(1) Není-li z provozních důvodů možné poskytnout pracovníku nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání 32 hodiny (§ 92 zákoníku), může vedoucí organizace rozvrhnout pracovní dobu tak, že doba tohoto odpočinku bude činit nejméně 24 hodiny

a) při sezónních a kampaňových pracích s výjimkou zemědělství,

b) v dopravě, ve spojích, v kulturních zařízeních a v nepřetržitých provozech s podmínkou, že na jednotlivé pracovníky připadne nepřetržitý odpočinek v délce 32 hodiny alespoň jednou za tři týdny.