Pitvy a odnímání tkání a orgánů
Zdravotní pitva

(1) U osob zemřelých ve zdravotnických zařízeních se zpravidla provádí zdravotní pitva podle rozhodnutí vedoucího zařízení; přihlíží se přitom k vybavení zařízení, zejména k tomu, zda je v zařízení zřízeno patologicko-anatomické oddělení (prosektura). Vedoucí zařízení nařídí provést zdravotní pitvu zejména, je-li jí třeba k ověření diagnózy, podle které byl zemřelý léčen.

(2) O provedení zdravotní pitvy osob zemřelých mimo zdravotnická zařízení rozhoduje prohlížející lékař, popřípadě okresní hygienik.

(3) Prohlížející lékař nařídí provést zdravotní pitvu osob zemřelých mimo zdravotnická zařízení zejména,

a) je-li jí třeba ke zjištění příčin smrti nebo okolností, za kterých smrt nastala, zvláště při náhlém úmrtí,

b) jde-li o mrtvě narozené dítě nebo dítě zemřelé do 1 roku,

c) jde-li o ženu zemřelou v souvislosti s těhotenstvím, potratem, porodem nebo šestinedělím,

d) byla-li příčinou smrti nemoc z povolání nebo průmyslová otrava, nebo jde-li o úmrtí osoby s nevyléčenou nemocí z povolání nebo s nevyléčenou průmyslovou otravou,

e) vyžaduje-li to obecný zdravotní nebo vědecký zájem.

(4) Okresní hygienik nařídí provést zdravotní pitvu osob zemřelých mimo zdravotnická zařízení, jde-li o povolení pohřbu žehem a nemůže-li být předloženo potvrzení prohlížejícího lékaře podle § 14 odst. 1.

(1) Zdravotní pitva smí být provedena nejdříve za dvě hodiny po tom, kdy prohlížející lékař bezpečně zjistil smrt.

(2) Zdravotní pitvu provádí lékař patologicko-anatomického oddělení (prosektury), popřípadě soudně lékařského oddělení nemocnice s poliklinikou nebo lékař patologicko-anatomického oddělení jiného zdravotnického zařízení. Lékař provádějící pitvu zařídí, aby neprodleně po pitvě byl o ní sepsán protokol a aby ve zprávě o výsledku prohlídky (§ 4 odst. 2) byl uveden též výsledek pitvy; protokol podepíše lékař provádějící pitvu a vedoucí patologicko-anatomického, popřípadě soudně lékařského oddělení.

(3) Vznikne-li při zdravotní pitvě podezření, že smrt byla způsobena trestným činem, pitva se přeruší a lékař provádějící pitvu učiní ihned oznámení vedoucímu zdravotnického zařízení, okresnímu prokurátorovi a příslušnému orgánu Veřejné bezpečnosti.

(4) Náklady na zdravotní pitvu, čítajíc v to přepravu těla mrtvého, nese zdravotnické zařízení, v němž došlo k úmrtí, v ostatních případech okresní ústav národního zdraví, v jehož obvodu osoba zemřela nebo tělo mrtvého bylo nalezeno.

(5) O zdravotní pitvě příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, kteří zemřeli mimo zdravotnické zařízení, platí zvláštní předpisy.

(1) O soudní pitvě platí zvláštní předpisy.

(2) Nejsou-li důvody pro zdravotní nebo soudní pitvu, může okresní hygienik povolit pitvu i z jiných důvodů hodných zřetele. Ustanovení § 6 odst. 1 až 3 platí obdobně. Náklady na tuto pitvu hradí ten, kdo o ni požádal.

(1) Pro léčebné a vědeckovýzkumné účely je možno odnímat z těl mrtvých tkáně a orgány. Odnímání tkání a orgánů nebo jiné zákroky na těle mrtvého smějí být prováděny jen v patologicko-anatomickém, soudně lékařském nebo tkáňovém oddělení nemocnice s poliklinikou, a to se souhlasem lékaře, který by jinak byl oprávněn rozhodovat o provedení pitvy (§ 5). Má-li zákrok provést jiný lékař než lékař patologicko-anatomického, soudně lékařského nebo tkáňového oddělení, je k tomu třeba také souhlasu vedoucího oddělení, ve kterém se má zákrok provést. Lékař sepíše o výkonu krátkou zprávu.

(2) Odnímání tkání (orgánů) z těl mrtvých a jiné zákroky na nich smějí se provádět zpravidla nejdříve za dvě hodiny po tom, kdy prohlížející lékař bezpečně zjistil smrt. Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s ministerstvem spravedlnosti a s Generální prokuraturou, za jakých podmínek lze zcela výjimečně odnímat tkáně (orgány) z těl mrtvých před uplynutím stanovené lhůty, vyžaduje-li to povaha odnímané tkáně (orgánu), popřípadě účel jejího použití.

(3) Tkáně a orgány nesmějí se pro léčebné a vědeckovýzkumné účely odejmout, jestliže mrtvý za svého života písemně prohlásil, že s odnětím nesouhlasí.