(1) Předměty, které při běžném užívání přicházejí do přímého nebo nepřímého styku s lidským organismem nebo s poživatinami (dále jen „předměty běžného užívání“), musí být zdravotně nezávadné a musí mít takové vlastnosti a složení, aby při obvyklém způsobu používání nemohly poškodit zdraví spotřebitelů nebo být zdrojem jejich obtěžování, popřípadě znehodnotit poživatiny.