Řízení znalecké a tlumočnické činnosti

(1) Ministr spravedlnosti jmenuje a odvolává pro jednotlivé obory znalecké činnosti a pro odvětví těchto oborů znalce (tlumočníky), kteří jsou pracovníky ústředních orgánů, vysokých škol, vědeckých a výzkumných ústavů, a dále ty, kteří jsou označení (§ 2) ústředními orgány. Dále jmenuje znalce z oboru práva pro oblast právních vztahů k cizině, jakož i znalce (tlumočníky), u nichž si jmenování a odvolání vyhradil. Tlumočníky ve věcech, kde jsou předmětem jednání skutečnosti tvořící předmět státního tajemství, jmenuje ministr spravedlnosti v součinnosti s ministrem vnitra, popřípadě ministrem národní obrany.

(2) Předsedy krajských soudů pověřuje ministr spravedlnosti jmenováním a odvoláváním znalců (tlumočníků) v ostatních případech; příslušný je předseda krajského soudu, v jehož obvodu má znalec (tlumočník) bydliště.

(1) Výběr znalců (tlumočníků) provádějí v součinnosti se státními orgány, vědeckými institucemi, vysokými školami a hospodářskými i společenskými organizacemi krajské soudy [§ 5 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, (dále jen „zákon“)].

(2) Při označení vhodných osob pro funkci znalce nebo tlumočníka nejsou orgány, vědecké instituce, vysoké školy a organizace omezeny na vlastní pracovníky.

(3) Při výběru znalců (tlumočníků) přihlížejí krajské soudy též k osobám, které o jmenování požádaly.

(4) Pro každý obor (jazyk) je třeba jmenovat tolik znalců (tlumočníků), aby jejich počet stačil krýt potřebu posudků (tlumočnických úkonů), aniž by jednotliví znalci (tlumočníci) museli být neúměrně zatěžováni výkonem znalecké (tlumočnické) činnosti.

(1) U každého krajského soudu se vede seznam znalců a tlumočníků. Zapisují se do něho všichni znalci a tlumočníci jmenovaní ministrem spravedlnosti nebo předsedou krajského soudu, kteří mají bydliště v obvodu krajského soudu. Seznam obsahuje oddíl pro zápis znalců a oddíl pro zápis tlumočníků. Člení se způsobem stanoveným ministerstvem spravedlnosti na základní obory, z nichž některé podle rozsahu se člení na odvětví.

(2) Seznam znalců a tlumočníků a jeho doplňky i změny zasílá krajský soud ministerstvu spravedlnosti, krajské prokuratuře, Policii České republiky - správě příslušného kraje a krajskému úřadu vyšetřování, okresním soudům, vojenským soudům, okresním úřadům a okresním prokuraturám ve svém obvodu.

(3) Krajské a okresní soudy zajistí, aby seznam znalců a tlumočníků byl veřejně přístupný u soudů tak, aby do něj mohl každý nahlédnout. Na tuto možnost upozorní soud vývěskou v soudní budově.

(4) Na žádost fyzických a právnických osob sdělují krajské a okresní soudy znalce (tlumočníka) z žádaného oboru a odvětví (pro žádaný jazyk).

(5) Změní-li znalec (tlumočník) bydliště, je povinen to neprodleně sdělit krajskému soudu, v jehož obvodu je zapsán do seznamu.

(1) Ústřední seznam znalců a tlumočníků, vedený ministerstvem spravedlnosti, je souhrnem seznamů krajských soudů; člení se na obory (odvětví) jako krajské seznamy.

(2) Ústřední seznam znalců a tlumočníků obsahuje kromě údajů uvedených v krajských seznamech též údaj o tom, u kterého krajského soudu je znalec (tlumočník) do seznamu zapsán.

(1) Vedle ústředního seznamu znalců a tlumočníků vede ministerstvo spravedlnosti seznam ústavů, od nichž lze žádat posudky. Tento seznam se skládá ze 2 oddílů. V prvním oddílu se vedou v patrnosti ústavy a jiná pracoviště specializovaná na znaleckou činnost; ve druhém oddílu vědecké ústavy, vysoké školy a organizace, od nichž mohou státní orgány ve zvlášť obtížných případech žádat znalecké posudky. Vědecké ústavy a organizace oprávněné podávat znalecké posudky v oboru státního tajemství stanoví ministr spravedlnosti v součinnosti s ministrem vnitra, popřípadě s ministrem národní obrany.

(2) Zápisy do seznamu podle odstavce 1 uveřejňuje ministerstvo spravedlnosti v Ústředním věstníku.

(1) Znalci (tlumočníci) užívají k výkonu své funkce kulaté pečeti v jednotné úpravě, která obsahuje státní znak, jméno znalce (tlumočníka) s uvedením znalecké (tlumočnické) funkce; u tlumočníků též s uvedením jazyka (jazyků).

(2) Správa soudů vydá znalci (tlumočníkovi) potvrzení opravňující ho k objednávce a převzetí pečeti na jeho náklad.

(1) Znalci a tlumočníci založí a vedou o provedených znaleckých (tlumočnických) úkonech deník. Znalecký (tlumočnický) deník se skládá z průběžně číslovaných a pevně spojených listů. Krajský soud opatří deník pečetí s uvedením počtu listů deníku.

(2) Krajský soud se přesvědčuje občasnými prohlídkami, zda deníky jsou řádně vedeny. Dohled nad prováděním těchto prohlídek vykonává ministerstvo spravedlnosti.

(1) Nemá-li organizace, u níž znalec je v pracovním poměru, přístroje, jiná zařízení a materiály, jichž je nezbytně třeba k provedení znaleckého úkonu, je povinna vydat o tom znalci potvrzení, na jehož podkladě požádá znalec jinou organizaci o potřebnou pomoc v rozsahu stanoveném zákonem.

(2) Jestliže by organizace odepřela umožnit znalci použití příslušných prostředků, může znalec požádat předsedu krajského soudu, v jehož seznamu je znalec zapsán, o pomoc. Předseda krajského soudu projedná věc přímo s touto organizací. Jestliže by se touto cestou nedosáhlo nápravy, obrátí se předseda krajského soudu o pomoc na orgán nadřízený organizaci a v případě potřeby projedná ministerstvo spravedlnosti rozpor s příslušným ústředním orgánem.

(3) Náklady, které znalec uhradil organizaci za použití jejích prostředků, uplatní v rámci nákladů, které vznikly podáním posudku.

(1) Jestliže je znalec (tlumočník) z funkce odvolán nebo zemře, vyškrtne ho krajský soud ze seznamu.

(2) U znalců (tlumočníků) jmenovaných ministrem spravedlnosti vyrozumí ministerstvo spravedlnosti o odvolání z funkce nebo o smrti krajský soud, v jehož obvodu má znalec (tlumočník) bydliště.