst. 2 písm. c).

(1) Odsouzený smí k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů podávat stížnosti a žádosti příslušným orgánům; stížnost, popřípadě žádost musí být orgánu, jemuž je adresována, neprodleně odeslána. Ve věznicích se vytvářejí takové podmínky pro podávání stížností a žádostí odsouzených, aby byla vyloučena možnost zacházení s nimi jinými než oprávněnými osobami. Ředitel věznice určí okruh osob pověřených přebíráním a odesíláním stížností a žádostí a jejich evidencí.

(2) Orgány Vězeňské služby bez odkladu vyrozumí ředitele věznice, státního zástupce, soudce nebo orgán, který provádí kontrolu věznice, o žádosti odsouzeného o rozmluvu a na jejich pokyn takovou rozmluvu ve věznici umožní.

(3) Odsouzený má právo na poskytování právní pomoci advokátem, jenž má oprávnění v mezích svého zmocnění vést s odsouzeným korespondenci a hovořit s ním bez omezení. Ředitel věznice je povinen vytvořit podmínky umožňující pověřené osobě Vězeňské služby rozhovor mezi odsouzeným a advokátem vidět, ne však slyšet.

(4) Příslušníci Vězeňské služby jsou povinni dbát o zachovávání práv, která odsouzení mají ve výkonu trestu.

(1) Samosprávy odsouzených se volí na 1 rok ve všech věznicích příslušnými kolektivy odsouzených v tajných volbách.

(2) Odsouzení si volí ze svého středu oddílové samosprávy a z odsouzených, zvolených do oddílových samospráv, si volí celoústavní samosprávu.

(3) Posláním samosprávy odsouzených je vést odsouzené k samostatnému řešení otázek, které souvisejí se způsobem života a s prací ve výkonu trestu, napomáhat dodržování stanoveného pořádku a kázně, zvyšovat pracovní aktivitu, všeobecné i odborné vzdělání odsouzených, a tím je připravovat na aktivní zapojení do života společnosti po propuštění z výkonu trestu. Samospráva se též zabývá otázkami, které se týkají bezpečnosti a ochrany zdraví při práci; za tím účelem samosprávy odsouzených mají právo navrhovat řediteli věznice udělení kázeňské odměny (§ 19) a uložení kázeňských trestů (§ 20), projednávat s ředitelem věznice anebo jím pověřenou osobou zaměření a obsah nápravně výchovné činnosti, zejména zaměření pracovní výchovy odsouzených a obsah kulturně výchovné práce, mohou zprostředkovat podání a projednání společných stížností, žádostí a návrhů více odsouzených, pokud se týkají stejné věci, zastupují odsouzené při řešení otázek týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (§ 28) a dalších otázek vyplývajících ze zařazení odsouzených do práce (§ 26 a 27).

(1) Odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy příslušníků Vězeňské služby, řádně plnit pracovní úkoly, šetrně zacházet se svěřenými věcmi, dodržovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přichází do styku, a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního řádu věznice (§ 18).

(2) Odsouzený nesmí vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky,^2a) vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek nebo škodit zdraví.

(3) Mezi základní povinnosti odsouzeného patří i povinnost dodržovat opatření a pokyny k zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle zvláštních předpisů.³)

(4) Odsouzený je povinen podrobit se osobní prohlídce, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 82 odst. 2 a 3 trestního řádu, nebo je potřebné ji vykonat za účelem bezpečnosti odsouzeného, jiných osob, splnění služebního zákroku anebo výkonu trestu odnětí svobody.

(5) Odsouzeného, který neoprávněně odmítá plnit své povinnosti, je potřebné, pokud nestačila předcházející výzva nebo napomenutí, donutit k jejich plnění prostředky podle zákona povolenými.

(1) Pro každou věznici stanoví její ředitel se souhlasem generálního ředitele Vězeňské služby vnitřní řád věznice, kterým se řídí chod života a činnost odsouzených. Vnitřním řádem věznice se zejména vymezuje doba pro pracovní činnost, odpočinek, jídlo a kulturně výchovnou práci.

