Odborní a administrativní pracovníci

(1) Pracovníci přijímaní do pracovního poměru mohou být zařazováni jen do funkcí, pro něž splňují kvalifikační předpoklady stanovené v nomenklatuře funkcí a základních platů. Splnění předpokladu předepsané praxe se nevyžaduje při přijetí absolventů vysokých a středních škol.

(2) Vedoucí ústředního orgánu (rada krajského národního výboru) může určit funkce, do kterých se zařazují pracovníci na základě konkursu.

(1) Základní plat určuje pracovníku v rámci platového rozpětí stanoveného pro příslušnou funkci v nomenklatuře funkcí a základních platů vedoucí organizace (rada národního výboru). Přitom se hodnotí míra odpovědnosti spojená s výkonem funkce, množství, kvalita a obtížnost vykonávané práce, odborná kvalifikace, politická vyspělost, předchozí praxe, pracovní výsledky, uplatňování účinných metod a forem práce a osobní vlastnosti pracovníka (iniciativa, pracovní důslednost, houževnatost, pracovní obětavost apod.).

(2) Pracovníky hodnotí vedoucí pracovníci během roku, zejména po skončení významnějších úkolů, a souhrnně za delší období. S výsledkem hodnocení jsou povinni pracovníka seznámit. Základní plat v rámci platového rozpětí upravuje vedoucí organizace (rada národního výboru) podle výsledku hodnocení.

(3) Koná-li pracovník trvale více pracovních činností, určí se mu základní plat v rozmezí platového rozpětí stanoveného pro funkci, ve které je těžiště jeho pracovní činnosti.

(4) Vedoucímu organizace určuje základní plat vedoucí bezprostředně nadřízeného orgánu.

(5) Ustanovuje-li pracovníka do funkce vláda, určuje výši jeho základního platu vedoucí příslušného ústředního orgánu, a jde-li o vedoucího ústředního orgánu, předsednictvo vlády.

(6) Absolventům škol se po vstupu do zaměstnání výše jejich platu stanoví podle zvláštních předpisů.

(1) V nomenklatuře funkcí a základních platů se stanoví názvy funkcí, kvalifikační předpoklady potřebné k zastávání funkcí a základní platy pro jednotlivé funkce v rozpětí odstupňovaném podle obtížnosti a společenského významu funkce a podle míry odpovědnosti spojené s jejím výkonem.

(2) Podle nomenklatury funkcí a základních platů určuje vedoucí organizace (rada národního výboru) skladbu funkcí v organizaci. Pro jednotlivá pracovní místa (druhy pracovních míst) může k základnímu názvu funkce podle nomenklatury připojit bližší označení pracovní činnosti, popřípadě stanovit podrobnou náplň pracovní činnosti. Nadřízený orgán si může vyhradit schválení skladby funkcí v podřízené organizaci.

(1) V kvalifikačních předpokladech potřebných k zastávání funkcí se rozlišují tyto stupně vzdělání: vysokoškolské (V), úplné střední odborné (ÚSO), úplné střední všeobecné (ÚSV), střední odborné (SO) a základní (Z). Vysokoškolským vzděláním se rozumí absolvování vysoké školy příslušného směru a složení všech předepsaných státních a odborných zkoušek. Úplné střední odborné a úplné střední všeobecné vzdělání poskytuje studium ukončené maturitní zkouškou. Jako úplné střední odborné vzdělání se hodnotí též úplné střední všeobecné vzdělání s maturitní zkouškou, doplněné ukončeným studiem abiturientů, popřípadě odborným školením (kursem) pořádaným příslušným resortem. Za střední odborné vzdělání se považuje absolvování 2 až 3leté školy odborného směru. Základní vzdělání poskytuje základní devítiletá škola.

(2) U vysokoškolského, úplného středního odborného a středního odborného vzdělání určuje potřebné směry vzdělání vedoucí organizace (rada národního výboru). Vzdělání jiného příbuzného směru se považuje za rovnocenné předepsanému vzdělání, jestliže pracovník svou prací dokazuje, že je schopen s úspěchem zastávat příslušné pracovní místo. Vzdělání získané mimořádným studiem lze uznat za rovnocenné předepsanému vzdělání jen na základě rozhodnutí vedoucího ústředního orgánu (rady krajského národního výboru) v dohodě s ministerstvem školství a kultury.

(3) V kvalifikačním předpokladu praxe se rozlišuje odborná a administrativní praxe. Při hodnocení odborné nebo administrativní praxe se plně hodnotí toliko praxe konaná v požadovaném nebo příbuzném oboru činnosti. Jiná praxe se hodnotí pouze jednou polovinou; výhodněji ji může zhodnotit vedoucí organizace (rada národního výboru) jen ve výjimečných případech.

(4) Do doby předepsané praxe se plně započítává doba základní nebo náhradní vojenské činné služby v československé armádě, nikoliv však doba, o niž byla tato služba prodloužena (nasluhována) v důsledku výkonu trestu. Doba účasti v národním boji za osvobození se započítává v rozsahu stanoveném zákonem č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.