I. Základní zásady

1. Umožňuje se v organizacích, v nichž zatím bude zachována 46 hodinová týdenní pracovní doba, upravit pracovní a provozní režim tak, aby z toho vyplynul pro pracující jeden den volna v průběhu čtyř týdnů.

2. Umožňuje se

a) zkrátit pracovní dobu na 42 hodin týdně (tj. zavést nejvýše 3 volné dny v průběhu čtyř týdnů) v těžbě uhlí, rud a keramických surovin, na báňských pracovištích geologického průzkumu a v nepřetržitých výrobních provozech (u vysokých pecí, v ocelárnách, válcovnách, koksovnách, elektrárnách, plynárnách, transformovnách, rozvodnách, nepřetržitých chemických provozech, papírnách, cementárnách, vápenkách, těžbě nafty, výrobě dřevovláknitých desek, škrobárnách, vodárnách apod.), jakož i v ostatních třísměnných výrobních provozech;

b) ve dvousměnných výrobních provozech zavést nejvýše tři volné dny v průběhu čtyř týdnů při postupném zkracování pracovní doby až na 43 hodiny týdně;

c) zkrátit pracovní dobu na 44 hodin týdně (tj. zavést nejvýše 2 volné dny v průběhu čtyř týdnů) v ostatních organizacích.

3. Ustanovení předchozího bodu se nevztahuje na organizace (pracoviště), v nichž je pracovní doba na základě jiného opatření zkrácena pod uvedené hranice.

4. Více volných dnů, než je uvedeno v bodech 1 a 2, lze v průběhu čtyř týdnů výjimečně zavést na nejdůležitějších stavbách a stavbách na území hlavního města; dále ve stavebních, montážních a geodetických organizacích, organizacích geologického průzkumu a v lesní prvovýrobě, jestliže velká část pracovníků je odloučena od svého bydliště, a v organizacích, kde povaha práce nedovoluje rozvržení pracovní doby na všechny pracovní dny v týdnu.

5. V odvětvích, kde to vyžaduje povaha práce nebo podmínky provozu (v rostlinné výrobě v zemědělství, v lesní prvovýrobě, ve stavebnictví apod.), lze rozvrhnout pracovní dobu diferencovaně v průběhu delšího než čtyřtýdenního období.

6. Zkrácenou pracovní dobu (upravené režimy) lze zavádět jen v ucelených organizačních jednotkách (v podnicích, v závodech, v provozech), nikoliv na jednotlivých pracovních místech.

7. Organizace nemusí zavádět zkrácenou pracovní dobu (upravené režimy) k jednotnému datu; termín schvaluje nadřízený ústřední orgán a pro organizace podřízené národním výborům nadřízený krajský národní výbor, popřípadě Národní výbor hlavního města Prahy (dále jen krajský národní výbor), v dohodě s příslušným odborovým orgánem podle toho, jak si pro to organizace vytvoří podmínky podle dále uvedených zásad.

8. Zkrácení pracovní doby (úpravu režimů) podle předchozích bodů schvalují pro podřízené organizace vedoucí ústředních orgánů a rady krajských národních výborů v dohodě s příslušnými odborovými orgány podle dále uvedených zásad a ukazatelů plánu; přitom zajišťují, aby provozní a pracovní režimy byly dohodnuty s příslušnými orgány.

9. Vedoucí ústředních orgánů a rady krajských národních výborů jsou povinni

a) využít zkracování pracovní doby k posílení zainteresovanosti na dalším zhospodárnění výroby, ke zvýšenému využití základních fondů, k důraznějšímu postupu při likvidaci neefektivních provozoven, k upevnění pracovní kázně a ke zvýšení iniciativy pracujících tak, aby bylo dosaženo příznivějších výsledků v rozvoji národního hospodářství, než předpokládá plán;

b) důsledně spojovat zvýhodnění dvousměnných výrobních provozů podle bodu 2/b s vypracováním a realizací konkrétního programu uplatnění plného dvousměnného provozu a likvidace neefektivních provozoven všude tam, kde je to ekonomicky účelné;

c) důsledně spojovat zavedení zkrácené pracovní doby se zavedením pořádku do pracovních a provozních režimů a s důsledným odstraněním režimů, které nejsou v souladu s platnými předpisy.

10. Rady krajských národních výborů jsou povinny koordinovat zavedení zkrácené pracovní doby (upravených režimů) v organizacích ve spolupráci s krajskými energetickými podniky a příslušnými dopravními organizacemi a v dohodě s krajskou odborovou radou podle dále uvedených zásad.