(2) Při povrchové těžbě surovin pro stavební a průmyslové účely (štěrkopísku, cihlářských hlin, kaolinu, vápence, keramických jílů, kamene, rud apod.) jsou organizace provozující tyto činnosti povinny vytěžené prostory rekultivovat a vrátit zemědělské výrobě úpravou terénu, vyplněním vytěženého prostoru náhradními zeminami, překrytím vrstvou ornice a provedením, popřípadě zajištěním biologické rekultivace. Nebude-li možno provést zemědělskou nebo lesnickou rekultivaci (např. při těžbě pod hladinou podzemní vody a nedostatku výsypného materiálu), je těžební organizace povinna vytěžený prostor upravit do pravidelného tvaru, zpevnit svahy, vyčistit prostory od nevytěžených zbytků, hmot, upravit narušené vodoteče, aby nedocházelo k zamokření, popřípadě k vysušení zemědělských pozemků. Způsob a zásadní řešení rekultivace dokumentuje těžební organizace již v období projednávání dobývacího prostoru; plán rekultivace v návaznosti na těžbu je součástí investičního úkolu, popřípadě plánu otvírky, přípravy a dobývání.