(2) Vnitřním řádem věznice se též vymezí rozsah oprávnění samosprávy odsouzených při organizování zájmové činnosti a řešení otázek jejich společného života.

(1) Za vzorné chování, poctivý poměr k práci nebo příkladný čin může být odsouzenému udělena kázeňská odměna.

(2) Kázeňskými odměnami jsou:

(1) Zaviněné porušení stanoveného pořádku a kázně (režimu) při výkonu trestu je kázeňským přestupkem, za nějž se může odsouzenému uložit kázeňský trest.

(2) Kázeňskými tresty jsou:

(3) Propadnutí věci je možno uložit, jde-li o věc,
Propadnutí věci je možno uložit samostatně nebo s jiným kázeňským trestem, patří-li věc pachateli kázeňského přestupku. Vlastníkem propadlé věci se stává stát.

(4) Trest propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze kázeňského přestupku.

(5) Pro umístění odsouzeného do celodenního umístění do uzavřeného oddělení a samovazby je potřebné předcházející vyjádření ústavního lékaře o tom, že ze zdravotního hlediska je odsouzený schopen podrobit se tomuto kázeňskému trestu. Při umístění do samovazby odsouzený nepracuje, je omezen v účasti na zájmové činnosti a není mu dovoleno číst denní tisk, knihy nebo jiné publikace a nakupovat věci osobní potřeby (§ 14) kromě základních hygienických potřeb. Stejně se postupuje i při celodenním umístění do uzavřeného oddělení s tím rozdílem, že odsouzený je povinen vykonávat práce uvedené v § 27 odst. 2. S výkonem znovu uloženého kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebo umístění do samovazby nelze začít dříve, než po uplynutí alespoň 10 dnů od výkonu některého z těchto kázeňských trestů; jestliže však kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebo umístění do samovazby byl znovu uložen ještě v průběhu výkonu některého z těchto kázeňských trestů, lze vykonat dva takové kázeňské tresty bezprostředně za sebou. Celodenní umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby nelze uložit odsouzené ženě. Umístění do uzavřeného oddělení v mimopracovní době lze uložit odsouzené ženě jen do 10 dnů.

(6) Osoby umístěné do samovazby a do celodenního umístění do uzavřeného oddělení musí být nejméně jedenkrát za týden navštíveny lékařem, který posoudí, zda jsou zdravotně schopné podrobit se trestu.

(1) Kázeňský trest lze uložit, jen jsou-li náležitě objasněny okolnosti kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil.

(2) Uložený kázeňský trest musí být úměrný závažnosti spáchaného kázeňského přestupku a musí být v souladu se zájmem na nápravě odsouzených. Za kázeňský přestupek lze uložit jen jeden kázeňský trest s výjimkou propadnutí věci.

(3) Kázeňský trest nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského přestupku uplynula doba 1 roku.

(1) Odsouzený má právo do 3 dnů od oznámení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podat proti němu stížnost. Odkladný účinek má jen stížnost proti uložení propadnutí věci.

(2) Proti rozhodnutí o zabavení věci má pachatel kázeňského přestupku a osoba, které se rozhodnutí o zabavení věci přímo týká, právo do 3 dnů od oznámení tohoto rozhodnutí podat stížnost, která má odkladný účinek.

(3) O stížnosti rozhodne do 3 dnů ředitel věznice nebo k tomu zmocněný jiný pracovník. K rozhodnutí o stížnosti nelze zmocnit pracovníka, který kázeňský trest uložil nebo který rozhodl o zabavení věci.

(1) Jestliže výkon kázeňského trestu, proti jehož uložení již nelze podat stížnost, není vzhledem na další chování odsouzeného potřebný, lze tento trest odpustit.

(2) Jestliže další výkon kázeňského trestu není potřebný, protože odsouzený projevuje účinnou snahu po nápravě, lze od výkonu jeho zbytku upustit.

