Přechodná a závěrečná ustanovení

(1) Pracovníkům odměňovaným podle části druhé, kteří byli přijati před zavedením tohoto platového řádu a nesplňují předepsaný kvalifikační předpoklad vzdělání nebo praxe, může být stanoven základní plat nejvýše do poloviny platového rozpětí. V mimořádných případech a zpravidla u starších pracovníků může vedoucí organizace (rada národního výboru) povolit výjimku, pokud jde o předpoklad vzdělání, je-li to odůvodněno velmi dobrými pracovními výsledky a rozsáhlými odbornými zkušenostmi těchto pracovníků.

(2) Pracovníku, který nesplňuje předpoklad předepsaného vzdělání nebo praxe a jehož dosavadní plat je vyšší než polovina nového platového rozpětí, se při převodu do nových platů ponechá dosavadní plat, pokud vykazuje velmi dobré pracovní výsledky.

(3) Bylo-li podle dosavadních předpisů některému pracovníku již uznáno jeho vzdělání za rovnocenné předepsanému vzdělání, platí toto uznání i pro zařazení pracovníka do nových funkcí.

(1) Tento platový řád se zavede v jednotlivých organizacích postupně tak, jak v nich budou zaváděny nomenklatury funkcí a základních platů a měsíční mzdové tarify vydané podle ustanovení § 2 odst. 2 tohoto platového řádu; do té doby se v těchto organizacích postupuje podle dosavadních platových předpisů.

(2) Tímto platovým řádem se dnem jeho zavedení nahrazují ustanovení

a) vládního nařízení č. 17/1954 Sb., o platových poměrech zaměstnanců státního aparátu, ve znění vyplývajícím ze zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 60/1956 Sb.,

b) prováděcích předpisů k tomuto nařízení obsažených v příloze č. 2 k usnesení vlády č. 2049/1956,

c) výnosu ministerstva financí ze dne 6. března 1964 čj. 162/11875/64 k provedení platové úpravy pro manuální pracovníky ve státní správě a v některých dalších organizacích.