Pohřebiště

(1) Pohřebiště (hřbitovy, kolumbária, urnové háje a rozptylové louky) zřizují a spravují místní (městské) národní výbory, které mohou svěřit jejich správu jiným socialistickým organizacím.

(2) Ke zřízení pohřebiště je třeba souhlasu okresního hygienika.

(3) Na každém hřbitově musí být vhodné zařízení pro dočasné uložení mrtvých.

(4) Pohřebiště musí být zásobeno pitnou nebo užitkovou vodou.

(1) Mrtví se ukládají zpravidla jen po jednom do každého hrobu, pokud důležitý obecný zájem nevyžaduje uložení do společného hrobu.

(2) Správa hřbitova může na žádost nebo se souhlasem toho, komu bylo místo pro hrob propůjčeno, povolit, aby do téhož hrobu byli uloženi další mrtví příbuzní, popřípadě i jiné osoby. Pokud neuplynula tlecí doba (§ 22), je k tomu třeba souhlasu okresního hygienika.

(1) Správa pohřebiště je povinna propůjčit místo pro hrob na tlecí dobu (§ 22) a místo pro popelnici na dobu 10 let od prvního uložení. Umožňují-li to poměry na pohřebišti, je správa pohřebiště povinna propůjčit místo ještě na další dobu; v opačném případě musí o tom včas uvědomit toho, komu dosud bylo místo propůjčeno.

(2) Po uplynutí doby, na kterou bylo místo propůjčeno, naloží se s ostatky, s popelnicemi a s náhrobky obdobně jako při zrušení pohřebiště (§ 24).

(3) Hroby a popelnice, které mají kulturní význam, nesmějí být, s výjimkou případů, kdy je pohřebiště zrušeno, odstraněny ani po uplynutí doby, na kterou bylo místo propůjčeno.

(1) Před uplynutím tlecí doby smí být tělo mrtvého vyňato ze země (exhumováno) jen na pokyn okresního hygienika nebo s jeho souhlasem, a to za přítomnosti zástupce správy pohřebiště; ustanovení trestního řádu o exhumaci zůstává nedotčeno. Na žádost pozůstalých lze provést exhumaci jen výjimečně ze zvláště závažných důvodů, a to jen tehdy, prokáže-li se též, že se osoby blízké mrtvému*) o ní dohodly.

(2) Těla osob zemřelých na karanténní nemoc**) nesmějí být zpravidla exhumovány před uplynutím dvou roků od pohřbu.

(3) Náklady na exhumaci hradí ten, kdo o ni požádal.

(1) Nevyhovuje-li pohřebiště zdravotnímu nebo jinému obecnému zájmu, místní (městský) národní výbor zakáže pohřbívání na něm, anebo pohřebiště zruší.

(2) Hřbitov lze zrušit teprve po uplynutí tlecí doby od uložení posledního mrtvého. K účelům, při kterých je zapotřebí terén prohloubit, lze zrušeného hřbitova použít až po uplynutí 20 let od posledního pohřbu; přijde-li se přitom na ostatky, uloží se do země na vyhrazeném místě nebo se zpopelní.

(3) Popelnice ze zrušeného pohřebiště, o jejichž nové uložení se pozůstalí přes upozornění nepostarali, přenesou se na jiné pohřebiště, a jestliže již uplynula doba, na kterou bylo místo propůjčeno (§ 21), otevřou se a popel se smísí se zemí.

(4) Náhrobky, které ti, jimž bylo propůjčeno místo pro hrob nebo pro popelnici, neodklidí ze zrušeného pohřebiště do 6 týdnů po upozornění, odklidí a uskladní správa pohřebiště na náklad jejich vlastníků.

(5) Jde-li o obecný zájem hodný zvláštního zřetele, lze po provedeném převozu ostatků na jiný hřbitov zrušit hřbitov také před uplynutím tlecí doby od uložení posledního mrtvého. U hrobů, kde tlecí doba neuplynula, je nutno převézt i příslušenství hrobu (pomníky, kříže, obrubníky apod.). Náklady spojené s předčasným zrušením hřbitova nese organizace, v jejímž zájmu byl hřbitov zrušen.