(3) Prominutím kázeňského trestu a upuštěním od výkonu jeho zbytku se kázeňský trest považuje za vykonaný.

(1) Jestliže po výkonu kázeňského trestu odsouzený splní podmínky pro udělení kázeňské odměny, lze mu místo jejího udělení zahladit kázeňské potrestání, kterým byl uložen zpravidla poslední vykonaný kázeňský trest.

(2) Zahlazením kázeňského potrestání se na odsouzeného hledí, jako by mu nebyl kázeňský trest uložen.

(1) Jestliže nebylo rozhodnuto o propadnutí věci, lze rozhodnout o tom, že se taková věc zabavuje,

(2) Rozhodnutí o zabavení věci je třeba písemně oznámit pachateli kázeňského přestupku a osobě, které se přímo týká, pokud je známa; vlastníkem zabavené věci se stává stát. Zabavení věci nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského přestupku uplynula doba 1 roku.

(1) Uložením kázeňských trestů se vyřizují též přestupky.

(2) Kázeňským potrestáním odsouzeného se nevylučuje jeho trestní stíhání, je-li jeho skutek trestným činem.

(1) Věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání odsouzených buď v rámci vlastní podnikatelské činnosti, nebo na smluvním základě s jiným podnikatelským subjektem nebo organizací. Odsouzení jsou v souladu s účelem výkonu trestu zařazováni do práce podle jejich zdravotního stavu a pracovních schopností.

(2) Smlouva mezi věznicí a podnikatelským subjektem nebo organizací, na jejímž základě se uskutečňuje zařazení odsouzených do práce, stanoví podrobnější podmínky, za nichž budou odsouzení vykonávat práce, případně i postup při zaškolení odsouzených k výkonu určených prací a způsob zvyšování jejich pracovní kvalifikace. Při vytváření podmínek k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci mají podnikatelský subjekt nebo organizace stejné povinnosti, jaké by měly vůči pracovníkům v pracovním poměru.

(3) Odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, pokud mu to dovoluje jeho zdravotní stav.

(1) Podnikatelské subjekty a organizace uvedené v § 26 odst. 1 poskytují věznicím za práci odsouzených dohodnuté plnění (§ 26 odst. 2).

(2) Pracovní čas, pracovní podmínky a podmínky pro uložení přesčasové práce jsou u odsouzených stejné jako u ostatních pracovníků. Ředitel věznice může nařídit odsouzeným práci přesčas v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy;⁴) nad tuto hranici může práci přesčas povolit na návrh ministra spravedlnosti vlády.

(3) Do pracovní doby se nepočítá práce při úklidu a jiná obdobná práce odsouzených potřebná k zajištění běžného provozu věznice. Tyto práce nesmějí však být nařízeny na úkor doby nutné k odpočinku odsouzených.

(1) Odsouzeným přísluší odměna podle vykonané práce. Výši odměny a podmínky pro její poskytování stanoví vláda nařízením.

(2) Z pracovní odměny odsouzeného se provedou srážky jednak k úhradě výživného pro jeho děti, jednak k úhradě nákladů výkonu trestu. Kromě těchto srážek lze z pracovní odměny odsouzeného provádět další srážky, které připouštějí pracovně právní předpisy jako srážky ze mzdy, a to obdobně podle pracovně právních předpisů. Rozsah, popřípadě též pořadí srážek z pracovní odměny odsouzených stanoví ministr republiky, který vykonává státní správu soudů; přitom přihlédne zejména k tomu, aby byl podporován zájem odsouzeného na výsledcích jeho práce, jakož i zájem na zabezpečení výživy jeho dětí.

(3) Je-li však soudem nařízen výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny odsouzeného, postupuje se podle občanského soudního řádu a předpisů vydaných na jeho základě.

(4) Část pracovní odměny odsouzeného, která zbývá po provedení srážek podle odstavce 2, popřípadě podle odstavce 3, se rozdělí na kapesné a úložné způsobem, který stanoví ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem republiky, který vykonává státní správu soudů.

