Spolupráce Sboru národní bezpečnosti s národními výbory, jinými státními orgány, socialistickými organizacemi a občany

§ 8

Příslušníci Sboru národní bezpečnosti jsou povinni plnit pokyny, které jim orgány prokuratury a soudy ukládají v rámci své pravomoci.

(1) Sbor národní bezpečnosti při plnění svých úkolů spolupracuje především s národními výbory.

(2) Národní výbory zabezpečují místní záležitosti veřejného pořádku také prostřednictvím Sboru národní bezpečnosti. V těchto případech plní Sbor národní bezpečnosti úkoly uložené mu národními výbory v rámci jejich pravomoci. Přitom se orgány národních výborů obracejí na Sbor národní bezpečnosti výhradně prostřednictvím příslušného náčelníka (velitele).

(3) Za plnění úkolů uložených národními výbory při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku jsou náčelníci Sboru národní bezpečnosti odpovědni jak příslušným národním výborům, tak i vyšším náčelníkům; ve věcech výkonu služby jsou odpovědni a podřízeni jen vyšším náčelníkům.

(1) Národní výbory a jiné státní orgány se mohou i mimo případy uvedené v § 7 a 8 dožadovat pomoci Sboru národní bezpečnosti na základě zákona; činí tak výhradně prostřednictvím příslušného náčelníka (velitele).

(2) Zásady vzájemné spolupráce a součinnosti mezi Sborem národní bezpečnosti a Československou lidovou armádou stanoví ministři vnitra a národní obrany.

§ 10

Sbor národní bezpečnosti spolupracuje při plnění svých úkolů s vedením podniků a závodů, jednotných zemědělských družstev a jiných lidových družstev, s dobrovolnými společenskými organizacemi, především s Revolučním odborovým hnutím a Československým svazem mládeže, jakož i s jinými orgány a organizacemi. Zejména s nimi projednává příčiny a podmínky vzniku trestných činů a jiných negativních jevů, závažnější případy porušení veřejného pořádku, zejména pravidel socialistického soužití, upozorňuje je na zjištěné nedostatky a radí se s nimi o vhodných opatřeních k nápravě, popřípadě činí vhodná opatření k nápravě.

(1) Sbor národní bezpečnosti postupuje při veškeré své činnosti v úzké spolupráci s občany a získává je k aktivní účasti na posilování ochrany a bezpečnosti státu a na udržování veřejného pořádku.

(2) Dobrovolně se hlásící občané, kteří požívají všeobecné vážnosti a důvěry, mohou být pověřeni plněním některých bezpečnostních úkolů. Jsou-li zevně označeni, mají práva a povinnosti podle tohoto zákona jako příslušníci Sboru národní bezpečnosti, pokud ministr vnitra nestanoví jinak.

(3) Každý občan má právo obracet se na Sbor národní bezpečnosti s podněty a žádostmi o pomoc. Sbor národní bezpečnosti je povinen v rozsahu stanoveném tímto zákonem a trestním řádem podnět přijmout a požadovanou pomoc poskytnout.

(1) Příslušníci Sboru národní bezpečnosti jsou oprávněni při výkonu své pravomoci žádat o pomoc a vhodnou součinnost národní výbory, ostatní státní orgány i vojenské útvary.

(2) Příslušníci Sboru národní bezpečnosti mohou v nebezpečí požádat každého o pomoc. Požadovaný je povinen pomoc poskytnout; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo osoby sobě blízké (§ 116 občanského zákoníku).

(1) Došlo-li u občana k poškození na zdraví nebo k jeho smrti v souvislosti s pomocí, kterou občan poskytl na žádost nebo s vědomím příslušníka Sboru národní bezpečnosti, uhradí škodu tím vzniklou stát obdobně podle předpisu o odškodňování pracovních úrazů.

(2) Občanovi se hradí též škoda na věcech, která mu vznikla v souvislosti s poskytnutím pomoci podle odstavce 1. Přitom se hradí skutečná škoda, a to v penězích, pokud se neodčiní uvedením v předešlý stav; poškozenému může však být přiznána úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

(3) Stát hradí i škodu, kterou občan v souvislosti s poskytnutím pomoci podle odstavce 1 způsobil jinému při plnění úkolů, které z pomoci vyplynuly.

(4) Stát může nahradit občanovi škodu nebo vzniklé náklady i tehdy, nejde-li o pomoc poskytnutou za podmínek uvedených v odstavci 1.

(5) Právo státu na náhradu škody vůči tomu, kdo poškozenému za ni odpovídá podle občanského zákoníku, není předchozími ustanoveními dotčeno.