(5) Z úložného může odsouzený poskytovat příspěvky své rodině a plnit své závazky; rozsah a podmínky stanoví ministr republiky, který vykonává státní správu soudů. Zbytek úložného se odsouzenému vyplatí neprodleně po propuštění z výkonu trestu.

(1) Odsouzený odpovídá za škodu, kterou způsobil věznici, podnikatelskému subjektu nebo organizaci, u nichž byl zařazen k výkonu práce, zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a to obdobně jako ostatní pracovníci.

(2) Podnikatelský subjekt nebo organizace, jimž byla způsobena škoda, projednají výši požadované náhrady též s věznicí.

(1) Pro naléhavé rodinné důvody může ředitel věznice přerušit odsouzenému výkon trestu až do 15 dnů, a to i opětovně. Doba přerušení se počítá do výkonu trestu.

(2) Je-li třeba odsouzenému neodkladně poskytnout léčebnou péči, kterou nelze zajistit ve věznici nebo ve specializovaném zdravotnickém zařízení Vězeňské služby, může ředitel věznice odsouzenému přerušit na nezbytně nutnou dobu výkon trestu. Pokud si odsouzený újmu na zdraví nezpůsobil úmyslně, doba přerušení nepřesahující 30 dnů se započítává do doby výkonu trestu.

(1) Je-li odsouzený, na němž se vykonává trest, stižen těžkou chorobou, může soud výkon trestu na potřebnou dobu přerušit; soud přeruší výkon trestu vždy, jde-li o těhotnou ženu nebo o ženu krátce po porodu, jestliže by výkonem trestu bylo ohroženo její zdraví nebo zdraví jejího očekávaného nebo novorozeného dítěte.

(2) Je-li obava, že odsouzený uprchne, nebo zneužívá-li povoleného přerušení, soud přerušení výkonu trestu odvolá.

(1) Jestliže odsouzený, jemuž byl výkon trestu přerušen podle § 38, ve výkonu základní vojenské služby nespáchal žádný trestný čin a tuto službu řádně konal, upustí soud od výkonu zbytku trestu; jinak rozhodne, že se zbytek trestu vykoná.

(2) Bylo-li od výkonu zbytku trestu upuštěno, pokládá se trest za vykonaný dnem, kdy byl jeho výkon přerušen (§ 38).

(1) O podmíněném propuštění rozhoduje soud podle ustanovení § 331 až 333 trestního řádu.

(2) Oprávnění ředitele věznice navrhnout podmíněné propuštění odsouzeného je nutno co nejúčinněji využívat k výchovnému působení na odsouzené.

(1) Na nápravě odsouzených se zúčastňují i církevní organizace a zájmová sdružení občanů, působící v souladu s obecně závaznými právními předpisy a mající vztah k odsouzenému, zejména tím, že jejich pověření zástupci mohou po dobu výkonu trestu udržovat s odsouzenými osobní styk, zajímat se o jejich chování ve výkonu trestu a pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro jejich budoucí život. Na požádání je správa věznice informuje o stavu a o chování odsouzeného.

(2) Věznice umožňují konat v době pracovního klidu společné náboženské obřady odsouzených. Účast na náboženských obřadech je dobrovolná. Dobu konání společných náboženských obřadů vymezí vnitřní řád věznice (§ 18).

(1) Účelem výkonu trestu u mladistvého je především vychovat ho v řádného občana, a to též se zřetelem k jeho osobním vlastnostem, k jeho rodinné výchově a k prostředí, z něhož pochází. Ve výkonu trestu je nutno řádným pedagogickým vedením zajistit výchovu mladistvého a jeho přípravu na budoucí povolání.

(2) Mladistvému, který má plnit povinnou školní docházku, věznice zabezpečí její plnění vyučováním místo výkonu práce.

(1) Kázeňskými tresty u mladistvých jsou:

(2) Při celodenním umístění do uzavřeného oddělení je mladistvému dovoleno číst denní tisk, knihy a jiné publikace.

(1) Mladistvým, u nichž jsou pro to zejména vzhledem k délce trestu předpoklady, se zajišťuje příprava na budoucí povolání, a to i bez souhlasu zákonného zástupce mladistvého.

(2) Při zařazování mladistvých, kteří dosud nepřekročili 18. rok svého věku, do práce se přihlíží též k zajištění jejich přípravy na budoucí povolání. Pracovní podmínky takových mladistvých ve výkonu trestu jsou stejné jako u ostatních mladistvých pracovníků.

(1) Vnitřní řád věznice, obsah a formy resocializačních programů zásadně zohledňují schopnosti, duševní a tělesný stav odsouzených se změněnou pracovní schopností nebo v důchodovém věku.

(2) Odsouzeným uvedeným v odstavci 1 lze ukládat jen takové kázeňské tresty, které lze jinak uložit mladistvým.

(1) Vnitřní řád věznice, obsah a formy resocializačních programů a vnitřní diferenciace zásadně přihlížejí k psychickým, fyziologickým a věkovým zvláštnostem odsouzených a k dalším skutečnostem vyplývajícím z povahy trestu.

(2) Návštěvy, vycházky a výkon kázeňského trestu umístění do uzavřeného oddělení zásadně probíhají odděleně od ostatních odsouzených.

(3) Je-li vzhledem k předchozím projevům odsouzeného důvodná obava, že by se mohl chovat násilným způsobem, lze při předvádění odsouzeného použít předváděcí řetízky, pouta nebo pouta s poutacím opaskem i bez splnění podmínek stanovených zvláštním předpisem.^7a)

(1) Odsouzení, u nichž byla na základě komplexní zprávy doplněné závěrem odborného lékařského vyšetření shledána duševní porucha nebo závislost vyžadující specifické přístupy, se podle povahy a závažnosti takové poruchy nebo závislosti zpravidla zařadí do zvláštních oddělení v rámci jednotlivých typů věznic.

(2) Vnitřní řád věznice, obsah a formy resocializačních programů zásadně přihlížejí k nutnosti individuálního přístupu a terapeutického zaměření.

(1) Odsouzený je povinen nahradit náklady výkonu trestu za dobu, po kterou svým zaviněním způsobil, že tyto náklady se nemohly uhradit srážkami z jeho pracovní odměny (§ 29 odst. 2).

(2) Podle odstavce 1 hradí odsouzený náklady výkonu trestu i po dobu léčebně preventivní péče, která byla potřebná, protože si úmyslně způsobil nebo jinému dovolil způsobit mu újmu na zdraví nebo bez závažných důvodů se odmítl podrobit lékařskému zákroku, ke kterému dal podnět anebo předcházející souhlas. V těchto případech je odsouzený povinen nahradit i zvýšené náklady ochrany a dopravy do zdravotnických zařízení.

(3) Rozhodnutí o náhradě podle odstavců 1 a 2 vydá ředitel věznice. Způsob určení náhrady nákladů ochrany a dopravy a nákladů předvedení a postup při jejich náhradě upraví ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Úhrnná výše náhrady nákladů jednoho předvedení však nemůže být vyšší než 1000 Kč; toto omezení se nevztahuje na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s neúspěšným návrhem odsouzeného na povolení obnovy řízení.

(1) Výkon rozhodnutí, kterým se uložila povinnost nahradit škodu (§ 32) a náklady výkonu trestu, náklady ochrany a dopravy a náklady předvedení (§ 65), uskutečňuje srážkami ze mzdy⁸) nebo přikázáním pohledávky podle zvláštních předpisů ta organizační složka Vězeňské služby, která pohledávku spravuje.

(2) Podle odstavce 1 se postupuje i při náhradě nákladů spojených s výkonem vazby.⁹)

(1) Ustanovení tohoto zákona se užije též na výkon trestů, jež byly pravomocně uloženy před účinností tohoto zákona.

(2) Ustanovení oddílu 4 tohoto zákona se přiměřeně užije i na výkon kázeňských trestů uložených před účinností tohoto zákona.